Černá díra zřejmě leží v oblaku toxického plynu. Pravděpodobně je druhou nejmasivnější černou dírou v naší Galaxii.
U centra Galaxie leží výjimečná černá díra. Je semínkem pro vznik supermasivní černé díry
V centru Mléčné dráhy leží supermasivní černá díra Sagittarius A*, která je spojená s jádrem naší Galaxie. O její existenci se ví již dlouho, ale nyní japonští astronomové odhalili další podobné této poblíž galaktického centra. Pokud se to potvrdí, šlo by o druhou nejmasivnější černou díru v Mléčné dráze.
Vědci použili k objevu obří teleskop na chilské observatoři Alma v Chile. Pomocí něj sledovali plynový oblak, který se podle předchozích pozorování choval velmi divně. Částice plynu (především kyanovodík a oxid uhelnatý) v něm se totiž pohybují velmi odlišnými rychlostmi, což u jiných takových kosmických mračen není obvyklé.
Tento oblak se nachází asi 200 světelných let od centra Mléčné dráhy, má eliptický tvar. Pozorování z Almy ukazují, že molekuly jsou přitahovány intenzivní gravitační silou. Podle počítačových modelů je nejpravděpodobnější příčinou právě velmi masivní černá díra. Tato podezření ještě potvrdily další důkazy: podařilo se totiž zachytit rádiové vlny. „Jde o první objev kandidáta na středně velkou černou díru v Mléčné dráze,“ popsal objev jeden z objevitelů Tomoharu Oka z Keio University v Tokiu.
Tento typ středně velkých černých děr je zatím značně záhadný. Její podrobnější popis by tedy mohl zaplnit mezeru ve znalostech těchto masivních těles.
Není černá díra jako černá díra
Nejmenší černé díry vznikají, když určitý druh hvězdy na konci své existence exploduje a zhroutí se. Podle kvalifikovaných odhadů existuje jen v Mléčné dráze asi 100 milionů těchto těles, ale zatím byla prokázána existence jen šedesáti.
Současně ale existují také supermasivní černé díry, které se vyskytují v centru galaxií. Například výše zmíněný Sagittarius A* v centru Mléčné dráhy má hmotnost stejnou jako 400 milionů „našich“ Sluncí. Zatím však není známé, jak tyto superhmotné objekty vznikají. Jedna teorie spekuluje, že malé černé díry se spojují do větších a ty se zase spojují do supermasivních. Zatím pro to však neexistují žádné důkazy – právě proto, že neznáme žádné středně velké černé díry, které by mohly vzniknout sloučením těch malých.
Mezičlánek ve vývoji černé díry
Nový objev, pokud bude dalším výzkumem potvrzen, je právě tím tolik potřebným mezičlánkem, který by hypotézu mohl potvrdit. Podle Oky, jehož práce vyšla v prestižním časopise Nature Astronomy, mohla tato černá díra o hmotnosti 100 000 Sluncí vzniknout z jádra staré trpasličí galaxie, která zanikla už při vzniku Mléčné dráhy.
Nadšení jsou i další vědci, kteří se černými dírami zabývají – pro deník Guardian se vyjádřila Brooke Simmonsová z University of California v San Diegu. Podle ní je tato práce velmi poctivým „detektivním vyšetřováním“. „Víme, že menší černé díry vznikají, když některé hvězdy zanikají, díky čemuž jsou poměrně časté,“ uvedla. „Myslíme si, že některé tyto černé díry jsou semínky, z nichž rostou supermasivní černé díry, které jsou pak milionkrát hmotnější.“ Astrofyzici podle ní sice pozorovali jak supermasivní, tak i drobné černé díry, ale chyběl jim mezistupeň mezi nimi.
Tomoharu Oka se domnívá, že díky těmto informacím už tušíme, jaký bude osud nově objeveného tělesa: bude přitahováno k Sagittariu A*, který ho pohltí – díky čemuž se tento obr stane ještě hmotnějším.