Mnoho druhů želv dokáže zpomalit proces stárnutí, a to dokonce výrazně. Vyplývá to ze dvou nových studií, které vyšly na konci června. Ačkoli všechny živé organismy stárnou a umírají, někteří živočichové podle vědců s přibývajícím věkem neztrácejí na síle.
Badatelé mimo jiné poprvé prokázali, že želvy, krokodýli a mloci mají vzhledem ke své velikosti obzvláště pomalé stárnutí a delší život. Za nejstaršího žijícího suchozemského živočicha na světě považují Jonathana, 190 let starého samce želvy obrovské žijícího na Seychelách.
Autoři jedné ze studií také zjistili, že ochranné vlastnosti, jako je tvrdý krunýř většiny druhů želv, přispívají k pomalejšímu stárnutí a v některých případech dokonce k tomu, co se označuje jako takzvané zanedbatelné stárnutí. Organismy, u kterých mortalita není závislá na jejich věku, umírají nahodile z vnějších příčin. Nelze přesně určit maximální délku jejich života.
„Tyto různé ochranné mechanismy mohou snížit úmrtnost živočichů, protože je nesežerou jiná zvířata,“ uvedla hlavní autorka studie Beth Reinkeová ze Severovýchodní illinoiské univerzity. „Je tedy pravděpodobnější, že budou žít déle, a to vytváří tlak na pomalejší stárnutí. Největší podporu pro hypotézu ochranného fenotypu jsme našli u želv. Opět to dokazuje, že želvy jako skupina jsou jedinečné,“ dodala vědkyně.
Zjištění naznačují, že stárnutí není pro všechny organismy nevyhnutelné. Při zkoumání želv žijících v zoologických zahradách a akváriích autoři studie zjistili, že z 52 druhů jich 75 procent vykazuje extrémně pomalé stárnutí a celkem čtyři pětiny stárnou pomaleji než moderní lidé.
Pochopení stárnutí může pomoci lidem
„Pokud pochopíme, co umožňuje některým živočichům stárnout pomaleji, můžeme lépe porozumět stárnutí u lidí a také můžeme informovat o strategiích ochrany plazů a obojživelníků, z nichž mnohým hrozí ohrožení nebo jsou ohroženi,“ poznamenal další z autorů studie David Miller.
Podle výzkumů jsou některé z těchto druhů želv dokonce schopny snížit rychlost svého stárnutí v reakci na lepší životní podmínky v zoologických zahradách a akváriích ve srovnání s volnou přírodou.
„Zní to dramaticky, když řekneme, že vůbec nestárnou, ale v podstatě se pravděpodobnost jejich úmrtí s přibývajícími léty nemění, jakmile překročí reprodukční věk,“ řekla Reinkeová. Výsledky jejího výzkumu zveřejnil odborný časopis Science.
Podle vědců však skutečnost, že někteří živočichové vykazují zanedbatelné stárnutí, neznamená, že jsou nesmrtelní. Znamená to pouze, že riziko jejich úmrtí se s věkem nezvyšuje. Všichni nakonec zemřou v důsledku nevyhnutelných příčin, jako je například nemoc.
