Na jaře letošního roku oznámila administrativa Donalda Trumpa, že do září najde vysvětlení epidemie autismu, jak označuje růst počtu diagnóz této nemoci. Na podzim tvrdila, že ho prý našla v paracetamolu a nyní doplnila obřízku. Vědci obě tvrzení rozporují.
Na čtvrtečním zasedání americké vlády prohlásil ministr zdravotnictví a sociálních služeb Spojených států Robert F. Kennedy mladší, že našel souvislost mezi autismem a obřízkou. „Existují dvě studie, které dokazují, že u dětí, které jsou obřezány v raném věku, je výskyt autismu dvakrát vyšší. Je velmi pravděpodobné, že je to způsobeno podáváním léku Tylenol,“ uvedl, aniž by tyto studie ale citoval.
Kennedy tak navázal na své zářijové vystoupení, kde společně s prezidentem Trumpem označil právě tento lék, v Česku prodávaný jako paracetamol, coby hlavního viníka pozorovaného přibývání dětí s diagnostikovaným autismem v USA. „Existuje souvislost mezi užíváním oblíbeného volně prodejného léku proti bolesti Tylenol a rozvojem autismu během těhotenství,“ oznámil Američanům Trump.
Experti tehdy toto vyjádření kritizovali, protože předložené důkazy považují za slabé a varování před užíváním paracetamolu může ženám, jež v těhotenství potřebují snížit teplotu, přinést víc škody než užitku. „Je důležité si uvědomit, že tyto studie neberou v úvahu skutečnost, že horečka během těhotenství zvyšuje riziko autismu, a proto matky paracetamol vůbec užívají. Naopak nejnovější rigorózní studie, která zohlednila neměřená známá rizika, zjistila, že paracetamol autismus nezpůsobuje,“ konstatovala jedna ze skupin oponentů tohoto prohlášení.
Tento týden Kennedy oznámil, že v zjišťování příčin autismu pokračuje a na zasedání vlády přinesl nové indicie, které by měly jeho závěry z konce září potvrzovat.
Jak kvalitní jsou Kennedyho důkazy
Ministr sice studie o souvislosti mezi autismem a obřízkou přímo nejmenoval, ale podle odborného časopisu Scientific American Kennedy pravděpodobně odkazoval na dvě práce: studii z roku 2013 provedenou v osmi zemích a studii z Dánska z roku 2015. Obě uvádějí, že prokázaly souvislost mezi obřízkou a výskytem autismu. Helen Tager-Flusbergová, která autismus zkoumá na Bostonské univerzitě, ale pro výše uvedený žurnál označila metody použité v těchto studiích za „otřesné“.
Žádná z těchto studií podle ní neprokazuje příčinnou souvislost mezi obřízkou ani léky proti bolesti, které se často předepisují společně s tímto zákrokem, a vyšší mírou autismu. Tyto práce jsou staré už celou dekádu a za tu dobu je nezávislí vědci opakovaně silně kritizovali: a když je vloni přezkoumali, nezjistili žádné důkazy podporující tvrzení, že obřízka vede k autismu nebo jiným nepříznivým psychologickým účinkům.
Studie z roku 2013 porovnávala míru obřízky v osmi zemích (včetně USA) s množstvím případů autismu. Výsledky ukázaly, že země s vyšší mírou autismu měly tendenci mít i vyšší míru obřízky. Problém je, že studie se vůbec nevěnovala žádnému dalšímu faktoru, který může být ve hře: tím typickým je věk rodičů.
U studie z roku 2015 se zase zkoumal výskyt autismu u 3 347 převážně židovských a muslimských chlapců, kteří byli rituálně obřezáni v nemocnici nebo v lékařských ordinacích. Tato studie ukázala vyšší pravděpodobnost diagnózy autismu u této skupiny než u těch, kteří nebyli obřezáni. Také ona je podle expertů oslovených časopisem Scientific American vadná. Například vůbec neřešila obřízky, které neprováděli lékaři, což je v islámu poměrně časté. Navíc souvislost mezi obřízkou a autismem byla významná pouze u dětí ve věku do čtyř let, ale ne už u starších – to také naznačuje, že pro výsledky může existovat alternativní vysvětlení.
V principu je tento typ studií, označovaný jako observační, velmi nevhodný pro hledání příčinné souvislosti. Umějí sice najít korelaci, ale nejsou z jejich podstaty schopné říct, že je tato souvislost způsobená nějakým jevem.
