Skupina neandertálských obyvatel slavné belgické jeskyně se živila i lidským masem. Podle nové studie se zaměřovali nejvíc na ženy a děti – zřejmě proto, že se jednalo o nejsnazší kořist.
Neandertálci byli nejbližší příbuzní moderních lidí. Sdíleli s nimi prostor, řadu zvyků – a podle nové studie také kanibalismus. Pojídání lidských těl bylo rozšířené u celé řady kultur, u mnoha se pak přeměnilo symbolicky v jiné rituály.
Antropologové prozkoumali neandertálské kanibalistické zvyky v jeskyni Troisieme, která je součástí slavných Goyetských jeskyní v Belgii. Výzkum ukázal, že na tomto místě bylo v době, kdy ji neandertálci obývali, – tedy před asi 41 až 45 tisíci lety – toto chování zaměřené hlavně na dospělé ženy a děti.
Hlad, nebo rituál?
Vědci dokázali během deset let zkoumání popsat velmi detailně biologický profil obětí neandertálského kanibalismu. Analýza odhalila, že všechny oběti, které byly na místě zabity a zkonzumovány, zřejmě patřily ke skupině pocházející z jiné než místní komunity.
Pravděpodobně byly přivezeny na místo, kde byly pozřeny jako potrava, nikoliv ale v rituálním kontextu. To naznačují stopy na tělech mrtvých, jež jsou podobné těm, které byly nalezeny na kostech zvířat ulovených, poražených a konzumovaných obyvateli Goyetských jeskyní.
Znamená to, že kanibalismus nejspíš u neandertálců naplňoval hlavně potřebu zahnat hlad. Kdyby měl rituální původ, pravděpodobně by se týkal i členů této skupiny, ale zejména by bylo zabíjení spojené s nějakými jedinečnými postupy.
Podle autorů to také naznačuje existenci napětí mezi různými skupinami neandertálců v té době a prostoru. Těsně před tím, než odsud vymizeli, zde vedle sebe existovaly kulturně značně odlišné populace neandertálců, vedle nich sem už ale pronikaly také první skupiny moderních lidí druhu Homo sapiens sapiens.
Neandertálské jeskyně vydávají tajemství
Tyto závěry vycházejí z desetiletého výzkumu, který zahrnoval přehodnocení sbírky z Goyetských jeskyní pomocí analýzy DNA, radiokarbonového datování a izotopových měření. Kombinace těchto nástrojů dokázala určit původ zemřelých, zatímco virtuální rekonstrukce umožnily nahlédnout na způsob smrti a prokázat, že tato těla byla zpracovávána jako potrava.
Dotyčný jeskynní systém byl neandertálci obývaný už od doby přes 120 tisíci lety – to znamená, že se zde pohybovali víc než 80 tisíc let. Jeskyně Troisieme byla obývána poměrně krátce, „jen“ asi pět tisíc let. Ale právě tady se našlo devětadevadesát kostí tohoto druhu – jde o vůbec největší sbírku neandertálských fosilií v severní Evropě.
Vědci přitom už dlouho uvažovali o tom, že na nich vidí stopy po kanibalismu: těla byla stažená z kůže a rozřezaná, kosti vykazují stopy po řezech a byly rozlomeny, aby se z nich vysál morek. Velmi podobné stopy zpracování na sobě měly i pozůstatky sobů z tohoto místa.
A na konec jedna zajímavost: tyto jeskyně měly natolik vynikající vlastnosti, že poté, co odtud odešli (nebo byli vypuzeni) neandertálci, osídlili je moderní lidé. Podle výzkumu z roku 2016 byli tito noví obyvatelé geneticky blízcí lidem žijícím ve stejné době ve Věstonicích na Moravě – tedy slavným „lovcům mamutů“, kteří vytvořili Věstonickou venuši.
