Ochránci přírody mají od šedesátých let standardní řešení pro záchranu biologické rozmanitosti: chránit přírodní oblasti před vlivem člověka. Nová analýza využívání půdy na Zemi, která se dívá dvanáct tisíc let zpět, ale naznačuje, že i v době mamutů a obřích lenochodů byla člověkem nedotčena pouhá čtvrtina planety. Nyní je to podle stejné analýzy 19 procent, velký je ale rozdíl ve způsobu tohoto ovlivnění.
Už jen pětina půdy na Zemi je divočina, ukazuje nová analýza
Vědci v tomto výzkumu publikovaném v odborném žurnálu Proceedings of the National Academy of Sciences upozorňují, že některé z tisíce let obydlených a lidmi ovlivňovaných oblastí jsou nyní místy s vynikající biologickou rozmanitostí. Autoři dokazují, že lidé zde po tisíciletí pomáhali udržovat – a dokonce zvyšovat – rozmanitost jiných druhů. Výsledky také naznačují, že mnoho tradičních postupů a původní obyvatelé hrají klíčovou roli při zachování biologické rozmanitosti.
Výzkum tak vyvrací jeden ze základních mýtů v ochraně přírody, uvedla expertka na mezinárodní rozvoj Danielle Woodová z Massachusettského technologického institutu, která se na nové práci nepodílela.
Tím, že autoři práce sledovali dlouhodobý pohled na vliv lidí na planetu, odhalili podle ní fakt, že biodiverzitu nepoškozují a neoslabují lidé jako takoví, ale jen nadměrné využívání zdrojů. Řada metod, jak lidé žijí s přírodou, je plně udržitelných – a pak se lidé nemusí z takové kulturní krajiny stahovat, aby ji ochránili.
Model lidského vlivu
S cílem zjistit, jak lidské osídlení ovlivňuje biologickou rozmanitost, vypracoval multidisciplinární tým výzkumníků z několika univerzit model využití půdy v minulosti. Začíná mapováním současných způsobů využití půdy (umístění loveckých revírů, zemědělských pozemků, měst a dolů) a zahrnuje údaje ze sčítání o minulých a současných počtech obyvatel.
Poté pracuje zpětně: Pomocí archeologických dat předpovídá, jak byla využívána půda během šedesáti časových úseků za posledních dvanáct tisíc let. Na výsledných mapách pak vědci dokázali ukázat, jak se hodnoty měnily, a našli tak i souvislosti mezi různými způsoby využívání krajiny a poškozováním ekosystémů.
Zjistili, že lidé se do doby před 12 tisíci lety rozšířili po téměř třech čtvrtinách Země, s výjimkou Antarktidy; obsadili rozsáhlé pásy území, které dnes ochránci přírody nazývají „přírodní“, „nedotčené“ nebo „divoké“. Před deseti tisíci lety byl skutečný rozsah těchto nedotčených území 27 %; nyní je to 19 %.
Ještě provokativnější však bylo, že tým našel statistické asociace mezi současnými ohnisky biologické rozmanitosti a minulým využíváním půdy, což naznačuje, že starověcí lidé hráli roli při zachování, či dokonce vytváření těchto ohnisek, včetně Amazonky a Konga.
Výsledky „ilustrují mylnost konceptu přírody nedotčené lidskýma rukama,“ říká Ruth DeFriesová, vědkyně zabývající se udržitelností z Kolumbijské univerzity.
Přesto tyto modely ukazují i některé nedávné dramatické změny. Například využití půdy zůstalo poměrně stabilní po většinu sledovaného období, ale začalo se radikálně měnit v době od 19. století do roku 1950. Mezi tyto změny patří známé moderní hrozby intenzivního zemědělství, urbanizace, rozsáhlé těžby a odlesňování.
Kulturní dopady
Zjištění nejsou žádným překvapením pro antropology a archeology, kteří vědí, že lidé po tisíciletí spravovali přírodní krajinu – například vypalováním lesů a obděláváním polí.
Archeoložka a etnoložka z Univerzity Simona Frasera Dana Lepofsky dodává, že studie jen potvrzuje, co aktivisté, kteří pomáhají domorodým komunitám, tvrdí už roky: „Divočina je koloniální a rasistický mýtus bez opory ve vědě, který byl často používán k ospravedlnění krádeží původních území.“
Antropologové, kteří se na výzkumu podílejí, upozorňují, že rozhodně neplatí, že by se všechny skupiny původních obvatel snažily udržovat biodiverzitu. Pravěcí lidé pravděpodobně pomáhali vyhubit megafaunu, jako byli mamuti a nelétaví tichomořští ostrovní ptáci. „Není ale pochyb o tom, že původní obyvatelé byli mnohem lepšími správci přírody než my ostatní,“ konstatuje biolog Eric Dinerstein.