Navázání obchodních vztahů arktických oblastí severozápadní Sibiře s Evropou a Asií bylo jednou z řady významných společenských změn před zhruba dvěma tisíci lety. Díky dovozu se na Sibiř dostali psi. Typická arktická plemena, jako je například samojed, vznikla z takto importovaných zvířat, popsal mezinárodní vědecký tým pod vedením paleogenetika Laurenta Frantze.
Vědci v tomto výzkumu analyzovali geny 49 psů z lokalit na Sibiři a v Eurasii, které pocházejí z období přibližně devíti tisíc let před naším letopočtem až 60. let minulého století. Čtyři z těchto psů pocházeli z archeologické lokality Usť-Poluj v Obském zálivu na okraji poloostrova Jamal. Tam před několika lety archeologové odhalili pozůstatky více než stovky psů z doby kolem přelomu letopočtů.
Našli zde i další pozoruhodné artefakty, například skleněné korálky a předměty z kovu, které nemohly vzniknout v této oblasti. Podle vědců musely pocházet ze stepí, od Černého moře, nebo dokonce z Blízkého východu. A to je důkaz, že se tu muselo masivně obchodovat, mnohdy na velké vzdálenosti.
V tomto období docházelo k významným společenským a technologickým změnám, jak naznačuje těžba železné rudy a artefakty související se sobími spřeženími, které se na tomto místě také našly. Právě obchod mohl tyto změny spustit – a hodně to souviselo se psy a jejich domestikací, domnívají se vědci.
Když se obchodovalo se psy
Podle vědců totiž patřili mezi zboží, které v této době do Arktidy z teplejších míst putovalo, právě i psi. „Psi se v Arktidě před nejméně sedmi tisíci lety vyvíjeli izolovaně, analýza genů teď ale ukázala, že se postupně navyšoval podíl genetického materiálu pocházejícího ze psů z euroasijských stepí i z Evropy,“ popsala Tatiana Feuerbornová, která na tomto výzkumu pracovala.
To podle ní může znamenat jediné: Podíl nesibiřských předků mezi psy na poloostrově Jamal se tedy v tomto období výrazně zvýšil. „Psi byli potenciálně cenným majetkem, který se kupoval i prodával,“ dodává Frantz.
Pozoruhodné je, že lidské geny se v této izolované části Sibiře přitom prakticky neměnily – genom byl poměrně stabilní, což znamená, že se místní příliš nemísili s cizinci.
Autoři nové studie předpokládají, že dovoz psů ze vzdálenějších oblastí odrážel společenské změny na Sibiři. „První psi domestikovaní v Arktidě sloužili především jako saňoví psi,“ říká Frantz. „Když se sibiřské populace přeorientovaly na pastevectví, dost možná potřebovaly psy s jinými užitečnými vlastnostmi, kteří se lépe hodili pro hlídání sobů. Mísení arktických psů s jinými populacemi asi vedlo ke vzniku psích linií, které byly vhodné pro pastevectví a zároveň přizpůsobené drsným klimatickým podmínkám.“
Od pracovního psa k samojedovi
Tato strategie křížení a selekce pro získání lepších vlastností nakonec vedla ke vzniku moderních linií sibiřských psů, jako jsou například samojedi. „Velkou část genomu samojeda lze vysledovat zpět k předkům arktických krevních linií,“ popisuje Frantz. „Ale zároveň je v něm mnohem silnější vliv genů ze západu než například u huskyů.“
Pozoruhodné také je, že od té doby se většina psích plemen výrazně změnila, jelikož různá plemena se mezi sebou stovky let křížila. Jenže samojedi zůstali prakticky neměnnými – byli už díky genetickým změnám v minulosti tak dobře adaptovaní na danou specializaci, že se „vylepšit“ nedali.
Studie vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.
