Lidský imunitní systém je po covidu náchylnější k zánětům a dalším metabolickým změnám – a to dokonce i v případě, že průběh nemoci byl jen mírný. Vědci zatím neznají možné dopady těchto změn ani jejich přesné příčiny.
O povaze, vlastnostech a struktuře nového koronaviru se za dva roky, co se šíří po světě, ví už dost. Ale vědci stále pokračují ve shromažďování informací o tom, co nákaza virem SARS-CoV-2 v lidském těle dělá a jak mu může škodit – zejména dlouhodobě.
Když tělo a jeho obranné mechanismy zaznamenají infekci, pokoušejí se na ni reagovat. Klíčovou roli v tom hrají záněty, které pomáhají se s mikroskopickými vetřelci vypořádat. Většinou. U některých nemocí, jako je právě covid-19, se totiž zánět může stát mečem se dvěma ostřími – záněty se pak mohou šířit a tělo vysilovat a poškozovat, dokonce se mohou stát přímou příčinou úmrtí.
Zejména u lidí, kteří měli těžký průběh covidu, se často objevuje řada příznaků, jež přetrvávají dlouhou dobu – a souvisejí s dlouhodobou přetrvávající poruchou imunitního systému. Ale zatímco riziko dlouhodobých příznaků známých jako dlouhý covid bývá nejhorší právě u těžkých případů, novější studie zjistily, že i někteří lidé s mírným onemocněním mohou mít podobné problémy.
Detailní pohled do těl nemocných
Nová studie publikovaná v časopise Mucosal Immunology to potvrzuje a pokouší se vysvětlit negativní imunitní změny u osob, které měly jen mírnou nemoc podobnou například běžné chřipce. Spolupracovali na ní vědci z Karolinského institutu ve Švédsku, z Helmholtzova centra v Mnichově a Technické univerzity v Mnichově.
Odebrali vzorky krve 68 lidí, kteří měli prokazatelně mírný covid. Tyto vzorky byly odebrány tři až pět měsíců po infekci a pak ještě znovu o rok později. Následně je výzkumníci porovnali se vzorky odebraných od lidí, kteří covid naopak prokazatelně neměli.
Vědci se zaměřili zejména na takzvané makrofágy, důležité bílé krvinky, které odhalují potenciálně nebezpečné vetřelce, upozorňují ostatní imunitní buňky na infekci a dokonce polykají celé zárodky. Ty vystavili falešným signálům infekce a pak změřili, jak reagovaly – dokonce přitom dokázali popsat, které geny se aktivně zapínaly.
Zjistili, že po třech až pěti měsících se makrofágy osob s mírným covidem chovaly v průměru výrazně jinak než u lidí, kteří novému koronaviru nikdy vystaveny nebyly. Konkrétně uvolňovaly větší množství molekul, o nichž je známo, že se podílejí na vyvolávání zánětu.
„Můžeme prokázat, že makrofágy lidí s mírným covidem-19 vykazují po dobu tří až pěti měsíců po infekci změněnou vyšší zánětlivost,“ uvedl autor studie Craig Wheelock. „Většina těchto lidí neměla žádné příznaky, ale jejich imunitní systém byl citlivější než u jejich zdravých protějšků, kteří covidem neprošli,“ dodal vědec.
Výzkum by měl pokračovat
Autoři přiznávají, že jejich studie má své slabiny. Jednak je založená na příliš malému vzorku osob, ale ještě větším problémem je, že se explicitně nezkoumali lidé s dlouhým covidem. V analyzované skupině hlásilo problémy odpovídající dlouhému covidu asi 16 procent osob po prvním odběru – a nula procent po roce. Také zánětlivé změny pozorované na makrofázích těchto lidí po dvanácti měsících zřejmě vymizely.
Autoři předpokládají, že dlouhý covid je způsoben jedním nebo více různými mechanismy, takže i potvrzení souvislosti mezi zánětem po covidu a přetrvávajícími příznaky lidí nemusí stále vysvětlovat každý jednotlivý případ. V ideálním případě by tento druh výzkumu mohl pomoci k lepší léčbě alespoň některých pacientů. Tým proto doufá, že bude pokračovat v hlubším pátrání a zahrne ještě více skupin lidí pro srovnání.
„Rádi bychom provedli ještě jednu studii, do které bychom zahrnuli jak lidi s těžkým covidem-19, tak lidi bez covidu-19, ale s jiným druhem respiračního onemocnění, například s chřipkou,“ uvedla spoluautorka Julia Esserová von Bierenová, vedoucí výzkumné skupiny z Helmholtzova centra v Mnichově a Technické univerzity v Mnichově. „Budeme tedy zkoumat, jestli to, co postihuje pacienty s covidem-19, postihuje také pacienty například se sezonní chřipkou,“ dodala.
