„Setkat se s příběhem našich dějin“. Nová vyslankyně dobré vůle chce připomínat milníky české historie

Ministr zahraničí Tomáš Petříček jmenoval tři nové vyslance dobré vůle, kteří mají bez nároku na honorář šířit dobré jméno Česka v zahraničí. Je mezi nimi i farářka Církve československé husitské Martina Viktorie Kopecká. Během svého působení by ráda šířila povědomí o tuzemských dějinách, píše ve svém komentáři.

České země si v roce 2020 a 2021 připomínají významná výročí zásadních historických událostí, které po staletí náš národ spíše rozdělovaly. Bitva na Bílé hoře (8. listopadu 1620) a poprava 27 vůdčích osobností českého stavovského povstání na Staroměstském náměstí (21. červen 1621) zvou k důležitému rozhovoru, který z podstaty věci není snadným, ale přináší příležitost k tomu, aby stoupenci různých výkladů českých dějin nacházeli společnou řeč.

Cílem dotýkání se milníků historie není vítězství nejhlasitějších zastánců jednotlivých myšlenkových proudů, ale přijetí daru našich dějin, jejichž příběhy se nedotýkají jen českého národa, ale jsou zasazeny do kontextu událostí v celé Evropě.

Tradice se stává láskou těch, kteří se potkávají napříč časem.
Pavel Ambros

Doba, ve které žijeme, odhaluje naši křehkost, potřebu revidovat hodnotový systém, ale také se zvýraznila role společenství i individuality. České dějiny ukazují pestrost naší rodinné kroniky a celého příběhu, jak o tom píše profesor Pavel Hošek (Je to náš příběh, 2018), když uvažuje o spletitých zákrutech českých dějin, s jejichž členitostí a vrstevnatostí se musíme vypořádávat v rámci vzdělávání, ale také později, když jsme konfrontováni s příběhem vlastního života a minulostí svého rodu.

„Je to koneckonců náš příběh – husité i katolíci, gotika i reformace, baroko i obrození, Hus i Nepomucký, Masaryk i Pekař.“ Jsme dědici stovky let starého odkazu. Smysl hledání point národních dějin také nevyhnutelně spočívá v setkávání s rozličností, určitém smíření navzdory různosti a v autentické touze po vnitřní jednotě při zachování bohaté rozmanitosti.

Minulost bohatá na příběhy o soužití rozličných tradic

Může-li něčím naše společnost přispět v rámci širšího dialogu mezi národy, kulturami a názory, pak je to právě minulost bohatá na příběhy o soužití rozličných tradic. Ne vždy se nám podařilo přetvořit utrpení v sílu a moudrost, a možná právě to se stává podkladem pro náchylnost naší společnosti k tvoření propastí rozdělení.

Jedním z nejdůležitějších znaků utváření osobní i kolektivní identity je vyprávění příběhů, v našem českém případě hraje jednu z hlavních rolí konfesní svár, který se víceméně podařilo zformovat do podoby zdvořilé lhostejnosti současných ekumenických vztahů. Je to ale spíše nevyužitá příležitost, která čeká na vhodnou chvíli, kdy bude možné vzít tuto výzvu vážně a mezi diskutující přijmout i tu část společnosti, která samu sebe identifikuje jako „bez vyznání“.

Otázkám společného života národů, kultur a náboženství se věnuje v mezinárodním měřítku i Světová rada církví (se sídlem v Ženevě, World Council of Churches). „Dotknout se ran“ narativní strategií je metoda, kterou nacházíme například i u papeže Františka, který dokázal postavit mosty tam, kde se valily rozbouřené řeky.

Nadřadil čas (a příhodnou chvíli kairos) nad dobývání území a tím ukazuje, jak propojovat minulost a budoucnost skrze setkání v přítomnosti s důležitým akcentem na duchovní hodnoty, kulturní dědictví, ale i praktické vzdělání. V našem prostředí je to mimo jiné i projekt festivalu Meeting Brno, který se stal platformou pro rozhovor a příležitostí ke sdílení zkušeností a dovedností.

Výročí událostí na Bílé hoře otevřelo možnost pokračovat v dialogu, který nepřispěje k netečnosti většinové společnosti, ale umožní zaznít hlasu těch, kteří mají co říci, ale není jim přisuzována důležitost.

Naše země, která leží v srdci Evropy, byla křižovatkou kultur a spojením mezi říšemi. Tato pozice nás neodsuzuje ke služebnému údělu, ale dává nám možnost poskytovat prostor k významným setkáním a inspirovat vlastní dobrou praxí. Tragické události popravy na Staroměstském náměstí 21. června 1621 je třeba reflektovat a z nich pramenící zkušenost je třeba předávat nastupující generací našich dětí a doplnit vědomosti těm, kteří se s jedním z nejzásadnějších příběhů našich dějin setkali jen jako s letopočtem v učebnici historie.

Odpovědnost a pokora

Připomínat výročí není snadný úkol, ale o to víc je nutné k němu přistupovat odpovědně a pokorně. Každodenní drobná práce se v tomto smyslu jeví jako užitečnější než pompézní jednorázová událost, která je pro jedny slavností a druhé připomínkou bolesti předků.

Vypravování v sobě nese emoce a prožitky, duchovní zápas, potřebu vyrovnávání se i úlohu odpouštět a také o odpuštění požádat. Možností, kterou nemáme promarnit, je také šance kultivovat způsob, jak spolu jako jednotlivci i jako skupiny komunikujeme. Události 17. století jsou opředeny stereotypy výkladu i předsudky, čímž se podobají zprávám typu fake news.

Hledání pravdy v historii naráží na mnohost výkladů, zkušeností i úhlů pohledů a není úkolem většinové společnosti, ale co jím beze zbytku je, je vytváření společenského klimatu, kde nejsme jeden druhému soupeřem, ale poskytujeme si vzájemné pozorné naslouchání, přestože sami zastáváme jiný názor. V tom se projevuje svoboda a demokracie, kultura a morální výše společnosti.

Výročí bělohorské bitvy i exekuce na Staroměstském náměstí nemá jitřit rány, aby z nich opět tekla krev. Může ale být poutí ke klidným jizvám, které přinášejí svědectví o životě předchozích generací, a také k „životu v pravdě“, jak o něm píše Václav Havel ve své eseji Moc bezmocných tváří tvář zdánlivě neotřesitelným mocnostem. Tímto způsobem, setkáním s druhým, který je jiný, dotekem dějin, které nejsou zapomenuty, se můžeme zase a znova přihlásit k tomu, co to znamená být Čechem, a aktivně čelit výzvám, se kterými se potýká celá Evropa a také svět.

„Jede Gabe ist eine Aufgabe“, každý dar je také úkol. Ale co je tím opravdovým úkolem těchto dnů? Připomínat historii? Jistě. Vzdělávat se o událostech dávné historie? Ano, také. Ale je třeba nezapomínat na to, že není smyslem našich současných snah vytvářet elitní kroužek mocných, kteří se vzájemně utvrdí o své pravdě. Výzvou historie i naléhavým úkolem současnosti je nejen vzdělávání jednotlivců a jejich podpora, ale také posilování naší lidské a národní sounáležitosti, která souvisí s vědomím, že každý z nás má své úkoly a obdarování, že každý z nás je platný jako jedinec i jako část společnosti.

Vzájemnost a milosrdenství nejsou vyhrazeny pouze na výjimečné chvíle krize a sváteční dny, ale mají být tím, co vytváří atmosféru v naší zemi, a umožňovat aktivitu a úsilí těm, kterým dáváme důvěru, aby nám vládli, ale též každému jednomu z nás. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Invazní žravý sumeček znepokojuje české přírodovědce

Sumeček černý má sice jméno, které naznačuje, že jde o drobnou rybku, ale v tomto případě je název nevýstižný. Jde o více než půl metru velkého predátora, který má navíc vysoký potenciál způsobovat jako invazní druh velké problémy. A to i v Česku, kde se podle přírodovědců stává hrozbou.
před 5 hhodinami

Digitální dvojče Titanicu přineslo příběh posledních minut posádky

Podrobná analýza digitálního skenu Titanicu ukazuje nový pohled na poslední hodiny zaoceánského plavidla, které od svého ztroskotání v roce 1912 leží na dně severního Atlantiku. Poskytuje například nový pohled na kotelnu a potvrzuje výpovědi svědků, že strojníci pracovali až do konce, aby udrželi na palubě elektřinu a světlo, napsala stanice BBC, která se odvolává na nový dokument společností National Geographic a Atlantic Productions.
před 9 hhodinami

Dozvuky nákazy.⁠ Co se Evropa naučila z pandemie covidu-19

Pět let poté, co Světová zdravotnická organizace vyhlásila šíření covidu-19 za celosvětovou pandemii, Evropa stále bilancuje, co se změnilo a co nikoli. Tato reportáž a interaktivní mapa od projektu A European Perspective* sleduje, jak veřejnoprávní média na celém kontinentu reflektují dopad pandemie –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ptá se: Mohou nové hrozby Evropu zastihnout stejně zranitelnou?
před 10 hhodinami

Dítě, zvířata a absence artefaktů ve výjimečném brněnském hrobě matou archeology

Archeologie je věda založená na hledání podobností. Vědci na základě podobných znaků hledají souvislosti, datují a vysvětlují. Jenže občas narazí na objev, který se nepodobá ničemu. A právě takový teď popsali archeologové v Brně.
včera v 14:48

Kosmická loď Sojuz se dvěma Rusy a jedním Američanem se připojila k ISS

Ruská kosmická loď Sojuz MS-27 se dvěma Rusy a jedním Američanem se v úterý po třech hodinách od startu připojila k Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Informovala o tom ruská vesmírná agentura Roskosmos a americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).
včera v 12:15

Vědci „oživili“ zlovlky ze Hry o trůny. Mají tři štěňata

Díky genetické úpravě DNA se podařilo z obyčejných vlků vytvořit genetickou obdobu větších pravěkých vlků, kteří žili v Severní Americe a vyhynuli před deseti tisíci roky, tvrdí firma Colossal Biosciences.
včera v 11:50

„Potřebovala jsem se odzbrojit“. V terapii se stále častěji skloňuje ketamin

Lidé s duševním onemocněním se stále častěji obracejí k psychedelikům, tedy látkám, které navozují změněný stav vědomí. V Česku mohou legálně vyzkoušet zejména asistovanou terapii ketaminem, který podle odborníků umožňuje nahlédnout na problémy z jiné perspektivy, často u lidí, kterým nepomohla tradiční antidepresiva. „Ketamin by sám o sobě nic nevyřešil, ale naučil mě nechat nepříjemné věci prostě odplout,“ sdělila ČT24 Magdalena S., která ketamin v kontrolovaném prostředí vyzkoušela.
včera v 09:24

Letošní březen byl nejteplejším v Evropě

Letošní březen byl vůbec nejteplejším v Evropě, celosvětově pak dosáhly průměrné teploty druhé nejvyšší hodnoty v historii měření, informovala meteorologická služba Evropské unie Copernicus. Její satelity také zaznamenaly nejmenší březnovou plochu arktického ledu za 47 let od začátku jejího monitorování.
včeraAktualizovánovčera v 07:22
Načítání...