Dlouhodobé sucho v Krkonoších ohrožuje některé vzácné ekosystémy nejen na hřebenech hor v oblasti takzvané arkto-alpinské tundry, ale také v níže položených lesích. Tam se projevuje nejvíce na rašeliništích, která mají funkci zásobárny vody.
Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) označila současnou situaci za alarmující. Jedním ze způsobů, jak suchu čelit, je budování přehrážek, které v Krkonoších pokračuje už několik let. Nyní stavbaři pracují v lokalitě Rejdiště pod Tetřevími boudami u Černého Dolu, kde má vzniknout komplex asi 110 menších a asi 60 velkých přehrážek.
„Práci výrazně komplikuje těžko přístupný terén, snažíme se používat materiál z co možná nejbližšího zdroje. Vypomáháme si technikou, ale často k samotnému místu musíme materiál ručně donosit,“ řekl Jiří Ježek z firmy, která pro národní park budování přehrážek pod Tetřevími boudami zajišťuje.
Cílem je obnovit podmáčené a rašelinné smrčiny, které se původně na tomto místně vyskytovaly na velké rozloze. Systém přehrážek umožňuje zadržet velké množství vody. Ta by jinak ve svažitém terénu rychle odtékala. „Již nyní bylo možné po krátkém dešti pozorovat zadržení vody a její pomalé odtékání po dobu jednoho týdne. V minulosti trval odtok stejně dlouho jako déšť,“ uvedl náměstek ředitele Správy KRNAP Václav Jansa.
Čtyři roky sucha
Podle něj se sucho v Krkonoších začalo výrazněji projevovat minimálně od roku 2015. Rašeliniště jsou v tamní krajině jedním z nejviditelnějších indikátorů sucha. „Nástup sucha byl v Krkonoších pozvolný, ale významný pokles hladiny vody v rašeliništích byl patrný už loni. Rašeliniště jsou v průběhu léta a brzkého podzimu sušší, ubývá vody v potocích, některé menší prameny dokonce dočasně vysychají. Například rašeliniště na Hraniční louce v minulosti bylo vždy nemožné přejít suchou nohou, nyní v letním období je již od roku 2014 každoročně povrchově suché,“ řekl Jansa.
Lokální dešťové přeháňky a bouřky z posledních dnů podle něj situaci nezachrání. „Problémem je hlavně změna v distribuci srážek a v dlouhých periodách teplého, slunného počasí, kdy chybí výrazné mlhy a vodorovné srážky (nízká oblačnost a mlhy). Právě vyčesávání vodorovných srážek (zachytávání vlhkosti korunami stromů) je významným prvkem ve srážkových úhrnech v horských lesích,“ řekl Jansa.
Změny musí být rozsáhlé
Boj se suchem má v Krkonoších několik rovin. Hlavním pilířem je změna hospodaření v lesích, která začala už v roce 1994 v souvislosti s převzetím práva hospodaření k lesům správou parku.
Od té doby se mění druhová skladba a struktura lesa, zakázány jsou úmyslné holoseče a také se ponechává mrtvé dřevo v lesích. Mrtvé dřevo je pak také základem pro přirozenou regeneraci porostů a ke zvyšování odolnosti ekosystému. Od roku 2015 se podařilo s pomocí přehrážek obnovit původní mokřady na rozloze asi 120 hektarů.
Projekt revitalizace mokřadů by měl stát více než 19 milionů korun a skončit nejpozději v roce 2022. Nejdříve se správa parku pustila do „lesní části“ projektu, tam byl v minulosti zásah člověka mnohem výraznější než v rašeliništích na hřebenech. Obnova celého lesního ekosystému je běh na dlouhou trať, rašeliniště ale reagují mnohem rychleji, proto správa začala u nich.
