Záchrana živočišného druhu vyžaduje spoustu obětí. A někdy i objetí - jako v případě pokusu o výchovu Stevie, opuštěného šimpanzího mláděte v zoo v americkém městě Knoxville.
Malá šímpanzí holčička se drží vší silou husté srsti své mámy a hledá mléko. Když ho konečně najde, hladově se přisaje a pije. Pije, jako by to měl být její poslední den - protože to její poslední den opravdu být může. Srst, které se chytila, totiž nepatří její mámě: je součástí kožichu, který na sobě už skoro půl roku nosí lidská ošetřovatela, která ji krmí z láhve.
Stevie se narodila letos 22. dubna, tedy na Den Země, v knoxvillské zoologické zahradě. Její matka, sedmatřicetiletá šimpanzice Binti, ale zažila porod, který nechce zažít žádný primát, včetně lidí. Primáti jsou podle primatologa Franse de Waala velmi společenští tvorové, kteří jako tlupa při tak důležitých příležitostech, jako je porod, spolupracují. Když Stevie přišla na svět, ujala se jí proto jiná členka tlupy, zkušená matka Daisy - ta novorozenou holčičku očistila, uvolnila jí dýchací cesty a starala se o ni, když se u Binti vyskytly poporodní komplikace.
Došlo u ní k zadržení placenty, což je problém spojený se silným krvácením, který může v nejhorším případě skončit i smrtí matky. Naštěstí Zoo Knoxville spolupracuje intenzivně s veterináři z místní univerzity, kteří okamžitě zasáhli a pomohli placentu odstranit. To je ale možné jen tehdy, když je zvíře uspané - šimpanzi mají obrovskou sílu a snadno mohou člověku ublížit. Jsou známé i případy, kdy lidem utrhli ruce.
Ohrožená matka znamená riziko pro mládě
Zatímco byla Binti v anestezii, její potomek potřeboval nakojit. Kojení bezprostředně po porodu je nesmírně důležité, protože novorozenci poskytuje látky, jež mu umožní přežít nejsložitější období, kdy je nejzranitelnější.
První forma mateřského mléka, která se uvolňuje hned po porodu, se jmenuje kolostrum. Je bohaté na živiny a má vysoký obsah protilátek a antioxidantů, které budují imunitní systém novorozence. Bez této první dávky energie je šance na přežití u mláděte jen malá.
Ošetřovatelům a veterinářům se podařilo držet novorozenou šimpanzici u Binti, aby se tohoto mléka napila. To se sice podařilo, ale vzhledem k tehdejšímu fyzickému stavu Binti už další kojení nepřipadalo v úvahu. Mládě tedy muselo být odchováno ručně, což vyžaduje nepřetržitou péči lidí.
Sociální tvor potřebuje sociální kontakt
Šimpanzí tlupy jsou sociálně nesmírně komplikované organismy, mají svá pravidla, tabu a mnoho vrstev. Aby se mladý, lidmi odchovaný, šimpanz začlenil do tlupy, je zásadní, aby si co nejrychleji osvojil normální sociální chování.
Prvních několik týdnů života museli ošetřovatelé napodobovat šimpanzí matku tím, že ošetřovatelka malé Stevie nosila kožešinovou vestu, aby se jí mohla držet. Na rozdíl od lidských mláďat nebyla Stevie v prvních měsících nikdy odložena - celou tu dobu se držela své náhradní lidské mámy. Od té to vyžadovalo podobné odhodlání, jako by měla vlastní dítě.
První tři měsíce se krmila z lahve, kdykoliv to potřebovala, to znamená obvykle každé dvě až tři hodiny. Současně ji ale museli ošetřovatelé pomalu ale pravidelně vystavovat zvukům a pachům její tlupy. A museli to provádět velmi opatrně, aby ostatní šimpanze nepodráždili, a udrželi Stevie v bezpečí.
Krkavčí matky neexistují
Ukázalo se přitom, že Binti o svou dceru nejeví žádný zájem. Když se na Stevie dívala, reagovala, jako by viděla úplně cizí mládě. Nebylo to překvapení, v přírodě je docela časté, že když nedojde k prvnímu nátisku mezi matkou a jejím potomkem, pak se prostě rodičovský vztah vůbec neobjeví. Mnohdy je to spojené právě s tím, že nedojde k prvnímu kojení - z hlediska přežití je to logické. Nekojené mládě má jen malou šanci přežít, proto je mrhání energie mu věnovat další pozornost.
Vyplatí se ji uchovat na další roky, pro případná další mláďata. Některé druhy savců, kteří žijí v extrémních podmínkách, například lední medvědi, dokonce mláďata, která se mámám „nezdají“, nejen že nenechají přežít, ale dokonce je zabijí a jejich těla sežerou. Může se to zdát kruté, ale prvním zákonem přírody je přežití.
Některé druhy savců ale dokáží toto nastavení překonat - když matka není schopná se o svého potomka starat, pomůže někdo jiný ze stáda nebo tlupy. Biologové to znají například od žiraf, kde se o kojení mnohdy starají tety.
Trénink náhradní matky
A stejné pravidlo pomohlo i Stevie. Zatímco její máma ji ignorovala, teta Daisy o ni projevovala intenzivní zájem. A tak ji ošetřovatelé vybrali, aby se stala pro Stevie náhradní mámou.
V současné době prochází Daisy výcvikem, který ji má připravit na roli adoptivní mámy. U půlročního mláděte to znamená hlavně nutnost jeho bezpečného přenášení po výběhu a ke krmení. Ošetřovatelé jí proto dali panenku připomínající šimpanzí miminko a pomocí pozitivního motivování ji trénují, aby ho na povel přinesla k síti.
I když Stevie dosahuje pokroků a v podstatě kopíruje to, jak by se mělo zdravé šimpanzí mládě vyvíjet, zbývá toho ještě hodně, než se bude moci začlenit do tlupy. V současné době například vyžaduje krmení o půlnoci. Bude třeba, aby se toho zbavila, jinak by narušovala rutinu ostatních šimpanzů.
Proč tolik námahy pro jednoho šimpanze?
Celá tato práce se zatím odehrává v zákulisí šimpanzího pavilonu, kam návštěvníci nevidí. Nejen proto, aby Stevie měla co nejlepší šanci na resocializaci se svou tlupou, ale také proto, aby se předešlo mylným představám o šimpanzích jako roztomilých domácích mazlíčcích.
Řada studií totiž ukázala, že když lidé vidí mláďata lidoopů vychovávaná lidmi, nejenže věří, že šimpanzi by byli dobrými domácími mazlíčky, ale navíc nevěří tomu, že jsou ohrožení.
A to jsou. Šimpanzi se ocitli na pokraji vyhynutí kvůli ztrátě životního prostředí, nemocem a jejich největší hrozbě, kterou je nelegální pytláctví. Zoo Knoxville spolupracuje s dalšími 32 zoologickými zahradami akreditovanými Asociací zoologických zahrad a akvárií (AZA), aby zajistila zachování zdravé populace jako naděje do budoucna.
