Archeologové analyzovali poblíž slavného Stonehenge na místě, kde stávala prehistorická vesnice, výkaly tamních obyvatel. Detailní rozbor ukázal, že se v nich ukrývala vajíčka parazitických červů. Odborníci z nich zjistili, že tehdejší lidé hodovali na vnitřnostech dobytka a že zbytky dávali psům.
Durrington Walls bylo neolitické sídliště vzdálené necelé tři kilometry od Stonehenge, které pochází z doby kolem roku 2500 před naším letopočtem. Předpokládá se, že právě na tomto místě žili stavitelé Stonehenge.
Tým archeologů z Cambridgeské univerzity zkoumal devatenáct kusů starověkých výkalů neboli „koprolitů“, které byly nalezeny v Durrington Walls a které se zachovaly po více než čtyři a půl tisíce let. V pěti koprolitech – jednom lidském a čtyřech psích – vědci objevili vajíčka parazitických červů.
Podle autorů studie se jedná o nejstarší důkaz výskytu střevních parazitů ve Velké Británii, kdy byl dokonce identifikován i druh hostitele, který exkrementy produkoval. Výsledky vyšly v časopise Parasitology.
Zimní hostiny
„Je to poprvé, co se střevní paraziti našli v neolitické Británii, a jejich nález u Stonehenge je opravdu něco úžasného,“ uvedl hlavní autor studie Piers Mitchell z katedry archeologie v Cambridge. „Typ parazitů, které jsme našli, je v souladu s předchozími důkazy o zimních hostinách během stavby Stonehenge,“ dodal.
Čtyři z koprolitů, včetně toho lidského, obsahovaly vajíčka hlístic z čeledi Capillaria. Tito parazité se snadno poznají podle tvaru připomínajícího citron a způsobují nemoc zvanou kapilarióza. Existuje mnoho druhů tohoto parazita, které mohou nakazit spoustu živočišných druhů. Ve vzácných případech, kdy infikuje člověka, se vajíčka usadí v játrech, ale neobjeví se ve stolici. V případě archeologického výzkumu se ale našla.
Důkaz o existenci vajíček těchto parazitů v lidských výkalech proto svědčí podle autorů o tom, že neolitičtí lidé, kteří zde žili, jedli syrové nebo nedostatečně tepelně upravené plíce nebo játra již infikovaného zvířete, v důsledku čehož vajíčka parazita prošla přímo tělem až do stolice.
Při vykopávkách hlavní hromady trusu a odpadků v Durrington Walls archeologové objevili keramiku a kamenné nástroje spolu s více než 38 tisíci zvířecími kostmi. Přibližně 90 procent kostí pocházelo z prasat a méně než desetina z krav. Právě na tomto místě badatelé také našli částečně zkamenělé výkaly použité ve studii.
„Vzhledem k tomu, že tito parazité mohou nakazit skot a další přežvýkavce, právě krávy mohly být nejpravděpodobnějším zdrojem vajíček parazitů,“ nastiňuje Mitchell. „Vepřové i hovězí maso se opékalo na rožni nebo vařilo v hliněných nádobách, ale zdá se, že vnitřnosti nebyly vždy tak dobře uvařené,“ doplňuje.
Krávy a lidé
Předchozí izotopové analýzy kravských zubů z Durrington Walls naznačují, že dobytek sem byl mnohdy nahnán přes půlku Anglie. Když se zde konaly slavnosti nebo hody, konzumoval se během nich skot, který pocházel ze vzdálenosti přes sto kilometrů. Vědci také prozkoumali stopy po řeznických nástrojích na kostech zvířat. Z nich vyplývá, že hovězí maso bylo hlavně porcováno pro dušení a že z něj lidé vybírali morek.
„Nález vajíček těchto červů v lidských i psích koprolitech naznačuje, že lidé jedli vnitřní orgány nakažených zvířat a zbytky krmili také své psy,“ popisuje spoluautorka výzkumu Evilena Anastasiouová.
Jeden z psích zkamenělých výkalů obsahoval také vajíčka škulovce širokého. To je druh tasemnice, který parazituje na rybách. To naznačuje, že pes předtím jedl syrové sladkovodní ryby a nakazil se. Žádné jiné důkazy o konzumaci ryb, jako například kosti, ale na místě nalezeny nebyly.
I z toho archeologové něco vyvozují: „Durrington Walls lidé obývali hlavně v zimě, je tedy pravděpodobné, že pes se sem pravděpodobně dostal, když už byl parazitem nakažený,“ doplnil Mitchell.
Stvořitelé Stonhenge
Durrington Walls lidé využívali v době takzvané druhé fáze výstavby Stonehenge, kdy byly vztyčeny světoznámé trilitony, tedy dva masivní svislé kameny podpírající třetí vodorovný kámen. Podle archeologů byli nejpravděpodobnějšími autory této stavby sezonní obyvatelé této nepříliš vzdálené osady.
Samotné sídlo bylo prokazatelně místem, kde lidé žili a hodovali, zatímco Stonehenge byl pravým opakem. Archeolog Mike Parker Pearson, který řadu let v této oblasti výzkum vedl, je z výsledků aktuální studie nadšený. „Tyto nové důkazy nám říkají něco nového o lidech, kteří sem přicházeli na zimní hostiny v době stavby Stonehenge,“ zdůrazňuje.
