Mezinárodní vědecký tým hledá místo, kde odebere vzorky ledu z pradávné minulosti naší planety. Ukrývá se v nich možná také odpověď na otázky týkající se klimatických změn.
Vědci budou vrtat do minulosti Antarktidy. Chtějí pochopit klimatické změny
Vrtání do ledu v Antarktidě (zdroj: ČT24)
Svět vědy momentálně žije přelomovými a historicky prvními snímky černé díry. Klíčový výzkum ale dělá mílové kroky i v opačném směru, směrem ke středu planety. Hlavní roli tady hraje Antarktida a její ledový příkrov.
Vědci se chystají vyzdvihnout dosud nejstarší kusy ledu, k jakým se zatím lidstvo dostalo. Vrstvy uložené až v tříkilometrové hloubce mohou pomoci k pochopení řady fenoménů – včetně změny klimatu.
Vrtání do minulosti
„Chceme určit složení atmosféry před 900 tisíci až 1,2 milionu let. Nejstarší kus, který zatím máme, je 800 tisíc let starý,“ popisuje glaciolog Olaf Eisen. Ale to nestačí. Za mimořádně starým ledem se musí mimořádně hluboko. Led a sníh za miliony let ukládá informace o vzduchu, prachu nebo DNA – a vědci je z nich dokážou získat.
„Potřebujeme ledová jádra, protože ta uchovávají složení atmosféry díky zamrzlým bublinám,“ vysvětluje profesor Eisen. Získat klíč k minulosti země není snadné, v šedesátistupňových mrazech tuhne jídlo před očima.
Třicetimilionový výzkum
Vyzvedávat se budou maximálně několikametrové kusy – vždy jeden po druhém. Projekt vyjde na 30 milionů eur a nejméně pět let práce. I proto musí tým hrát na jistotu; místo, kde se bude vrtat, musí být vybrané zcela precizně. Traktory s hlubinnými radary po něm pátraly několik let a najely při tom dva a půl tisíce kilometrů.
Nakonec našly ideální místo k vrtům v lokalitě Concordia, což je jedno z nejodlehlejších míst světa, leží šest set kilometrů od civilizace. Zdejší stanice to má k lidem dál než ta mezinárodní, vesmírná. Antarktický projekt je taky mezinárodní – a stejně jako ISS může dát zcela nový pohled na planetu. Jedním z klíčových výzkumů, které tu vznikají, je snaha pochopit, proč se doby ledové začaly střídat mnohem pomaleji.
„Že se to dělo, už díky sedimentům v oceánech víme. Co ale nevíme, je, proč se rychlost střídání změnila,“ dodává profesor Eisen.