Přesně před sedmdesáti lety zvolilo Národní shromáždění Klementa Gottwalda novou hlavou státu. Ve funkci vystřídal Edvarda Beneše a dobové snímky tehdy slavnostně hlásaly, že bude prezidentem, který „rozvážně a moudře povede svůj lid do krásné socialistické budoucnosti“. Místo toho se ale stal symbolem justičního teroru, na Hradě se utápěl v alkoholu a Československo dostal do područí Sovětského svazu.
Dělnický prezident Gottwald měl svůj lid dovést do „krásné socialistické budoucnosti“
Rudí prezidenti: Klement Gottwald (zdroj: ČT24)
Čtvrtý československý a zároveň první komunistický prezident seděl na Pražském hradě pět let, životní dráha jedné z osudových postav československých dějin, která má na svědomí mnoho nevinných obětí, se uzavřela v březnu 1953.
Gottwald se narodil 23. listopadu 1896 jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice. Vyučil se truhlářem a od roku 1921 byl členem KSČ. Na výsluní stranické politiky se dostal ve svých třiatřiceti letech, když se na přelomovém pátém sjezdu KSČ v roce 1929 postavil do čela stranických pučistů a vyhlásil bolševizaci strany.
Budoucí dělnický prezident Klement Gottwald jako truhlářský učeň (označen x) ve Vídni.
Jak se kroutí krk
Jeho skupina se prosadila především díky dogmatickému přebírání tehdejších směrnic Komunistické internacionály. Gottwaldovy parlamentní výroky z prosince 1929 o tom, že komunisté se do Moskvy jezdí učit, „jak vám zakroutit krk“, jen dokreslují linii tehdejšího vedení KSČ.
V prezidentských volbách v roce 1934 Gottwald kandidoval proti Tomáši Garriguovi Masarykovi a kromě neúspěchu si za své výroky v předvolební kampani vysloužil trestní stíhání, před nímž uprchl do Sovětského svazu.
Historie.cs: Když byli komunisté v opozici (zdroj: ČT24)
Druhou světovou válku strávil v moskevském exilu. V roce 1945 se stal předsedou KSČ a funkci vykonával až do své smrti. V květnu 1946 vyhrála jeho strana volby, když získala téměř čtyřicet procent hlasů, a Gottwald se stal premiérem.
Po únorovém komunistickém převratu Beneš nakonec 7. června abdikoval a do uvolněného prezidentského křesla byl místo něj 14. června jednohlasně zvolen Gottwald. Volba proběhla přímo ve Vladislavském sále, pro se vyslovilo všech 296 poslanců Národního shromáždění.
GALERIE
Klement Gottwald byl 14. června 1948 jednohlasně zvolen prezidentem
„Přemysl z dílny“
Volbu provázela silná propagandistická prezentace. Rudé právo psalo o „Přemyslovi od pluhu – Klementu Gottwaldovi z dílny“. Dobový týdeník slavnostně hlásal, že se „poslanci a ministři sešli k dějinnému aktu, aby postavili do čela státu muže, který rozvážně a moudře povede svůj lid do krásné socialistické budoucnosti“.
„Zvolením soudruha Gottwalda prezidentem republiky byl znovu výrazně potvrzen obrovský dějinný dalekosáhlý převrat, který byl u nás po znovunabytí ztracené svobody uskutečněn,“ prohlásil tehdy rovněž Antonín Zápotocký, který se stal 15. června 1948 předsedou vlády.
Z projevu Klementa Gottwalda k pražskému lidu 14. června 1948:
- „… práce nás čeká. Ale pokojná, radostná práce, bez svárů a štvanic, při které je možno si zpívat, práce, kterou děláme s chutí.“
Gottwald se navenek snažil vzbudit dojem pokračovatele historie a tradic. „Ihned po volbě se zúčastnil v Chrámu svatého Víta slavnostního Te Deum, jež sloužil arcibiskup Beran. Do kostela Gottwald nikdy nechodil a v Boha nevěřil – bylo však třeba vzbudit důvěru věřících spoluobčanů, kteří by se jinak mohli obávat, že nový režim zavede jejich pronásledování jako v Rusku,“ uvádí Pavel Kosatík v knize Devět žen z Hradu.
S manželkou pak dokonce odjel do Lán, aby se poklonil u hrobu T. G. Masaryka. Ve skutečnosti ale režim tou dobou rozhodně nezahálel. „V době, kdy Gottwald s Martou přijímali na Hradě ovace, už byla vězení plná zatčených odpůrců režimu, lidé byli vyhazováni z práce, střílelo se na hranicích a rozjíždělo se pronásledování normálně smýšlejících lidí,“ dodává Kosatík.
Československé filmové noviny o zvolení Klementa Gottwalda prezidentem (zdroj: ČT24)
Už od února 1948 se navíc prohlubovalo Gottwaldovo vazalství na Moskvu. Začátkem 50. let byl již v podstatě pasivním vykonavatelem Stalinových direktiv. Za jeho vlády se počátkem 50. let odehrálo mnoho politických vykonstruovaných procesů, které nakonec dopadly i na komunistické funkcionáře.
Gottwald měl také už delší dobu problémy s alkoholem, které na Hradě vygradovaly. Na jeho stavu se podepsal i strach, aby v soukolí čistek a procesů neuvízl i on sám. Nakonec tento osud potkal generálního tajemníka strany Rudolfa Slánského. Gottwald se na Hradě stále více uzavíral a podle Kosatíka přestával chodit i na sekretariát strany. V roce 1952 se tak ÚV KSČ nesešel ani jednou.
Rudým faraonem
Pětašedesátiletý Gottwald zemřel v březnu 1953 jen několik dní po návratu z pohřbu sovětského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina v Moskvě. Po jeho smrti zachvátila celou zemi organizovaná pompézní tryzna, při níž „prezidenta hospodáře“ na poslední cestě doprovázely statisíce lidí.
Gottwaldovo tělo bylo po vzoru Lenina i Stalina nabalzamováno a vystaveno v památníku na pražském Vítkově, který komunisté po únorovém převratu přestavěli na rudý Pantheon. Zvrat přišel v roce 1959, kdy kolektiv lékařů zjistil, že i přes nejlepší možnou péči a rady balzamovačů přímo z Moskvy dochází uvnitř těla k pomalému rozkladu.
„Obě nohy musely být postupně nahrazeny protézami a 20. března 1962 politické byro ÚV KSČ přijalo přísně tajné rozhodnutí o přemístění ostatků. Ministr vnitra Lubomír Štrougal odvolal čestnou stráž od bran mauzolea, budova byla převedena pod ministerstvo školství a technické zařízení dostala Karlova univerzita. Gottwaldovo tělo bylo zpopelněno a československý pokus o nesmrtelnost skončil,“ popisuje historik Stanislav Červinka mladší.
Čs. filmový týdeník: Zemřel Klement Gottwald (zdroj: Krátký film Praha)