Odpustit se dá jednotlivci, ale nikoliv hrůze komunistické nadvlády a tomu, co provedla s národem a státem. V exkluzivním rozhovoru pro Události, komentáře to uvedla dcera Milady Horákové Jana Kánská. Česko si v těchto dnech připomíná 70 let od chvíle, kdy komunistická justice poslala demokratickou političku ve vykonstruovaném procesu na smrt.
Nikdy nemůžu odpustit, co režim udělal matce a celému národu, říká dcera Horákové
16 minut
Jana Kánská: Matka se nechtěla poddat
Politička národních socialistů Milada Horáková vystudovala práva, působila v ženském hnutí, byla členkou sociálních spolků. Za nacistické okupace se zapojila do odboje, nacisté ji poslali na osm let do vězení, a jak vzpomíná Kánská, už vyšetřovatele gestapa (stejně jako později příslušníky StB) Horáková iritovala svou noblesou, inteligencí a znalostí řečí.
„Byla silný člověk. Pokud mluvíte s někým, kdo je silný, čestný, informovaný a nezviklán ve svém přesvědčení, musíte před ním do určité míry sklonit hlavu,“ říká političčina dcera, která žije od konce šedesátých let ve Spojených státech.
Nemohla zůstat stranou
O matku přišla v šestnácti letech, když političku a intelektuálku poslala komunistická justice ve vykonstruovaném procesu na smrt; Milada Horáková zemřela nad ránem 27. června 1950 poté, co byla odsouzena za údajnou velezradu a špionáž.
Dobová prokuratura ji označovala za „zločinnou organizátorku záškodnického spiknutí,“ které bylo ovšem zcela smyšlené – a třebaže Kánská s dědečkem psali tehdejšímu prezidentovi Klementu Gottwaldovi žádost o milost, sama Horáková o milost nepožádala, protože „nechtěla se poddat, nechtěla, aby se tím, že bude žádat o milost, znehodnotilo to, za co všechno bojovala.“
Neústupnost a čestnost přitom podle Kánské patřily k matčiným výrazným vlastnostem po celý její život. „Už jako děvče byla za svoje názory ochotná i být vyloučena ze školy, aby mohla pomáhat lidem, dostala se ve válce do podzemního hnutí, byla zavřená v německých lágrech, ušla smrti,“ uvádí Kánská. „Takový člověk nemůže zůstat stranou, a proto se dala do spolupráce s lidmi, kteří se snažili, aby se lidem na světě dařilo slušně, a o politickou svobodu Československa.“
„To se neodpouští“
Vraždu své matky Kánská krutým padesátým letům prominout nesvede. „Odpustit se dá jednotlivým lidem. Toto všechno, co se stalo, byla hrůza doby, hrůza komunistické nadvlády nad velmi inteligentním a hospodářsky vysoce kvalitním národem a státem. To se neodpouští. Protože nemůžu nikdy komunistickému režimu odpustit to, co udělal mé matce, ani co udělal celému národu,“ prohlásila ve vysílání ČT24.
Na intimní úrovni přiznává, že sedmdesát let od smrti rodiče „řadu věcí otupí“, k pomyšlení na zesnulou matku se ale nevrací jen o výročí, které – jak uvádí – si Česko potřebuje připomínat, ale i ve chvíli životních rozhodnutí, potíží nebo radosti. A podle svých slov se stále snaží držet doporučení, které jí matka adresovala v dopisu z pankrácké věznice a který si mohla přečíst až v roce 1990.
„Hlavně se řídím tím, abych byla vždycky čestná a poctivá a abych nedělala lidem něco, co bych neměla ráda, aby lidé dělali mě,“ dodává dcera ženy, kterou komunisté poslali na smrt.
