Američtí rodiče se stále víc obracejí na soukromé firmy, které jim slibují dodat geneticky ideální embrya. Tyto děti by měly mít vyšší IQ, měly by se dožívat vyššího věku a měly by tedy mít v životě lepší šance než zbytek populace. Experti na etiku to považují za znepokojivé.
Dokonalé dítě už pro dostatečně bohaté Američany nemusí být jen sen. Vznikl tam totiž start-up, který nabízí budoucím rodičům, aby si vybrali, jakého chtějí mít potomka. Zákazníci si zvolí z embryí počatých umělým oplodněním a rozhodují se pak podle kritérií genetického profilu, na jehož základě firma slibuje budoucí zdravotní odolnost, výšku, barvu očí, a dokonce i inteligenci budoucího potomka.
Autoři start-upu sice ve své komunikaci hovoří o rodičovské optimalizaci, ale kritici v tom vidí eugeniku a překračování rovnou celé řady etických norem. Tyto „vyvolené“ děti už totiž existují.
Eugenika je kontroverzní vědní obor a soubor praktik zaměřených na „zušlechtění“ lidského genofondu, často s cílem zvýšit inteligenci či zdraví populace. Rozlišuje pozitivní eugeniku (podpora plození „vhodných“ jedinců) a negativní eugeniku (zabránění plození „nevhodných“), která v minulosti vedla k nuceným sterilizacím a nacistickým zločinům.
„Nejvíc mě zajímal potenciál IQ“
Třeba Daxovi je pět týdnů. V Kalifornii ho gay páru porodila náhradní matka. Budoucí rodiče si z dvanácti embryí vybrali právě jeho – na základě dat ho považují dle svých kritérií za nejslibnějšího. Sekvence jeho genomu ukázala, že by měl dorůst výšky 190 centimetrů, dožít se o dva roky víc, než je americký průměr, a mít IQ nejméně 146. Právě inteligence byla pro jeho rodiče klíčová.
„Nejvíc mě, upřímně řečeno, zajímal potenciál IQ,“ uvedl rodič Daxe Arthur Zey. „Snažíme se v této záležitosti minimalizovat možnost náhody.“ Pořídit si dítě, které bude patřit k tomu zlomku lidské populace s naprosto výjimečnou inteligencí za hranicí geniality, bylo pro programátora Zeye zcela zásadní. Etické otázky ohledně náhradního mateřství, samotného výběru embrya nebo osudu jedenácti zbylých uměle oplodněných vajíček neřešil. A ani nemusel – v USA je totiž tohle všechno legální, na rozdíl od mnoha jiných zemí, kde legislativa takto volné nakládání s lidskými embryi neumožňuje.
Ve Spojených státech díky tomu mohou podnikat společnosti, které potenciálním rodičům nabízí mnoho embryí vytvořených – dle jejich tvrzení – na základě detailního scanu DNA. Zákazníky přesvědčili, že jsou schopni například určit, s jakou pravděpodobností dítě z konkrétního embrya onemocní některou nemocí.
„Cílem je mít zdravé a úspěšné dítě. Zajistit mu pro život všechny výhody, ať už si je definujete jakkoliv,“ popisuje argumenty budoucích rodičů ředitel laboratoře testující embrya Justin Schleede.
Na tato slova slyšeli také manželé Marshall a Victoria Fritzovi. Nemají potíže s početím, nechtějí ale, aby jejich dítě trpělo diabetem prvního typu, což je nemoc, jež snižuje kvalitu života Victorii. Proto si vybírají z embryí vzniklých laboratorním oplodněním. Budoucí rodičku to nicméně přivedlo k úvahám o jejím vlastním životě.
„Moji rodiče by si mě možná nevybrali. Já sama bych nejspíš výběrovým řízením neprošla,“ uvedla. Victoria si uvědomuje, že lidé mohou prožít krásný a naplněný život i bez dokonalého zdraví. Přesto je rozhodnutá pokusit se potomkovi zajistit na základě pravděpodobnosti nejjednodušší cestu.
Kde zůstala etika?
Odborníci na bioetiku, kteří se zabývají otázkami morálky v medicíně, biologii a při nakládání s živými tvory ale před cestou, na kterou se vydali Američané, varují. Mluví o tom, že se mohou snadno dostat na kluzkou plochu. „Jakmile jednou ukážete, co všechno technologie dokáže, vznikne požadavek na úpravu DNA. Už teď víme o společnostech, které se o to pokoušejí,“ varuje bioetička Vardit Ravitská.
Etici, na rozdíl od komerčních vědců, si kladou také otázky o vztazích mezi dítětem a rodiči. Řeší, jaké budou důsledky toho, kdyby potomek nesplnil všechny požadavky, které na něj rodiče mají a za co draze platí.
Tohoto dilematu si je dobře vědomý i Arthur Zey. „Co když vyroste a nebude geniální? Budu zklamaný? Ano, trochu,“ připouští. Problém je v tom, že přes obrovský pokrok ani dnes nejsou ještě technologie zdaleka perfektní a k neomylnosti ještě vědci ani nemíří.
Geny navíc nejsou všechno. Dax i ostatní vybraná embrya budou potřebovat k tomu, aby se stali dobrými lidmi, mnohem víc než jen grafy ukazující genetický potenciál.
