Podcenili jsme význam dinosauřího trusu pro úrodnost planety. Měl zásadní dopad, prokazuje americký výzkum. Jeho závěry se dají vztáhnout k současnosti, kdy z přírody mizí velká zvířata.
O dinosaurech toho ví současná věda opravdu hodně. Může za to především naše fascinace těmito obrovskými tvory. Ale jedna stránka dinosauřího života, a to dokonce jedna z těch nejpodstatnějších, zůstávala vědcům doposud utajená. Jde o dopad, jaký měli dinosauři na životní prostředí.
Tento fenomén totiž věda řeší teprve poměrně krátkou dobu, už však dospěla k nesmírně zajímavým výsledkům. Ukazuje se, že velká zvířata mají na ekosystémy, v nichž žijí, zásadní dopad – mnohem větší, než naznačuje jejich hmotnost.
V roce 2016 například přišli biologové z univerzity v Koblenzi na to, jak nečekaně ovlivňují svět sloni. Popsali, že každé došlápnutí sloní nohy do vody vytvoří v bažinaté oblasti malou nádrž, která se ale postupem času rozšiřuje. Celkem v ní může být až 200 litrů vody – a mohou v ní žít až desítky druhů bezobratlých živočichů. Tým studoval 30 takových bazénků po dobu tří dnů. Celkem v nich našli na 60 druhů zvířat, od brouků, přes pavouky a červy až po pulce.
Celá řada forem života využívá sítě těchto šlápot, které pak fungují jako propojený systém. „Předpokládáme, že tato zvířata se pohybují skákáním nebo přelety mezi sloními šlápotami,“ popsali vědci ve článku zveřejněném v časopise African Journal of Ecology.
Důkazy o významu dinosaurů
Podobnému výzkumu se deset let věnuje profesor Christopher Doughty z Northern Arizona University. Zajímalo ho, jak mohli dinosauři zvýšit úrodnost planety.
Intuitivně ho napadlo, že tak gigantická zvířata musela produkovat obrovské množství látek, kterými Zemi obohacovali o hnojiva. „Teorie nám říká, že velká zvířata jsou disproporčně významná pro šíření živin po planetě,“ uvedl. „Rozhodli jsme se srovnat úrodnost v době během křídy – druhohor, dále v době, kdy se procházeli po Zemi, s dobou karbonu, tedy období v prvohorách, ještě než se na Zemi objevili první čtyřnozí býložravci.“
Obě období měla společné to, že se rostliny dostávaly pod povrch dříve, než se stačily rozložit. Ve výsledku to znamenalo, že se z nich stalo uhlí. Profesor Dougherty analyzoval vzorky uhlí z nejrůznějších dolů ve Spojených státech amerických. Měřil v nich objem různých druhů látek a snažil se koncentrovat se na ty spojené s úrodností.
Dospěl k tomu, že vzorky z doby dinosaurů byly mnohem bohatší na látky, které rostliny potřebují k životu – například na fosfor. Současně se ukázalo, že objem jiných látek, které zvířata a rostliny k životu nepotřebují, byl v obou dobách stejný. To podle autora práce naznačuje, že za výrazně zvýšenou úrodnost planety byli zodpovědní velcí býložravci, tedy primárně dinosauři a jejich předchůdci.
Podle Doughtyho měla tato velká zvířata pozitivní dopad rovnou několika způsoby: jednak tím, jak velké množství výkalů vyprodukovala, ale také (a to je ještě důležitější) tím, jak živiny v této formě transportovala na velké vzdálenosti. Tím přispívala k větší různorodosti látek, které pak půda obsahovala. S dostatkem živin, jako je třeba zmíněný fosfor, mohou rostliny růst rychleji – díky tomu si vlastně býložravci pomáhají ke vzniku potravy a rozvíjejí tak životní prostředí, jež jim nejlépe vyhovuje.
Vědec také zdůrazňuje, že s tím, jak v současnosti velkých zvířat v populaci ubývá, stoupá riziko, že tento řetězec bude narušen.
