„Radiační situace na Ukrajině zůstává normální,“ byla asi nejslavnější věta Dany Drábové. Podle jejího kolegy Františka Pazdery byl její vztah k této zemi mnohem starší a hlubší. Vzpomínky na dlouholetou předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost přinesl Hyde Park Civilizace.
„Odešla atomová lady. Žena, která zvlášť v době krizí dokázala věci vysvětlit jednoduše a jasně a podanou pravdou veřejnost uklidnit,“ vzpomíná na Drábovou moderátor Daniel Stach, který se s ní několikrát setkal.
„Dana Drábová byla silná osobnost. Když chtěla, aby ji lidé poslouchali, skutečně poslouchali. Bez ohledu na to, ke komu mluvila. Nebála se mluvit jasně a k věci. A tím hrozně moc pomáhala. Po tsunami v Japonsku v roce 2011 a zaplavení areálu jaderné elektrárny seděla ve studiu a odpovídala na otázky diváků. Chtěla jich zodpovědět co nejvíc. Vždycky jasně a stručně. Ty, co ve vysílání nestihla, zodpovídala ještě potom večer,“ vzpomíná moderátor.
Ve funkci zažila jedenáct premiérů a čtyři prezidenty. Když Rusko otevřeně zaútočilo na Ukrajinu, jasně se postavila na stranu napadeného a od chvíle, kdy Rusové vojensky napadli záporožskou jadernou elektrárnu, každý den napsala na sociální sítě, že radiační situace na Ukrajině zůstává normální.
Byla také prvním hostem pořadu Hyde Park Civilizace, a to už roku 2012:
„Všichni nám ji záviděli“
Právě Hyde Park Civilizace na ni zavzpomínal ve svém nejnovějším díle. Jeho hosty byli dva muži, kteří Drábovou velmi dobře znali: František Pazdera a Marek Ruščák.
Jaderný fyzik František Pazdera ji poprvé potkal na výběrovém řízení na předsedu Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Už tehdy podle něj převyšovala ostatní kandidáty nejméně o dva řády. Bude na ni vzpomínat nejen jako na odbornici, ale i jako na kamarádku, řekl.
Jaderný inženýr Marek Ruščák ji poznal poprvé v restauraci. Bude si ji pamatovat hlavně jako mentorku.
Podle Ruščáka Dana Drábová doslova personifikovala jadernou bezpečnost v Česku. S úsměvem přiblížil: „Říká se, že jadernému reaktoru se vždy vyká – a že u toho na vás vždy dohlíží Dana Drábová.“ Neexistoval podle něj případ, že by něco hrozilo a neřeklo se jí to – respektive vždy o tom už věděla. „Zásadním způsobem posilovala znalost úřadu, dala impuls nabírání mladých lidí a lidí ze zahraničí – udělala ten úřad mezinárodním, čímž z něj udělala funkční a poučenou instituci.“
Pazderu už u výběrového řízení uchvátila svými znalostmi. A také odvahou: tehdy byly velké spory s Rakouskem o českou jadernou energetiku – a i v tom dokázala jednat věcně například s rakouskými ekologickými aktivisty. „Nikdy nejela v osobní rovině, vždy jednala věcně,“ vysvětluje si to Ruščák. „Uměla si zjednat respekt,“ potvrzuje Pazdera.
Její pracovitosti a kvalifikace si nevšímalo jen Česko, ale i svět. Svědčí o tom řada ocenění: v Japonsku byla oceněna Řádem vycházejícího Slunce za přínos k posílení vztahů mezi Českem a Japonskem na poli jaderné spolupráce. „Byla obrovskou autoritou,“ shrnuje Ruščák.
Přestože Česko je malá země, Danu Drábovou podle něj v mezinárodních orgánech každý znal. „Dana tam nikdy nechyběla,“ doplňuje. „Několik let předsedala Sdružení evropských regulátorů,“ konstatuje Pazdera a dodává: „Mezinárodní renomé Dany Drábové bylo obrovské. Všichni nám ji záviděli.“ Její úřad totiž patřil k těm, které definovaly pravidla, jimiž se Evropa dnes řídí.
Krize
Drábová podle Pazdery dělala zcela naplno svou práci a věnovala se tomu, aby byly jaderné elektrárny bezpečné. Pomáhaly jí v tom nejen znalosti, ale i povaha. „Kdyby byla učitelkou, tak by si každý žák dal pozor, aby mu pes nesnědl domácí úkol a aby ho donesl správně a čistě,“ popisuje Ruščák s tím, že kolem sebe téměř měla jakousi auru, kdy ji člověk nechtěl zklamat. „Neexistoval svět, kde byste ji neposlechli,“ říká.
Měla podle něj velmi ráda lidi, zejména ty mladé. Její aktivita byla velmi intenzivní, přednášela pro ně, věnovala se jim.
Drábová byla předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) od listopadu 1999. Podporovala rozvoj české jaderné energetiky, tedy hlavně rozšíření jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Zastávala i řadu funkcí v mezinárodních organizacích. V letech 2002 až 2004 a 2010 až 2012 byla členkou Rady guvernérů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), byla předsedkyní Západoevropské asociace jaderných dozorových orgánů (WENRA, 2006 až 2009). Angažovala se rovněž v komunální politice, byla místostarostkou Pyšel na Benešovsku, krátce zasedala i v zastupitelstvu Středočeského kraje.
„Radiační situace na Ukrajině zůstává normální.“ To je věta, kterou se zapsala do srdcí Čechů od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, když se dostaly do ohrožení tamní jaderné elektrárny. Marek Ruščák to považoval nejen za pravidelné hlášení o radiaci, ale vlastně i obecné uklidnění, že svět je ještě v pořádku.
Podle Františka Pazdery byl ale tento postoj vlastně mnohem hlubší a starší. Už když se Ukrajina vyčlenila ze Sovětského svazu, začala jí Drábová pomáhat. „Měla velmi dobré vztahy s ředitelkou tamního jaderného dozoru, ještě před těmi událostmi v roce 2022. Když k tomu došlo, tak Dana i její ústav vyšli maximálně vstříc odborníkům z Ukrajiny, kteří potřebovali ubytování nebo práci,“ vypráví jaderný fyzik.
„Ve světě, kdy každý kráčel kličkami, ona šla rovně,“ zakončuje svou vzpomínku Marek Ruščák.
