Z vědeckého týmu z jihoafrické základny Sanae IV v Zemi královny Maud v Antarktidě zazněla prosba o pomoc poté, co jeden z jeho členů údajně vyhrožoval svému kolegovi, že ho zabije. To podle médií vyvolalo strach, protože kvůli malým prostorům stanice a okolnímu nehostinnému prostředí se situace může ještě více vyostřit a může být ohrožena bezpečnost výzkumníků.
Ze stanice v Antarktidě zazněla prosba o pomoc kvůli údajné výhružce smrtí
Minulý týden jeden z vědců na Sanae IV v e-mailu upozornil na agresivní chování svého kolegy. Autor e-mailu napsal, že tento člověk napadl jiného člena výzkumné mise. Dodal, že agresor je hrozbou pro celou posádku. Prosil proto o okamžitou pomoc.
„Bohužel, jeho chování se zhoršilo do takové míry, že je to hluboce znepokojující. Konkrétně fyzicky napadl X (jméno není uvedeno), což je závažné porušení osobní bezpečnosti a norem na pracovišti,“ stojí v e-mailu, který zveřejnil list South Africa's Sunday Times.
„Navíc vyhrožoval, že zabije X (jméno není uvedeno), což vytváří atmosféru strachu. Obávám se o svou vlastní bezpečnost a neustále přemýšlím, kdy se stanu další obětí,“ napsal autor e-mailu.
Stanice Sanae IV:
Jihoafrický ministr životního prostředí Dion George v reakci uvedl, že bude se členy týmu osobně hovořit, aby vyhodnotil situaci.
„Tento člověk (obviněný člen posádky) se silně nepohodl s lídrem týmu. Situace se vyhrotila a tato osoba ho pak i napadla. Umíte si představit, jaké to je, jsou tam těsné ubikace a lidé trpí ponorkovou nemocí. Může to být velmi nepříjemné,“ vyjádřil se podle The Times k situaci George.
Vědecký tým je složený z odborníků na biologii, geologii, geomorfologii (věda zkoumající tvary, vznik a stáří zemského povrchu) a oceánografii, píše server The Independent. Na základně se věnují monitorování klimatu a geologickému a atmosférickému průzkumu. Okolní podmínky jsou přitom extrémní – teplota venku se pohybuje kolem minus 23 stupňů Celsia a vítr fouká rychlostí více než 215 kilometrů za hodinu.
Dostat se k jihoafrické základně, která je od nejjižnějšího cípu Afriky vzdálená asi 2500 kilometrů, zabere přibližně dva týdny. A to pouze za předpokladu, že je dobré počasí. Kvůli ledovým krám a meteorologickým podmínkám je však podle webu The Times pravděpodobné, že skupina vědců zůstane v těchto končinách osamocena nejméně dalších deset měsíců.
Antarktický pokus o vraždu
Případy jako výše uvedený jsou v Antarktidě výjimečné, posádky pro tyto dlouhodobé a náročné mise jsou totiž vybírány podle přísných pravidel. I tak ale občas dojde k fyzickým konfliktům. Naposledy se to stalo roku 2019 na ruské stanici Bellinghausen, která je na ostrově Krále Jiřího u Antarktidy.
Pachatelem byl čtyřiapadesátiletý elektroinženýr Sergej Savickij, který několikrát bodl do hrudi dvaapadesátiletého svářeče Olega Běloguzova. Podle ruských zdrojů k útoku došlo proto, že Běloguzov dlouhodobě prozrazoval Savickému pointy knih z místní knihovny, které chtěl inženýr číst. Jiné zdroje ale uvádějí, že k útoku došlo v jídelně, když si Běloguzov dobíral Savického tím, že mu řekl, že by měl zatančit stole a mohl by si tím přivydělat.
Obě verze se shodují na tom, že Savickij byl v době útoku pravděpodobně pod vlivem alkoholu. Na stanici spolu pracovali asi půl roku a Savickij se zřejmě citově zhroutil. Běloguzov i Savickij měli mezi sebou problémy již několik měsíců. Běloguzov byl poslán do nemocnice v Chile, Savického ruské úřady vyšetřovaly kvůli pokusu o vraždu.
Podobný incident zažila sovětské stanice Vostok roku 1959. Dva její obyvatelé se dostali do sporu nad šachovou partií; muž, který prohrál, zaútočil v amoku na vítěze cepínem – podle časopisu Canadian Geographic byly od té doby šachy na sovětských stanicích zakázané.
Náhoda, nebo vražda?
Jiný případ se v Antarktidě odehrál v květnu roku 2000. Tehdy se na stanici Amundsen-Scott přitížilo Australanovi Rodneymu Marksovi. Dvaatřicetiletý, do té doby zcela zdravý, astrofyzik se krátce potýkal s nesnesitelnými bolestmi žaludku, silnou horečkou a nevolností. Zemřel hned následující den, 12. května 2000.
Tehdy se předpokládalo, že zemřel přirozenou smrtí. Misi nebylo možné přerušit, jeho tělo proto strávilo šest měsíců v mrazáku na stanici. Teprve pak ho mohli prostudovat lékaři v novozélandském Christchurchi – a zjistili, že vědec zemřel na otravu metanolem. Jak se to stalo, zda to byla náhoda, nebo dokonaná vražda, se nikdy nepodařilo zjistit.
