Klement Gottwald strana 2 z 3

Uměla čtrnáct jazyků, jako první Češka se věnovala tropickým chorobám a osobně ji ve výzkumu podpořil i prezident Tomáš G. Masaryk. Vlasta Kálalová di Lotti se stala lékařkou na počátku 20. let, když ženy ještě běžně neordinovaly. V poslední den války zabili nacisté celou její rodinu. Následně se znelíbila komunistům, protože žádala milost pro Miladu Horákovou. I proto je navzdory svým zásluhám téměř neznámá.

Padesátá léta v Československu přirovnávají historikové i pamětníci k období temna. Mohou za to především vykonstruované procesy, které vedly k justičním vraždám a mnohaletým trestům, jež dopadly i na nevinné. První snaha revidovat rozsudky se přitom objevila právě už v 50. letech. Takzvaná Barákova komise, která vznikla 10. ledna 1955, měla přezkoumat procesy s členy strany – včetně Rudolfa Slánského. Ve skutečnosti ale viníky příliš nehledala a sloužila především jako alibi pro ty, kdo se sami na předchozích zinscenovaných monstrprocesech podíleli.

„Vydáte-li se v těchto dnech na cestu do Gottwaldova, pak, pokud ve smogové mlze nezabloudíte, přijedete zcela určitě do Zlína.“ Těmito slovy začínala reportáž odvysílaná před 30 lety o změně názvu města zpět k tomu baťovskému. Navrácení původního jména Zlínu bylo svébytným požadavkem předcházejících listopadových demonstrací. Přejmenování – i přes snahu komunistických funkcionářů – bylo bleskovou záležitostí, řekl ve Studiu 6 historik Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Zdeněk Pokluda.

Před třiceti lety, kdy se „budování socialismu“ měnilo na zrod kapitalismu, měla centrální banka ve svých zásobách jednohaléře i tříkoruny. Začátkem října 1989 se objevila bankovka s portrétem Klementa Gottwalda, což tehdy vyvolalo vlnu nevole. Stokorunu někteří lidé poškozovali, připisovali hanlivé nápisy, vypichovali na kresbě oči nebo je červeně zabarvovali. „Samet“ zkrátka znamenal velké změny i pro bankovky: některé skončily, jiné se ani nestačily objevit na trhu.

Ještě 30 let po sametové revoluci jsou někde stále vidět symboly komunismu. Přestože s koncem roku 1989 začaly z budov mizet srpy, kladiva i rudé hvězdy a z podstavců sochy, někde zůstávají dodnes. Totalitních artefaktů se města snaží postupně zbavit. Novelu zákona, která by zakazovala použití komunistických symbolů, se však opakovaně prosadit nepodařilo.

V rodinném archivu Jiřího Krejčího ležely roky desítky fotografií a videzáznamů pořízených během revolučních událostí roku 1989. Krejčí natáčel a fotil na demonstracích v Praze a především v Brně. Materiály nyní poskytl tvůrcům dokumentu Brněnský listopad, který bude mít premiéru v neděli v kině Scala.

Okamžik je v historii vlastně fikcí, upozorňuje publicista Pavel Kosatík. Letopočty, které se děti učí ve školách nazpaměť, nás klamou. Skutečné události jsou v čase rozprostřeny do mnohem větší šíře, píše v knize České okamžiky. Platí to i pro 17. listopad. Přelomová studentská demonstrace, která spustila řetězec dalších událostí, nespadla z nebe, ale předcházely jí jiné akce, které naznačovaly blížící se změny. S mírnou nadsázkou lze napsat, že listopad začal už v lednu, jak ukazuje výběr událostí roku 1989.

Státní zástupce obnovil vyšetřování smrti poválečného ministra zahraničí Jana Masaryka. Důvodem je nedávno objevená nahrávka výpovědi policisty, který byl u Masarykova těla. Původní vyšetřování dospělo k závěru, že politik spáchal sebevraždu. Úřady pak případ několikrát znovu otevřely a přidaly další možné verze, nešťastnou náhodu nebo vraždu.„V dané chvíli rozhodně nemohl vadit komunistům, pro ně bylo jednoznačně výhodné, že jim zůstal sedět ve vládě,“ uvažuje historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Jan Kalous, který byl hostem pořadu Události, komentáře. Otázky kladla Světlana Witowská.

První komunistický prezident Klement Gottwald už není čestným občanem Krnova. O odejmutí tohoto titulu rozhodli na svém zasedání zastupitelé města, proti byl jen jeden hlas. Čestným občanem Krnova byl Gottwald od roku 1949.

Městský soud v Praze ve středu rehabilitoval generála Milana Píku za jeho neoprávněné věznění komunistickým režimem koncem 40. let. Podle soudkyně je to jediná možná reakce na křivdy způsobené totalitním režimem. Podle tehdejší komunistické obžaloby připravoval v roce 1948 únos z vězení svého otce, generála Heliodora Píky, který se později stal obětí justiční vraždy. Ve vazbě strávil Píka mladší čtvrt roku.

Karpatsko-dukelská operace sovětské armády měla podpořit Slovenské národní povstání, které vypuklo 29. srpna 1944. Velitelé akce plánovali rychlý vojenský postup, nakonec se ale krvavé boje protáhly na několik měsíců. Poprvé se na území tehdejšího okupovaného Československa sovětským a československým vojákům podařilo vkročit 6. října 1944.

Lidé v Česku i v zahraničí si připomínají 69 let od od justiční vraždy Milady Horákové. Právnička a politička byla oběšena 27. června v brzkých ranních hodinách v pražské pankrácké věznici a spolu s ní také Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra. Na výročí jejich smrti připadá i den památky obětí komunistického režimu. V Praze se pieta konala hned na několika místech včetně pankráckého vězení.

Vůdce československých komunistů Klement Gottwald a sovětský diktátor Josif Stalin už nebudou čestnými občany Chrudimi. Zastupitelé těsně podpořili návrh Pirátů. Podobná iniciativa už se v minulosti objevila, tehdy však nebyla úspěšná. Tentokrát změnu podpořilo 16 z 27 zastupitelů.

Poslední velký pokus o zastavení komunistické totality rozprášila policie – věrná již novému režimu – v Nerudově ulici před 71 lety. Na Hrad šli studenti s výzvou prezidentu Benešovi, aby neustupoval komunistickým požadavkům. Události roku 1948 si připomněli pamětníci, dnešní studenti i politici u památníku v Nerudově ulici.

Před 90 lety, 23. února 1929, skončil pátý sjezd Komunistické strany Československa (KSČ) – přelomová událost v dějinách strany i celé země. Vedení KSČ totiž ovládli „karlínští kluci“ v čele s 33letým Klementem Gottwaldem, který prosazoval radikální bolševizaci a naprosté podřízení Moskvě a Stalinovi. Komunisté se stali militantní a nekompromisní opozicí, která otevřeně usilovala o zničení demokratické republiky a byla prodlouženou rukou Moskvy.

Mezníkem v kolektivizaci venkova v padesátých letech bylo schválení zákona o jednotných zemědělských družstvech (JZD). Komunistické ministerstvo zemědělství ho začalo projednávat v prosinci  1948, poslanci Národního shromáždění pak normu přijali 23. února 1949. Hned v prvním paragrafu se psalo, že jednotná zemědělská družstva budou zakládána „na podkladě dobrovolnosti“.  Tento princip se ale z praxe velmi brzy vytratil a na jeho místo přišel útlak a represe.

O tom, že podnikatelské město rodiny Baťových ponese jméno prvního komunistického prezidenta, rozhodlo zasedání zlínského národního výboru den před Gottwaldovými narozeninami 22. listopadu 1948. Oficiálně se stal ze Zlína Gottwaldov 1. ledna 1949. Cílem komunistů bylo vše spojené s Baťou vymazat z paměti lidí. Gottwaldov se přejmenoval zpět na Zlín po jednačtyřiceti letech – v lednu 1990.

Novoroční, případně vánoční projevy hlav státu jsou už desítky let neodmyslitelnou součástí přelomu roku. Web ČT24 se zaměřil na přelomové osmičkové roky 1918, 1938, 1948 a 1968 v dějinách Česka, respektive Československa.

Přesně před sedmdesáti lety zvolilo Národní shromáždění Klementa Gottwalda novou hlavou státu. Ve funkci vystřídal Edvarda Beneše a dobové snímky tehdy slavnostně hlásaly, že bude prezidentem, který „rozvážně a moudře povede svůj lid do krásné socialistické budoucnosti“. Místo toho se ale stal symbolem justičního teroru, na Hradě se utápěl v alkoholu a Československo dostal do područí Sovětského svazu.

Historici oznámili unikátní nález ztracených záznamů, které zachycují vykonstruovaný proces s Rudolfem Slánským a dalšími obžalovanými z počátku 50. let. Ve zkrachovalé továrně našli insolvenční správci bedny, které ukrývaly až 14 hodin záznamů. Bývalý generální tajemník ÚV KSČ byl v roce 1952 spolu s dalšími jedenácti obžalovanými odsouzen k trestu smrti.

Před pětašedesáti lety, 14. března 1953, zemřel první komunistický prezident Klement Gottwald. Hlavou státu byl pět let. Nesl zodpovědnost za politický vývoj v zemi po roce 1948, za nezákonnosti, policejní zvůli i justiční teror. Za jeho vlády se počátkem 50. let odehrálo mnoho politických vykonstruovaných procesů, které nakonec dopadly i na komunistické funkcionáře. Po Gottwaldově smrti zachvátila celou zemi organizovaná pompézní tryzna, při níž jej na poslední cestě doprovázely statisíce lidí.

Komunistický převrat v roce 1948 vedl mimo jiné k nepokryté snaze o napodobení Sovětského svazu. Vedlo to i k přejmenování průmyslových podniků nebo sportovních týmů podle sovětských vzorů, ale převrat samotný pod přímým vedením sovětských komunistů podle všeho neproběhl. Jak upozornil v rozhovoru pro ČT historik Jiří Pernes, neexistují žádné důkazy, že by v Československu v Únoru 1948 aktivně působili agenti Moskvy.

Zajímavá je otázka, kolik našich prezidentů se osobně setkalo s některým jiným naším prezidentem: U Masaryka s Benešem je to jasné, byli to blízcí spolupracovníci. Oba se znali i s Emilem Háchou, který za první republiky zastával významné pozice v justici.

Poslední dva čeští prezidenti mají (kromě v poslední době podobných názorů na řadu věcí) i jednu společnou položku v životopise, a je poměrně unikátní. Kromě nejvyšší státní funkce byli i v čele vlády a nějaké parlamentní komory.