Většina zemí světa by mohla plně pokrýt své energetické potřeby jen díky vodě, větru a Slunci – pokud by dokázaly energie účinně skladovat. Popisuje to studie vědců ze Stanfordovy univerzity. Náklady na tuto změnu by se podle studie státům rychle vrátily.
Mark Jacobson a jeho kolegové ze Stanfordovy univerzity ve své práci analyzovali energetickou situaci ve 145 zemích světa. Vyplývá z ní, že všechny by mohly pokrýt sto procent svých běžných energetických potřeb jen ze tří obnovitelných zdrojů energie – za podmínky, že budou s to energii účinně skladovat. I to by ale mělo fungovat, protože tento sektor prochází rychlým vývojem.
Studie současně zjistila, že ve všech těchto zemích by se náklady na přechod vrátily velmi rychle – v průměru za pouhých šest let. Pozitivní by měl být také dopad na zaměstnanost – celosvětově by takový přechod vytvořil o 28 milionů pracovních míst více, než kolik by jich zaniklo. Problém je v tom, že ztracená a získaná místa by se vyvíjela „nespravedlivě“ a nerovnoměrně – nedá se spolehnout na to, že by pozice zůstaly vždy ve stejných místech.
Jacobson popsal model v článku, který nedávno vyšel v odborném časopise Energy & Environmental Science. Vyšel v něm ze svých starších výzkumů a článků na stejné téma, ale výrazně rozšířil rozsah zemí, které zkoumal a aktualizoval data u států analyzovaných dříve.
Největší nejistota podle autora panuje ohledně ceny za přenos energie a za bateriová úložiště – u obou jsou totiž změny velmi dynamické.
Jacobson ale věří, že technologické překážky nepředstavují pro tento přechod zásadní problém – hlavně proto, že drtivá většina technologií potřebných pro tento energetický skok podle něj nejen existuje, ale navíc je už komerčně využitelná a bez problémů dostupná v dostatečném množství.
Kdo vydělá, kdo bude tratit
Autor práce na základě výsledků předpokládá, že když by byla energie z fosilních zdrojů nahrazena tou z obnovitelných, došlo by ke ztrátě pracovních míst v sektorech těžby a zpracování fosilních paliv. Čistý úbytek pracovních míst se očekává jen v Rusku, Kanadě a některých částech Afriky, protože ekonomiky těchto regionů jsou na fosilních palivech do značné míry závislé.
Studie sice poskytuje jasné důkazy, že úplný přechod na obnovitelnou energii je technicky i ekonomicky možný, Jacobson přesto upozorňuje, že to, zda k tomu opravdu dojde, zůstává absolutně nejisté a nepředpověditelné.
Podle něj totiž existuje mnoho dalších vlivů, které jeho práce neřešila – a vlastně ani nemohla. Jde zejména o vůli k politickým změnám, jež jsou s přechodem na jiné zdroje nutně spojené.
