Mezinárodní vědecký tým oznámil nález veliké včely, která byla naposledy v přírodě spatřena roku 1981. Je čtyřikrát větší než běžná včela.
Je velká jako palec dospělého muže, na hlavě má kusadla jako roháč a je třikrát delší než naše vosy. Včela Megachile pluto ani zdaleka nepřipomíná drobné huňaté včelky, které žijí v našich krajích, přesto je jejich příbuznou.
Věda o této včele z rodu čalounic neví téměř nic, ostatně nemá ani české jméno. Až doposud si odborníci mysleli, že už dávno vymřela – nyní ji ale objevila expedice, která zkoumala indonéské Severní Moluky. Na tomto souostroví našel mezinárodní tým samici včely v termitím hnízdě, které se nacházelo uvnitř stromu – asi dva metry nad zemí.
„Bylo to naprosto neuvěřitelné, když jsme na vlastní oči viděli tohohle létajícího buldoka, který měl být navíc už dávno vyhubený,“ popsal svůj zážitek ze setkání s obří včelou fotograf Clay Bolt, který se expedice zúčastnil. „Vidět, jak je krásná a obrovská, slyšet zvuk jejích velikých křídel, když kolem mě proletěla, to bylo prostě neskutečné.“
Záhadný hmyz
Včela Megachile pluto, jejíž samice může mít na délku přes čtyři centimetry a rozpětí křídel přes šest centimetrů, byla objevena britským přírodovědcem Alfredem Russelem Wallacem roku 1858. Tento vědec, který se proslavil tím, že nezávisle na Charlesi Darwinovi přišel s myšlenkou, že evoluce probíhá přírodním výběrem, ji našel na indonéském ostrově Bacan. Popsal ji tehdy jako „obrovský hmyz podobný včele, ale s obřími kusadly jako brouk roháč“.
Od té doby o ní nikdo neslyšel, podruhé ji spatřila až další britská vědecká expedice v osmdesátých letech dvacátého století. Tehdy ji rovnou na třech indonéských ostrůvcích studoval americký entomolog Adam Messer. Ten jí začal říkat jako místní domorodci – „raja ofu“ neboli „král včel“.
Messer popsal i smysl jejích nápadných kusadel: právě pomocí nich získává kůru ze stromů a v jejich dutinách si pak staví hnízda, kam nepronikne nikdo z jejích nepřátel. Právě izolovaný a skrytý způsob života je příčinou toho, že včela nebyla od roku 1981 až do dneška znovu pozorována. A to přesto, že po ní pátralo rovnou několik vědeckých výprav – biologové se proto domnívali, že už úplně vyhynula.
Co s ní bude dál?
Objev samice naznačuje, že v odlehlých oblastech ostrovů, jichž se ještě tolik nedotklo kácení stromů, by ještě několik dalších exemplářů tohoto fascinujícího hmyzu mohlo přežívat.
Autoři nálezu se bojí, že by právě sláva a unikátnost mohly být posledním hřebíčkem do rakve tohoto tvora: je totiž pravděpodobné, že do oblasti objevu nyní zamíří také sběratelé kuriozit.
