V centru naší galaxie je překvapivě málo rudých obrů – jasných prastarých gigantických hvězd. Naopak je tam více mladších hvězd, než je běžné. Vědci z Astronomického ústavu Akademie věd ČR (AV) spolupracovali na studii, která se tuto zvláštnost snaží vysvětlit. Podle jejich modelu obři v této oblasti prošli zdánlivým „omlazením“. Práce vyšla v časopisu The Astrophysical Journal.
Podle vědců je centrum galaxie unikátní laboratoří pro studium vzájemných působení mezi jadernou hvězdokupou a centrální veledírou. Černá veledíra, s hmotností 4,1 milionu slunečních hmot, je asi 8100 parseku (1 parsek odpovídá asi 3,26 světelným rokům) od Země ve směru do souhvězdí Střelce.
Jaderná hvězdokupa, skupina hvězd v centrální oblasti, čítá spektrum hvězdných typů: od hvězd pozdních typů až po horké hvězdy. Podle odborníků to znamená, že i v těchto podmínkách se tvořily hvězdy, byť příležitostně a nejvíce tak před deseti miliardami let.
Do jednoho parseku od veledíry je podle vědců překvapivé množství mladých hmotných hvězd. Zároveň je tu proti jiným hvězdokupám asi o stovku méně rudých gigantů. Zdá se, že kolem středu je mechanismus, který způsobuje nízký výskyt obrů a zároveň podporuje výskyt horkých modrých hvězd.
„Navrhli jsme zajímavý mechanismus, který elegantně vysvětluje početní nerovnováhy jako důsledek jednoho procesu. Tuto hypotézu jsme podpořili výpočty a propracovaným teoretickým modelem,“ uvedl Vladimír Karas z Astronomického ústavu AV.
Na studii pracoval spolu s vědci z Fyzikálního ústavu AV ČR, Centra pro teoretickou fyziku Polské akademie věd ve Varšavě a Fyzikálního ústavu na univerzitě v Kolíně nad Rýnem.
Bouřlivé změny v centru galaxie
Vědci vyšli z toho, že jádro vždy nebylo tak málo aktivní. Rozsáhlé sloupy emisí gama záření nad a pod rovinou galaxie, neboli Fermiho bubliny, svědčí o mnohem větší aktivitě před miliardami let. Ta vedla ke vzniku mohutných polárních výtrysků z velmi horké, husté a rychlé proudící látky.
„Pokud by polárním výtryskem procházela hvězda, musela by nutně působením náporového tlaku výtrysku přijít o část své obálky. Je logické, že ztrátou hmoty budou postiženy obzvláště hvězdy v pozdních vývojových stadiích, zejména tedy rudí obři. Když pak astronomové určují stáří hvězd, může je tato omlazovaní kúra splést; hvězdy se jim zdají mladší, než ve skutečnosti jsou,“ uvedl Michal Zajaček z Polské akademie věd.
Obálky prudký vítr odnesl, rozměry hvězdy typu rudý obr se tak mohly podle vědců významně zmenšit, zároveň vzrostla teplota a poklesla jasnost. Rudí obři tedy podle modelu v této oblasti nezmizeli, ale proměnili se ve zdánlivě mladší, horké modré hvězdy.
