Analytik Vrábel: Rusko rozkládá naši společnost už roky. Nově šíří dezinformace také Čína

Vrábel v Interview ČT24: Rusko šíří dezinformace a oslabuje EU (zdroj: ČT24)

Rusko je podle datového analytika Františka Vrábela hlavním šiřitelem dezinformací v prostředí sociálních sítí. V poslední době se ale přidává také Čína. Rusové se podle něj snaží zejména relativizovat pravdu. „Neexistuje nic jako pravda. Když došlo k otravě novičokem Skripalových, tak Rusko vytvořilo více než sto verzí toho, co se stalo. Na člověka to působí tak, že nakonec nevěří vůbec ničemu,“ popisoval expert v Interview ČT24, které moderoval Daniel Takáč.

Je v Česku dezinformací čím dál tím víc?

Ano, počet dezinformací nepochybně dále roste.

Asi si dovedeme představit, že s přibýváním webů a médií přibývají také informace. Jak si ale máme představit, že přibývají dezinformace?

Měli bychom definovat rozdíl mezi informací a dezinformací. My chápeme dezinformaci relativně úzce. Je to záměrně lživá informace, která má za cíl zmást veřejnost. Jejím cílem je už od začátku lež a ovlivnění celé veřejnosti. Dezinformátoři jsou ale mazaní, takže míchají pravdu a lež dohromady.

Takže je to zpráva či informace, která není úplně pravdivá, ale je zabalená tak, aby vypadala jako normální standardní zpráva?

Lze to tak také chápat. Slovo dezinformace je výmysl ruských tajných služeb KGB, kde „dezinformacja“ byl název oddělení černé propagandy KGB. Čili na začátku byla KGB, která se snažila ovládat své vlastní obyvatele a zmást veřejnost v zahraničí.

Činila se ale i STB. Nejznámější dezinformace bylo objevení písemností a pokladů v Černém jezeře na Šumavě. Málokdo ví, že KGB věnovala dezinformacím veliké úsilí. Zhruba patnáct procent veškeré činnosti KGB bylo zaměřeno na ně. Dezinformace k nám tedy přicházejí především z Ruska a nově také poměrně hodně z Číny.

Čeho se dnes dezinformace nejvíce týkají?

Ústředním narativem ruské propagandy je relativizace pravdy. Neexistuje nic jako pravda. Když došlo k otravě novičokem Skripalových, tak Rusko vytvořilo více než sto verzí toho, co se stalo. Na člověka to působí tak, že nakonec nevěří vůbec ničemu. Oni cílí na to, abychom přestali věřit demokratickým institucím. A jakmile přestaneme věřit demokratickým institucím, celá demokracie se zbortí jako domeček z karet. Mozaiku doplňují další narativy, jako že liberalismus je cosi zkaženého, demokracie je překonaný systém, Evropská unie je konstrukt fašistů, Rusko nikdy nezačalo žádnou válku, je obětí spiknutí a podobně.

Když mluvíte o množství příběhů, které se vypouštějí na veřejnosti, dá se podle nějakých znaků identifikovat, že se jedná o trollí zprávu?

Ano, na to se specializujme. Jsme jedni z mála na světě, kteří to dokážou efektivně rozpoznat. Přistupujeme k tomu analýzou sdělení a jsme schopni ty narativy v jednotlivých článcích zjistit. Děláme to na základě sémantické analýzy, která pracuje s jazykem, morfologií, významem slov a kontextem.

A z toho jste schopni odvodit, že toto množství zpráv vzniká v nějakém centru, které pracuje na společném zadání?

Jsme schopni poznat narativy, o kterých se v bezpečnostní komunitě neziskových organizací, think-tanku a akademické sféry všeobecně ví. Příkladem je narativ, že na Ukrajině vládnou fašisté, že mezinárodní sankce nejsou k ničemu a Západ na nich prodělává. To jsme schopni zjistit s vysokou mírou pravděpodobnosti. Přidáme k tomu další dimenze, jako že zpráva přichází ze zdroje, o němž víme, že v historii přicházel s dezinformacemi, nebo jsou v něm zmiňováni autoři, kteří jsou notoricky známí dezinformátoři. Jsme schopni rozpoznat zbytky ruských idiomů a obratů, které nejsou v češtině a v jiných jazycích známy. Například často se mluví o „prestitukách“, což není český termín, ale v Rusku je velmi obvyklý.

Kde je hranice mezi tím, že je to tedy příběh, a ne relevantní zpráva?

Skládáme obraz z jednotlivostí a bereme v úvahu další dimenze. Uvedl jsem několik takových dimenzí, ale jako další bych mohl říct, že se většinou jedná o velmi expresivní jazyk. Díváme se také na to, v čí je to prospěch.

Jak taková trollí farma vypadá a funguje? Je jich více než ta nejznámější petrohradská?

Nepochybně je jich více, ale žijeme v kybernetickém věku a internet nezná hranic. Proto existují i virtuální trollí farmy. Dezinformace ale nezačínají nutně s trolly. Trollové pouze pomáhají k jejich šíření, a to především na sociálních sítích.

Trollí farma v Petrohradu
Zdroj: ČT24

Je to tedy dům, kde někdo sedí a každý den píše na základě zadání?

Ruský propagandistický dezinformační stroj funguje po vertikále. Každý pátek je porada v Kremlu, kde se určuje, jaká témata by média měla akcentovat. Jedním ze znaků pro detekci dezinformací je tedy, zda už se podobná zpráva neobjevila před tím v ruském prostředí. Velmi často to funguje právě tak, že zpráva je otištěna v Rusku a potom je přebírána dalšími weby. Ty sice fungují v češtině, ale jsou pod jasným vlivem Ruské federace.

Jak víme, že jsou pravidelné porady v Kremlu?

Víme to kvůli úniku ze zpravodajské komunity, o kterém se v seriózním bezpečnostním tisku píše.

Jak se takové dezinformace stávají nebezpečnými? Musí se dostat k někomu, kdo je citlivý na jejich příjem?

Oni cílí především na skupiny lidí, kteří nejsou schopni efektivně rozpoznat, zda jde o dezinformaci, nebo informaci. Hodí se jim proto snížená vzdělanostní úroveň. Samozřejmě tak míří především na skupiny obyvatel, které jsou vybaveny méně kritickým myšlením a mají menší kognitivní schopnosti. Jednoduše nejsou schopni rozpoznat, že se jedná o nebezpečný obsah.

Jakou roli v tom hrají sociální média?

Děje se to prostřednictvím sociálních sítí, které svými algoritmy shlukují lidi s podobným smýšlením. Zdaleka nejrozšířenější sociální sítí je Facebook, který hraje v šíření dezinformací tu nejsmutnější roli. Facebook nalézá ty skupiny lidí, o kterých si Rusové a případně Číňané myslí, že jsou na příjmové vlně dezinformací. Využívají informace, které o nás Facebook bez uzardění prodává a díky nimž jsou schopni naprosto přesně zacílit.

Facebook ale přijímá nějaká opatření proti šíření dezinformací?

Některá opatření se přijímají, je to ale podle mého názoru jen kouřová clona. Oni přijali až 30 tisíc cenzorů, ale regulace nesmí samozřejmě vést k cenzurování obsahu. Přesně tam se oni nyní snaží převést tu PR bitvu. Jejich cenzoři jsou navíc lidé z call center, kteří nemají tušení o společenských vědách. Škodlivost Facebooku spočívá hlavně v tom, že drobí a atomizuje společnost po celém světě do co nejmenších skupin. Dělá to proto, aby mohl tyto úzké skupiny lidí, které jsou homogenní v názorech, zacílit reklamou.

Nejsou tyto homogenní skupiny ale imunnější proti dezinformacím?

Sociální skupina, která čte Respekt, je téměř imunní proti dezinformacím. Na druhou stranu cílová skupina, co čte periodikum Nová republika nebo Sputnik, je přímo v zajetí dezinformací. Facebook dělá to, že každé skupině předkládá podle algoritmu jiné zprávy. Tím se prohlubují příkopy ve společnosti a společnost se radikalizuje. To, že to nakonec využívá někdo pro své politické cíle, jako to dělají Rusové a Číňané, je až na konci běhu.

Pomůže tady vzdělávání?

Všeobecně ano, protože čím vzdělanější lidé budou, tím to bude pro společnost lepší. Nepochybně je tedy velmi záhodné zvyšovat mediální gramotnost. Na druhou stranu to ale není všelék, protože u nejzranitelnější části našich spoluobčanů půjde zvyšování vzdělávání nejhůř.

Zaznamenali jsme případ ve Finsku, kde novinářka, která odhalila trollí farmu, čelila nevybíravým útokům i od svých blízkých známých ze stejné sociální bubliny. Vzdělání tedy zcela nefunguje?

Ano, ani takzvaný fact-checking tolik nefunguje, protože Facebook vyvrácení dezinformací nedistribuuje.

Jaké je tedy řešení?

V tom, že se bude dělat osvěta a povede se veřejná diskuse. A nakonec ozvěny této diskuse budou vnímat i ti lidé, kteří v současnosti nevěří, že dezinformace existují, nebo je podporují. Myslím, že bychom se měli snažit na evropské úrovni, aby EU regulovala sociální média a jejich algoritmy. Je to důvod jít k evropským volbám.

Čili ne regulace toho, co se píše, ale jak s jednotlivými sděleními Facebook nakládá?

Přesně tak.

O co opíráte své tvrzení, že Rusko je za dezinformačními kampaněmi?

Vidíme přímou linii mezi Ruskem a Českou republikou, protože náš systém je schopen jednotlivé zprávy zpodobňovat napříč jazyky. Takže vidíme, že obsah má často začátek v Rusku.

Co vše analyzujete a jaký počet zdrojů porovnáváte?

Máme systém, co je asi 3–10x větší než Google News, a zpracováváme 90 procent celosvětového zpravodajského obsahu. Pracujeme kromě češtiny v jedenácti největších světových jazycích, jako je angličtina, němčina, francouzština, ale také ruština, arabština a čínština.

Relevantnost vašich zjištění je oceněna tím, že vlády nakupují vaše informace?

My jsme vytvořili řešení pro automatickou detekci dezinformací na základě našich zkušeností. Nás živí to, že detekujeme rizika velkým firmám v reálném čase. Máme silnou technologii, která je toho schopna. Detekce dezinformací je náš úspěšný vedlejší produkt. Jsme velmi rádi, že tuto naši unikátní schopnost ocenilo NATO, které si nás pozvalo jako poradce pro vytvoření nového systému pro boj s dezinformacemi v reálném čase. Nedávno jsme také získali cenu od americké a britské vlády a začínáme pro ně pracovat.

Přišli jste mimo jiné na to, že poměrně dlouhou dobu před anexí Krymu se v ruských médiích začal měnit způsob popisování toho, co se děje na Ukrajině. Máte nějaké znaky, že by se něco takového mohlo dít v souvislosti s Českem a evropskými volbami?

I v odborné veřejnosti je názor, že je třeba ochránit evropské volby. Ale jako by je šlo ochránit během několika týdnů. Rusové na rozložení naší společnosti a oslabení Evropské unie pracují už roky. Jde jim o to, aby mohli vyjednávat s každým státem zvlášť a vyjednat si dodávky energetiky. Už dlouhé roky nám proto líčí, jak je Evropská komise špatná a není třeba příliš tlačit na pilu. Společnost už je rozdělená.

(Redakčně kráceno. Celý rozhovor najdete ve videu v úvodu článku.)