Britové v rámci rozsáhlé studie podrobně otestovali více než dva tisíce osob, které byly v nemocnici s covidem-19. Ukázalo se, že jenom čtvrtina z nich se po roce od hospitalizace cítila úplně dobře, u většiny ale přetrvávala spousta nejrůznějších zdravotních problémů. Výsledky práce vyšly v odborném žurnálu Lancet Respiratory Medicine.
Většina lidí, kteří se léčili s covidem v nemocnici, se dle britské studie po roce stále necítí dobře
Autoři zjistili, že výrazně horší byly tyto dopady na ženy – plně zdravých se jich cítilo o 32 procent méně než mužů.
Velmi silný vliv měl i fakt, že byl daný člověk obézní, a vůbec nejsilněji se projevil dopad plicní ventilace – pokud musel být pacient připojen na tuto umělou plíci, pak byla pravděpodobnost, že se bude cítit po roce dobře, o 58 procent nižší.
Nejčastějšími příznaky dlouhého covidu byly celková únava, bolest svalů, špatný spánek a dušnost.
Náročná analýza
V tomto výzkumu vědci využili údaje ze studie PHOSP-COVID, která hodnotila stav všech dospělých, kteří museli být ve Velké Británii hospitalizovaní a nemoc přežili. Do studie pak byli zahrnuti pacienti z 39 nemocnic, kteří souhlasili s pětiměsíčním a ročním vyšetřením a následným vyhodnocením informací o jejich zdravotním stavu.
Autoři studie sledovali velké množství faktorů, součástí bylo i sebehodnocení pacientů a také odběry krve, v níž vědci hledali různé proteiny spojené se záněty.
Celkem 2320 účastníků studie se zúčastnilo měření po půlroce, 807 po půlroce i na konci roku. Těchto 807 pacientů mělo průměrný věk 59 let, 36 procent tvořily ženy a 28 procent pacientů v nemocnici muselo využívat mechanickou plicní ventilaci.
Čtyři skupiny dle závažnosti
Velmi podobné bylo množství lidí, kteří se cítili plně zdraví po půlroce i po roce – 26 respektive 29 procent.
Už po vyhodnocení dat za první půlrok vědci popsali čtyři druhy skupin lidí podle závažnosti příznaků. Stejné skupiny pak potvrdila i analýza po roce: tělesné a duševní potíže velmi závažného rázu mělo dvacet procent, závažné následky mělo třicet procent, středně závažné jedenáct procent a mírné devětatřicet procent.
Lidé s těžšími příznaky mívali častěji obezitu a sníženou schopnost pohybu; objevoval se u nich i větší počet problémů a měli zvýšenou hladinu zánětlivého proteinu.
Podle autorů jsou výsledky dost znepokojivé, teprve nyní se totiž ukazuje, jak těžké a dlouhodobé následky vlastně hospitalizace s covidem má.
Zdůrazňuje to podle nich také důležitost práce s těmito lidmi, a zejména vývoj nových léků a terapií pro tyto stavy. Jednou z možností, která se nabízí, je snaha snižovat systémové záněty, jež jsou u těchto lidí časté.
