Klement Gottwald

Více než patnáct let tým historiků a archivářů pracoval na obsáhlé publikaci o politických procesech v komunistickém Československu. Kniha přibližuje osudy dvou set třiceti dvou popravených. Mapuje i dalších 34 případů, které balancují na hranici mezi politickými a kriminálními delikty.

Soud pravomocně rehabilitoval manželku a syna popraveného Rudolfa Slánského za to, že je komunistický režim nezákonně zbavil osobní svobody. Vyhověl tak návrhu politikovy dcery Marty. Slánského manželka Josefa byla v roce 1952 po zatčení svého manžela několik měsíců vyslýchána v ruzyňské věznici. Jejího syna Rudolfa, disidenta, stát bezdůvodně krátce zadržel o dvacet let později.

Někdejší ministr zahraničí, druhý československý prezident a blízký spolupracovník Tomáše Garrigua Masaryka Edvard Beneš, který se narodil před 140 lety, pomáhal zakládat samostatnou Československou republiku. Zažil její zánik v roce 1939 i její obnovení o šest let později a také komunistický puč v únoru 1948. Jeho osobnost dodnes budí rozdílné reakce. Spory se vedou především o takzvané Benešovy dekrety, na jejichž základě musela většina Němců opustit poválečné Československo. O krocích Beneše mluvil v Událostech, komentářích historik Vít Smetana, který působí v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd.

Česká společnost se po prosincovém masakru na filozofické fakultě v Praze musí snažit překonat strach, který v ní krutý čin střelce vyvolal, protože není možné na úkor strachu obětovat svobodu. Prezident Petr Pavel to uvedl v novoročním projevu. Lidi vyzval k tomu, aby neignorovali problémy ve svém okolí a sami usilovali o větší bezpečí komunity a celého národa. Pavel dále ocenil stabilitu současné vládní koalice, ale vytknul jí, že neumí své nepopulární, ovšem nutné reformy dostatečně vysvětlit veřejnosti.

Minulý týden uplynulo 86 let od úmrtí prezidenta Tomáše Garriqua Masaryka. V Česku a na Slovensku dodnes žijí desítky jeho příbuzných. Málokdo o nich ale ví, žijí běžné životy jako kdokoliv jiný. Někteří potomci rozvětveného rodu Masaryků teď udělali výjimku a vystoupili ze stínu. Na prvního československého prezidenta a další předky zavzpomínali pro pořad Reportéři ČT. Natáčel David Vondráček.

Je to symbolická připomínka tradic našich předků, řekl v pořadu Události, komentáře místopředseda hnutí ANO a člen ústavně-právního výboru Radek Vondráček (ANO) k předkládanému návrhu zákona, který by měl uzákonit podobu a užívání znaků a vlajek Čech, Moravy a Slezska. Dodal, že nejde o separatistické či federalistické tendence. Hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba (ODS) návrh označil za milý, zároveň ale podotkl, že v tuto chvíli nemá žádný faktický význam tyto symboly obnovovat. Poukázal rovněž na to, že by se měl spíš řešit stát jako celek než hledat rozdíly.

Funkce prezidenta republiky se ve čtvrtek ujme dvanáctý člověk od vzniku Československa. Prezidentská inaugurace to ovšem bude již pětadvacátá. Zpočátku to byla spíše formální drobnost – krátké zastavení na cestě Tomáše Garrigua Masaryka po návratu do Prahy – anebo tečka za volbou. Dnes, v době přímé volby hlavy státu, je to ale velká slavnost, které bývá vyhrazen takřka celý den.

Před pětasedmdesáti lety dostal politický převrat k moci Komunistickou stranu Československa (KSČ) vedenou Klementem Gottwaldem. Československo se tak na více než čtyřicet let dostalo do područí Sovětského svazu. Pro zemi to znamenalo zaostávání za světem, devastaci hospodářství, velké materiální a morální škody i lidské tragédie. Zlomovým datem se stal 25. únor 1948, kdy tehdejší prezident Edvard Beneš ustoupil nátlaku KSČ, podepsal demisi nekomunistických ministrů a jmenoval nové – navržené komunisty.

Bývá pravidlem, že český, respektive československý prezident je vyobrazen nejen na oficiálních portrétech, ale i na poštovní známce. Je to český unikát, prezidenti na známkách, na rozdíl od panovníků, nebývají. Pošta známky s českými prezidenty vydává od roku 1920, kdy vyšla první s portrétem Tomáše Garrigua Masaryka. O „prezidentských“ známkách hovořili v pátečních Událostech, komentářích grafička Klára Melichová a kurátor dokumentace známkové tvorby Poštovního Muzea Pavel Kovařík.

Významný podíl na pražském převratu a vyhlášení samostatného státu v roce 1918 měla pětice mužů – Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný, Antonín Švehla a Vavro Šrobár. Všichni muži 28. října, jak se jim přezdívá, pak v republikové vládě zastávali ministerské posty. Jejich další osudy se od sebe však velmi lišily. Zatímco Švehla s Rašínem se nedožili konce první republiky, Soukup, Stříbrný a Šrobár se museli vypořádat s nacistickou a případně i komunistickou totalitou. Čelili jí s rozdílnými úspěchy.

Do Česka přiletěl nový apoštolský nuncius arcibiskup Jude Thaddeus Okolo. Na letišti ho přivítal kardinál Dominik Duka, který je v pátek poslední den ve své funkci. První kroky nového nuncia zamíří do pražského arcibiskupského paláce. V sobotu se pak zúčastní uvedení Jana Graubnera do funkce pražského arcibiskupa. Arcibiskupa Okola čeká v Česku například jmenování nových biskupů či vyjednávání o mezinárodní smlouvě.

České Budějovice odebraly čestné občanství kosmonautce z bývalého Sovětského svazu Valentině Těreškovové. Na pondělním zasedání o tom rozhodlo městské zastupitelstvo. Pro bylo 32 ze 41 přítomných zastupitelů. Důvodem odebrání občanství jsou mimo jiné i současné aktivity bývalé kosmonautky, která podpořila invazi Ruska na Ukrajinu.

Nikdo z československých prezidentů nedokončil své úřadování až do konce mandátu. Příčinou předčasného odchodu z Hradu byly nejčastěji dobrovolné, ale i vynucené abdikace. Ludvík Svoboda například nebyl schopen vykonávat funkci ze zdravotních důvodů. Proto tvůrci Ústavy České republiky zavedli v roce 1992 paragraf 66, o kterém se aktuálně v souvislosti s Milošem Zemanem nahlas hovoří. Zdravotní handicap ztěžoval, nebo znemožnil práci i jeho předchůdcům. Téma pro pořad Reportéři ČT zpracoval David Vondráček.

Největší komunistická strana v poměru k počtu obyvatel na světě vznikla před sto lety v Československu, kdy se pod vedením Bohumíra Šmerala odštěpila od sociálních demokratů. Stala se pak nedílnou součástí politického systému první republiky a po roce 1948 také rozhodující a totalitní mocí v zemi. Ustavující sněm KSČ začal před stoletím, 14. května 1921.

České Budějovice odeberou čestné občanství města Antonínu Zápotockému, Václavu Noskovi, Zdeňkovi Nejedlému a Zdeňkovi Fierlingerovi. Rozhodli o tom na svém zasedání zastupitelé. Jde o představitele Komunistické strany Československa, kteří figurovali ve vedoucích pozicích státu v 50. letech minulého století.

Kriminalisté odložili případ smrti Jana Masaryka, okolnosti tragické události se jim ani po 73 letech nepodařilo vyjasnit. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) v pátek 5. března vyšetřování uzavřel, aniž došel k jednoznačnému závěru, zda šlo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu, píše iRozhlas.

Před sedmdesáti lety –  25. února 1951 –  informoval pražský rozhlas o odhalení „protistátního spiknutí“.  Stalo se tak čtyři dny po začátku zasedání Ústředního výboru KSČ, na kterém byli Otto Šling, Marie Švermová a další obviněni z protistátní činnosti a Vladimír Clementis a Gustáv Husák z buržoazního nacionalismu. Hledání vnitřního nepřítele tehdy začalo nabírat stále rychlejších obrátek a nakonec zasáhlo do těch nejvyšších příček stranického žebříčku.

Dlouhý zástup politických stran se od vzniku samostatného státu ucházel o přízeň voličů v parlamentních volbách. Některé byly oslavou nově nabyté svobody, jiné zase krokem k totalitě. S postupem času se měnili nejen zákonodárci, ale i samotný parlament a pravidla hlasování. Že nic není jasně dané, potvrdil začátkem letošního února i Ústavní soud, když zrušil část volebního zákona.

Venkovní výstava v pražské ulici Na Příkopě ukazuje příklady cenzury a manipulace s fotografiemi ve dvacátém století. Instalaci Nežádoucí okamžiky připravila ze svého archivu Česká tisková kancelář. Lidé si mohou prohlédnout nezveřejňované snímky legionářů, emigrantů i prezidentů.

Slovenská metropole po více než sedmdesáti letech odňala čestné občanství města prvnímu komunistickému československému prezidentovi Klementu Gottwaldovi. Stejný krok učinili bratislavští zastupitelé i v případě bývalého sovětského vůdce Josifa Stalina.

Odpustit se dá jednotlivci, ale nikoliv hrůze komunistické nadvlády a tomu, co provedla s národem a státem. V exkluzivním rozhovoru pro Události, komentáře to uvedla dcera Milady Horákové Jana Kánská. Česko si v těchto dnech připomíná 70 let od chvíle, kdy komunistická justice poslala demokratickou političku ve vykonstruovaném procesu na smrt.

Hrdelní trest, který komunistický soud uložil před sedmdesáti lety Miladě Horákové, vyvolal protesty v řadě zemí světa. Za političku se přimluvili Winston Churchill či Albert Einstein. Soudu ale denně přicházely také stovky požadavků na trest smrti pro „zrádce a sabotéry“. Do štvavé kampaně komunisté zapojili i děti, které měly psát slohy o vlastizrádcích a škůdcích. Celé zrůdné divadlo vyvrcholilo 27. června 1950 v půl šesté ráno smrtí na popravišti. Kromě Horákové tam skončili i historik a kritik Záviš Kalandra, bývalý štábní strážmistr SNB Jan Buchal a podnikatel Oldřich Pecl.

Češi si v neděli 21. června připomenou 71 let od smrti generála Heliodora Píky. Muž, který za druhé světové války zachránil životy mnoha českých uprchlíků, internovaných zajatců a československých Židů, byl poté, co k moci nastoupili komunisté, ve vykonstruovaném procesu uznán vinným ze špionáže a vlastizrady. Popraven byl 21. června 1949 v Plzni. „Není ve mně zloby, nenávisti ani pomstychtivosti… studí mne však hořká lítost nad tím, že zmizela spravedlnost,“ napsal Píka noc před smrtí. Pietní akt na jeho památku se konal v pátek v Praze.

Masakr karpatských Němců ze Slovenska československými vojáky na návrší Švédské šance nedaleko Přerova byl jedním z nejhorších případů msty na německy mluvícím obyvatelstvu v poválečném Československu. Brutální vraždu více než dvou set šedesáti lidí, převážně žen, dětí a starců, nařídil důstojník československé armády Karol Pazúr před 75 lety, v noci z 18. na 19. června 1945.