Snažit se zadržet vodu v krajině je sice žádoucí, ale samo o sobě to proti suchu nepomůže. V Interview ČT24 to řekl Petr Horáček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd, podle kterého je klíčová role vegetace, především stromů. Ke zvýšení srážek je totiž nutný vyšší výpar, přičemž hodně vody dokážou vypařit právě ony.
V Česku je sucho – ba přímo extrémní sucho. Občas sice nastane zlepšení, když více zaprší, ale deštivá období zatím nebyla tak dlouhá, aby dokázala situaci skutečně zvrátit. Zásadní změnu přitom vědci neočekávají. Podle Petra Horáčka nelze zlepšení očekávat i proto, jak vypadá česká krajina.
„To, co trápí celou českou krajinu, je postupné vysychání v důsledku nejen zvyšování teploty vzduchu, ale zejména snižování jeho vlhkosti. Výhled je takový, že stav lze zvrátit v okamžiku, kdy začneme bojovat o záchranu každého jednoho stromu v krajině a budeme usilovat o to, abychom nejen vodu v krajině udrželi, ale současně abychom vodu vraceli zpátky do vzduchu tím, že budeme podporovat takovou vegetaci, která má velký výpar,“ upozornil.
Stromy přirovnal ke klimatizačním jednotkám – zatímco ty mívají výkon v řádu jednotek kilowattů, každý strom jako by podle Horáčka chladil výkonem desítek kilowattů. Naopak vodní hladina je na tom podobně jako ona klimatizační jednotka. „Nejdůležitější složkou krajiny je vegetace. Civilizace, které o vegetaci přišly, dříve nebo později vyhynuly,“ dodal.
Nejhorší z hlediska vypařování vody je potom pole bez plodin, ale často i s nimi. „Na rozdíl od lesů, které jsou schopny hodně vypařovat, agrosystémy v podobě plodin, které pěstujeme pro naši obživu, vypařují zpravidla stejně nebo méně, než je výpar z volné hladiny vody. To znamená čím je větší rozloha zemědělsky obdělávané půdy a současně čím déle během roku zůstává tato půda nepokryta vegetací, tím více působí jako radiátor, který krajinu vysušuje a otepluje,“ shrnul Petr Horáček.
Pomoci mohou opět stromy – lesnický expert z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd doporučuje nejen je v krajině ponechat a nekácet je, ať už stojí u vody nebo u silnic, ale také sázet nové jako remízky a větrolamy. Doporučil rovněž vrátit na pole pícniny, tedy rostlinné druhy pěstované jako krmivo pro hospodářská zvířata. Díky pícninám se zkracuje období, kdy zůstávají zcela holá s odkrytou půdou. „Pokud tam byly, vypařovaly vodu a působily pozitivně v radiační bilanci krajiny,“ podotkl s tím, že se pícniny leckde přestaly pěstovat po roce 1990.
Voda se vypařuje a zase padá ve srážkách, ale na menším území než dříve
Pokud se chce Česko bránit suchu, radí Petr Horáček radikálně změnit přístup a především problém pojmout komplexně, nikoli podle odvětví. Je podle něj třeba opatření proti suchu plánovat s ohledem na vodu, zemědělství, lesy i obydlené území naráz. „Pokud se tyto segmenty nepodaří propojit, může být veškeré naše úsilí bezzubé,“ varoval.
Opatření, která mají pomoci k zadržení vody v krajině, Horáček nezavrhuje, ale varuje před tím, aby se jimi skončilo. Voda je potřeba, ale hlavně je potřeba proto, aby ji vegetace mohla vstřebat a vypařit. U lesů potom považuje za důležité snížit podíl smrků. Ty v současnosti představují polovinu všech stromů na lesních pozemcích. Jejich přirozené působiště by přitom mělo být až ve výškách nad 900 metry. V nižších výškách pak nedokážou smrky dobře čelit snižující se relativní vzdušné vlhkosti, což se projevuje kůrovcovými kalamitami.
„Není div, že katastrofa, ke které dochází na Vysočině, postihla právě Vysočinu. Nejvyšší vrcholky mají zhruba 800 metrů nad mořem,“ soudí Petr Horáček. Pro zvýšení odparu jsou podle něj většinou vhodnější listnaté stromy.
Zvýšit výpar vody je důležité ze dvou důvodů. Jednak proto, aby bylo více deště, jednak aby bylo více mraků. Se srážkami je to totiž nyní podle experta trochu jinak, než se říkalo ve škole.
„Učili jsme se, že existuje vodní cyklus postavený na velkém koloběhu, kdy se voda vypaří z moře, přes kontinent se dostane na dané území, vypadne v podobě srážky, vsákne se nebo odteče povrchovým odtokem, vodotečemi, řekami zpátky do moře. Tak to bývalo. V současné době to vypadá, že koloběh vody, to znamená vypařování vody z krajiny a vracení vody v podobě srážek, je uzavřená záležitost, která se týká rozlohy území v řádu sto kilometrů čtverečních,“ srovnal. Jinými slovy to, co se v Česku vypaří, také v Česku spadne.
Více oblačnosti je potom potřeba proto, aby odrážela sluneční záření, a tak omezovala množství tepla, které se dostane na povrch. Zatímco totiž sucho jako takové může být i důsledkem toho, jak vypadá česká, moravská a slezská krajina, oteplování celého regionu je jiná věc. A vysušování s ním jde ruku v ruce. Klima v Česku se totiž podle Petra Horáčka mění z oceánického na kontinentální.
„Rozdíl mezi oceánickým a kontinentálním klimatem je mimo jiné dán tím, že se snižuje množství srážek, zvyšuje se teplota vzduchu a mění se převládající směr proudění. Byli jsme dlouhá léta zvyklí, že převažující směr větru je od západu nebo severozápadu. To, čeho jsme svědky v posledních letech, je skutečnost, že převažující směr větru zejména na Moravě může být východní nebo severovýchodní, který k nám nepřináší žádnou vláhu,“ popsal.
„Jeden z důvodů je shledáván v měnícím se proudění Golfského proudu a současně změny vortexu, to znamená stratosférických větrů nad severním pólem, kdy se do střední Evropy začíná postupně, ale intenzivně nasouvat byť studený, ale suchý vzduch od severu,“ dodal.
