Zatímco nervy v penisu vědci prozkoumali detailně už dávno, klitoris zůstával stranou pozornosti. Napravil to tým expertů z Nizozemska. Jejich práce by mohla velmi rychle přinést pozitivní změny pro ženy rovnou v několika oblastech života.
Ani věda není imunní před celospolečenskými náladami, jako je třeba stydlivost komunikovat o některých „hanbatých tématech“. Například když britští polárníci poprvé popsali – z jejich pohledu znepokojivé – sexuální chování tučňáků, schovali tyto zprávy do archivů tak hluboko, že se našly až po desítkách let.
Podobné je to u lidské sexuality, která se poctivě a metodicky zkoumá až posledních několik desetiletí, když padla řada společenských tabu.
Přitom jde o témata důležitá a často i zásadní, vždyť právě sexualita je jedním z hlavních motivátorů lidského chování, má vliv na zdraví duševní i fyzické, ovlivňuje nálady, životní postoje a cesty a – jak dobře věděli třeba obyvatelé Tróje – může vést i k válkám.
Informační vakuum kolem klitorisu
Složitá síť nervů uvnitř lidského penisu byla přesně zmapovaná teprve před třiceti lety. A letos se konečně podařilo to stejné u jednoho z nejméně prozkoumaných orgánů lidského těla – klitorisu. Výsledky podle autorů, které ČT24 oslovila, ukazují, že celá řada představ a poznatků o tomto orgánu je nesprávná. Nový detailní popis by naopak mohl pomoci ženám ke zlepšení kvality života v celé řadě ohledů.
Autoři studie popisují výzkum jako „vstup do prázdnoty“. „Výzkumy ukazují, že vědeckých prací věnovaných žaludu penisu je přibližně dvacetkrát více než těch, které se zabývají klitorisem,“ uvedli pro ČT24. A řeší také, proč to tak je – na vině jsou podle nich společenská tabu obklopující ženskou sexualitu, jež dlouho bránila důkladnému vědeckému výzkumu.
Například až do roku 1995 byl v prestižních učebnicích anatomie (jako je Grayova anatomie) uváděný jenom jako „malá verze penisu“. Ale existují i jiné příčiny: „Klitoris se historicky ocitl na pomezí různých oborů; urologie se tradičně zaměřuje na penis a související onkologii, zatímco gynekologie upřednostňuje reprodukční orgány, jako jsou děloha a vaječníky,“ uvedla Ju Young Lee z Amsterdamského univerzitního lékařského centra.
Právě tato vědkyně nový výzkum vedla. Přišla s přístupem, který dokázal klitoris popsat a ukázat tak, jak to doposud nebylo možné. Použila vysoce energetické rentgenové paprsky k vytvoření 3D skenů dvou ženských pánví, které univerzita získala od dárců v rámci programu darování orgánů. Klíčová část výzkumu proběhla v Evropském synchrotronovém výzkumném centru (ESRF).
„Tato nedestruktivní metoda umožnila vizualizaci mikrostruktur v takovém detailu, jakého nelze dosáhnout pomocí klinické magnetické rezonance ani tradiční pitvy,“ popsala pro ČT24 nizozemská vědkyně a upozornila i na slabinu metody: „Vzhledem k tomu, že synchrotronové zobrazování využívá nebezpečně vysoké dávky rentgenového záření, nelze tuto konkrétní metodu provádět na živých subjektech. Tyto skeny však mohou pomoci lépe interpretovat klinické MRI nebo ultrazvuk u živých pacientů.“
Je důležité také doplnit, že studie zatím neprošla recenzním řízením.
Strom ukrytý v klitorisu
Snímky odhalily ve trojrozměrném zobrazení a s doposud nevídanou podrobností průběh pěti složitých, stromovitě se rozvětvujících nervů procházejících klitorisem, přičemž nejširší z nich má průměr 0,7 milimetru. „Je to vůbec první 3D mapa nervů uvnitř žaludu klitorisu,“ uvedla Lee.
„Dosavadní lékařská literatura často popisovala žalud klitorisu jako strukturu s řídkým nervovým zásobením. Tyto údaje dokazují, že nervová síť je mnohem rozsáhlejší, než se dosud předpokládalo,“ vysvětluje nové poznatky vědkyně.
Některé větve klitorálních nervů sahají až k mons pubis, zaoblenému vyvýšení tkáně nad stydkou kostí. Jiné směřují k předkožce klitorisu, jež zakrývá malou, citlivou vnější část klitorisu – žalud klitorisu – která tvoří pouhých deset procent celého orgánu. Další nervy pak dosahují až ke kožním záhybům vulvy, tedy ke strukturám stydkých pysků.
Předchozí výzkumy naznačovaly, že velký dorzální nerv klitorisu se postupně ztenčuje, jak se blíží k žaludu. Nové skeny však ukazují, že některé poznatky, které lékaři dosud získali v anatomii, jsou nesprávné a že nerv pokračuje se stejnou tloušťkou až na samý konec.
K čemu to je?
Tento výzkum nepřináší jen spoustu nových a fascinujících informací o lidském těle (byť i to by bylo dostatečné), ale může mít podle autorů velmi brzy i praktické dopady, které mohou pomoci desítkám tisíc žen po celém světě.
Zmapování nervů klitorisu totiž pravděpodobně přispěje k pokroku v rekonstrukční chirurgii po ženské obřízce, jež je stále ještě rozšířená ve značné části světa. Podle Světové zdravotnické organizace podstoupilo toto poškození, při němž se (často za zcela nevhodných podmínek) odstraňuje viditelná část klitorisu spolu s částmi stydkých pysků, více než 230 milionů dívek a žen žijících dnes ve třicítce zemí Afriky, Blízkého východu a Asie.
Asi 22 procent žen, které po zmrzačení podstoupí chirurgickou rekonstrukci, pociťuje po operaci snížení schopnosti dosáhnout orgasmu. Lepší pochopení toho, jak daleko se nervy rozprostírají, by mohlo toto procento snížit, konstatuje doktorka Lee.
Tato práce by mohla být přínosem i pro chirurgii zaměřenou na léčbu rakoviny vulvy, operace změny pohlaví a kosmetické operace genitálií, jako je například labioplastika, jejíž popularita mezi lety 2015 a 2020 vzrostla o sedmdesát procent.
Klitoris a mozek
Výzkum, který se na klitoris v posledních letech podstatněji zaměřuje, o něm zjišťuje spoustu informací, které si lékaři ještě nedávno ani nepředstavovali. Například teprve před pěti lety vědci na základě studie zjistili, která konkrétní oblast mozku se aktivuje při stimulaci klitorisu, a že tato oblast je větší u žen, které mají častější pohlavní styk.
Dotyk kterékoliv části těla vyvolá odezvu v takzvané somatosenzitivní oblasti mozku. Každé části těla odpovídá jiná oblast mozku, což vytváří jakousi mapu těla. O přesné poloze ženských pohlavních orgánů v mozku se ale dosud vedly spory. Předchozí studie ji umisťovaly blízko chodidla nebo kyčle, což bylo velmi nepřesné. Chybu v lokalizaci způsoboval dotyk dalších orgánů současně s drážděním klitorisu.
Reprezentací mužských reprodukčních orgánů v mozku se vědci zabývali už v roce 2005, klitoris byl ale předmětem tohoto druhu bádání až po roce 2020. Do studie se zapojilo dvacet dobrovolnic od 18 do 45 let. Autoři studie ženy za pomoci malého kulatého předmětu osmkrát stimulovali, vždy po dobu deseti vteřin. Pro srovnání mozkové odezvy měřené pomocí magnetické rezonance jim vedle klitorisu stimulovali i hřbet ruky. Po vyhodnocení získaných údajů zjistili, že oblast reagující na dráždění klitorisu je v mozku velmi blízko k reakčnímu bodu na stehno, stejně jako u mužských pohlavních orgánů.
V další fázi autoři studie zkoumali souvislost mezi velikostí dané oblasti mozku a frekvencí sexuálních styků zapojených žen za poslední rok a za celý život. „Objevili jsme souvislost mezi velikostí oblasti spojené s genitáliemi v mozku a četností styků. Čím více pohlavních styků, tím je oblast rozsáhlejší,“ řekla AFP Christine Heimová, profesorka lékařské psychologie v berlínské univerzitní nemocnici Charité a spoluautorka studie.
Předchozí studie na myších prokázala, že při častější stimulaci genitálií se rozšiřuje odpovídající oblast v mozku. Naopak u obětí sexuálních trestných činů je tato oblast menší. Podle Heimové by to mohlo naznačovat, že mozek se tak snaží omezit škodlivé následky traumatu. Heimová by v budoucnu závěry své nejnovější studie ráda využila k terapiím, které by používaly jistou formu „tréninku“ mozku. To by podle ní mohlo ženám pomoci překonat trauma.
Objevitelka klitorisu
O existenci klitorisu samozřejmě lidé věděli od pradávna, ale neznali jeho skutečnou podstatu. První, kdo na orgán upozornil a popsal jej v celých jeho rozměrech, byla australská uroložka a gynekoložka Helen O'Connelová. Její práce byla první, která ho ukázala spíše jako „horu“ než jen „pahorek“.
Že má centrum ženské rozkoše jiný tvar, než se dosud předpokládalo, odhalila v devadesátých letech dvacátého století, ale tehdy byla vystavena skepticismu a nedůvěře. Právě ona se první odvážila konstatovat, že velikost klitorisu se může směle měřit s mužským penisem, že vypadá jako pyramida a jeho základy v podstatě tvoří pochvu.
„Helen vyvinula důležitou snahu, aby potvrdila něco, co jsme předpokládali,“ popsala její aktivity Margaret Davyová, šéfka gynekologického oddělení v nemocnici v Adelaide. „Původně se anatomové o klitoris vůbec nezajímali. Penis byl zajímavější. Byl větší a nemusíte si nasazovat brýle, abyste ho viděli,“ doplnila.
