Každému se asi už někdy stalo, že uvázl v porouchaném vlaku či výtahu nebo kvůli chybě v systémech zůstal trčet na letišti. Ve svým způsobem analogické situaci jsou astronauti amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Sunita Williamsová a Barry Wilmore, kteří jsou v rámci původně osmidenní mise už více než dva měsíce na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Zdá se, že kosmická loď, která je tam dopravila, a sice zbrusu nový Starliner od společnosti Boeing, je možná nebude schopna bezpečně dostat zpět na Zemi, píše server stanice BBC.
Problémy s několika tryskami Starlineru na brífinku pro média 7. srpna podrobně popsali vedoucí představitelé NASA. V pohonném systému lodi se objevily úniky paliva a část trysek se vypnula. I přes rozsáhlé testování na Zemi se technikům stále nedaří pochopit příčiny problému. Testy na orbitě mezitím ukázaly, že tam nyní trysky fungují dobře, což způsobilo ještě větší zmatek.
Dokud ale technici nebudou mít jistotu, že pohonný systém funguje bezchybně, návrat ve Starlineru se pro Williamsovou a Wilmorea zdá velmi nepravděpodobný. Konečné rozhodnutí nepadlo, jedním z možných řešení je ale poslat kosmickou loď zpět na Zemi se zapnutým autopilotem, bez astronautů.
„Máme ale na paměti, že někdy budeme muset Butche a Suni přivézt domů,“ řekl s odkazem na přezdívky astronautů šéf vesmírného provozu NASA Ken Bowersox.
Možné scénáře
Návrat na Zemi ale možná nějakou dobu potrvá. Pokud se Starliner vrátí prázdný, NASA plánuje s dvěma astronauty vyslat čtyřmístnou loď Crew Dragon od společnosti SpaceX. Williamsová a Wilmore by pak na stanici zůstali do února 2025 a vrátili se s nimi.
„Zatímco jsou nahoře, máme tam další pomoc, mohou více pracovat, ale také spotřebují více materiálu a zásob,“ popsal Bowersox.
Existují ale i horší místa, kde by člověk mohl uváznout. „Vesmírná stanice teď má vlastně sedm ložnic a tři koupelny,“ přiblížil astronaut NASA Victor Glover, který v letech 2020 až 2021 na orbitě strávil šest měsíců. Vody je na ISS dostatek a nedávná zásobovací mise zaručila, že totéž platí i o jídle.
„Astronauti jsou tam nahoře šťastní jako blechy,“ prohlásil zakladatel a redaktor webu SpaceUpClose Ken Kremer. „Spousta lidí si myslí, že jsou trosečníci – nejsou,“ dodal. „Nechci ty problémy nijak zlehčovat, ale v první řadě to nikdy neměla být osmidenní mise. (Williamsová a Wilmore) předtím absolvovali šestiměsíční mise, a proto měli dostat misi delší,“ míní Kremer.
Většina lidí by byla ze zrušeného letu nebo několikadenního zpoždění naštvaná nebo frustrovaná. Astronauti ale patří mezi jedny z nejlépe vycvičených profesionálů a jsou připraveni téměř na všechno. „Riskovat je naší profesí. Snažíme se rizika zmírnit, ale cesty do vesmíru se bez nich neobejdou,“ zdůraznil Glover.
O úspěchu vesmírné stanice a odbornosti všech, kteří na misích pracují, hodně vypovídá, že se podobné dramatické situace odehrávají jen zřídka. V této souvislosti se sluší připomenout, že lidé ve vesmíru nepřetržitě žijí a pracují od listopadu 2000, tedy bezmála čtvrt století.
Kosmická krize
Současná situace však není bezprecedentní a mohla by být mnohem horší. Když sovětský kosmonaut Sergej Krikaljov v květnu 1991 cestoval na vesmírnou stanici Mir, předpokládal, že na oběžné dráze stráví několik měsíců. První týdny mise probíhaly podle plánu, pak se ale na Zemi začala rozpadat Krikaljova vlast. V srpnu se v ulicích Moskvy objevily tanky, když se komunističtí zastánci tvrdé linie pokusili o puč proti sovětskému vůdci Michailu Gorbačovovi.
„Moje žena tehdy pracovala v řídicím středisku, kde se o nás báli a my jsme se báli o ně,“ vzpomněl později Krikaljov. O čtyři měsíce později se Sovětský svaz zhroutil, a přestože zásobovací mise neustaly, panovaly pochybnosti o tom, zda se Krikaljov a jeho kolega Alexandr Volkov budou moci vrátit. Sovětské místo pro start a přistání se nyní nacházelo v nově nezávislém Kazachstánu, což znamenalo, že ruská vláda musela vyjednat dohodu o zachování svého kosmického programu. Po téměř ročním pobytu na oběžné dráze se nakonec kosmonauti vrátili na zemský povrch.
Situace „sovětsko-ruských“ astronautů jasně ukazuje, že ohledně osudu Williamsové a Wilmorea není třeba panikařit. Podobné situace navíc budou téměř jistě nastávat i v budoucnu – zejména s tím, jak se budou kosmické lodě stále zdokonalovat a mise budou mířit k Měsíci a dál do sluneční soustavy.
