Více než patnáct let tým historiků a archivářů pracoval na obsáhlé publikaci o politických procesech v komunistickém Československu. Kniha přibližuje osudy dvou set třiceti dvou popravených. Mapuje i dalších 34 případů, které balancují na hranici mezi politickými a kriminálními delikty.
Jedním z popravených byl inženýr Alfréd Plocek, který zemřel v roce 1951. Proti režimu se měl provinit tím, že chtěl při své práci v telekomunikacích více spolupracovat se západem. „Byli fyzicky i psychicky týraní a byli donucováni jakýmkoliv prostředkem, aby se naučili smyšlené texty, které měly u soudu odpovídat,“ uvedla jeho vnučka Lucie Stárková Plocková.
Příběh Alfréda Plocka je součástí čtyřsvazkové knihy, která mapuje 232 mužů a žen popravených komunistickým režimem – obsahují na dva a půl tisíce dokumentů a fotografií.
„My jsme samozřejmě prováděli dosti podrobný archivní výzkum ve všech možných regionálních archivech, i těch celostátních. A kromě toho jsme se samozřejmě snažili kontaktovat rodinné příslušníky, mnohdy jsme neuspěli,“ sdělil vedoucí autorského kolektivu a hlavní editor monografie Petr Mallota.
Nejvíce lidí bylo popraveno po Únoru 1948
Uspěli ale například u příběhu Františka Votavy, rodinné fotografie jim poskytl jeho synovec. Třiadvacetiletý Votava jako příslušník SNB emigroval do Německa a stal se protikomunistickým agentem chodcem, za což byl v roce 1951 popraven.
„Vím, že se říkalo, že když se to dozvěděla jeho maminka, tak byla týden v bezvědomí,“ uvedl jeho synovec Petr Novotný.
Největší počet rozsudků smrti po Únoru 1948 byl vykonán za prezidentské éry Klementa Gottwalda, jednalo se o 77 procent z celkového počtu popravených. „Ti lidé trpěli na šibenici déle než deset, patnáct, dvacet minut, než se uškrtili. Takhle strašným způsobem je zavraždili. Na to bychom nikdy neměli zapomínat,“ poznamenal ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna.
Knihy se věnují i tomu, jaké metody vyšetřování komunistické složky používaly a jak fungovala třídní justice.
