Početnost a druhová rozmanitost ptactva je v rakouské zemědělské krajině 1,5 krát vyšší než ve zkoumaných lokalitách v Česku. Vyplývá to ze studie vedené odborníky z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Zásadní roli hraje velikost polí; ta rakouská měla menší rozlohu než česká. Studie vyšla v odborném časopies Agriculture, Ecosystems and Environment.
V Česku jsou polní ptáci méně rozmanití než v Rakousku. Podle vědců za to může ráz zemědělství
Vědci porovnávali velikost polí a jejich strukturu s početností a druhovou skladbou polních ptáků. „Většina druhů polních ptáků byla v Rakousku výrazně početnější, přičemž největší rozdíly byly nalezeny například u skřivana polního, strnada obecného, špačka obecného, tedy u ikonických druhů zemědělské krajiny s dlouhodobým poklesem početnosti v celé Evropě,“ uvedl Martin Šálek z České společnosti ornitologické.
Studie porovnávala ptačí společenstva zemědělské krajiny ve dvou přeshraničních regionech, Znojemsko a Dolní Rakousy, s podobným podílem orné půdy a krajinných prvků, ale s výrazně odlišnou velikostí polí. Ta rakouská měla poloviční rozlohu.
Příliš velká pole jsou pro ptáky problém
Zástupci AV uvedli, že Česko je evropským „rekordmanem“ ve velikostí polních celků a 57 procent orné půdy je tu v blocích větších než dvacet hektarů. I proto je podle odborníků česko-rakouské příhraničí ideální pro zkoumání vlivu ztráty různorodosti krajiny (takzvané homogenizace) na její biodiverzitu. Právě homogenizaci vědci uvádí jako zásadní proces, který snížil biologickou rozmanitost krajiny, problém prohloubila i modernizace a chemizace zemědělství.
„Z našich výsledků je zřejmé, že negativní vliv kolektivizace české krajiny má vliv nejenom na ptáky, ale na celkovou biodiverzitu,“ poznamenal Šálek. „Vliv velkých polních celků i na další druhy v zemědělské krajině demonstruje také naše předchozí studie, která prokázala, že populační hustota zajíce polního byla 3,8 až 9,6 krát vyšší v Rakousku než v různých regionech České republiky,“ sdělil vědec.
Dodal, že rozdělení velkých lánů do menších polí mezemi, biopásy či křovinatými koridory může výrazně podpořit biologickou rozmanitost, prospět ekosystému i zadržování vody v krajině.
„Jednou z možností může být větší a dlouhodobější finanční podpora zemědělské produkce pro zemědělské subjekty hospodařící na drobných polích s vyšším zastoupením krajinných prvků,“ uvedl Šálek. Taková opatření by podle něj také snížila erozi půdy.
Za proměnu může komunismus
Zástupci AV připomněli, že po roce 1948 se zásadně proměnila česká zemědělská krajiny. Z drobných polí do velikosti čtvrt hektaru vznikaly obrovské lány o rozloze až několik desítek hektarů. Postup měl usnadnit obdělávání a management půdy, zároveň však vedl k zániku mezí, polních cest a zelených koridorů.
Podle Šálka je nedostatečné i omezení pěstování jedné plodiny na souvislé ploše maximálně třicet hektarů. „Stejně tak povinný podíl minimálních čtyř procent neproduktivních ploch je žalostně málo pro podporu biodiverzity,“ dodal vědec.
Problém, který přesahuje jen pole
Pole jsou v současné době v naší zemi místem, kde hnízdí řada ptačích druhů, které dříve toto prostředí nevyhledávaly – uchýlily se tam ale po výrazných změnách, jimiž krajina v Česku v minulosti prošla. Jedním z těchto ptáků je výrazná čejka chocholatá, která v minulosti sídlila v mokřadech a na vlhkých loukách. Jak toto prostředí mizelo, začaly čejky ve větší míře hnízdit na orné půdě.
Jenže rozsáhlá pole jim nesvědčí – ještě v letech 1984–1988 jich u nás žilo až 40 tisíc párů, kolem roku 2003 už to ale bylo jen 7000 párů. Právě zemědělské práce v době hnízdění pro ně podle ornitologů představují největší hrozbu.