V kanceláři, doma, v autě nebo veřejné dopravě – většina lidí je zvyklá každý den sedět. Převážně sedavý způsob života ale může například kvůli hrozícím cévním poruchám zvýšit riziko závažných zdravotních potíží, jako jsou kardiovaskulární onemocnění nebo cukrovka.
Sedavý způsob života má silný dopad na zdraví, návyky se mění obtížně
Epidemiolog Jeremy Morris v roce 1953 zjistil, že londýnští řidiči autobusu mohou trpět srdečními onemocněními včetně infarktu až dvakrát častěji než autobusoví průvodčí. Demograficky (co se týče věku, pohlaví a příjmu) byly ale tyto dvě skupiny stejné. Kladl si proto otázku, proč se jejich zdraví o tolik liší.
Morris zjistil, že zatímco průvodčí prodávající cestujícím jízdenky museli být skoro stále na nohou a pravidelně zdolávali schody ikonických londýnských dvoupatrových autobusů, řidiči v práci dlouho seděli. Morrisova přelomová studie položila základy výzkumu souvislostí mezi fyzickou aktivitou a zdravím cév.
Průvodčí v londýnských autobusech jsou nyní už minulostí. Morrisovy poznatky jsou ale aktuálnější než kdy dřív. Lidé od pandemie covidu-19 mnohem častěji pracují z domova, což pravděpodobně navýší čas, který lidstvo kolektivně tráví vsedě. Doma nehrozí výpravy k pítku nebo přebíhání mezi zasedacími místnostmi na různé mítinky, a lidé tak snadno stráví hodiny sezením za stolem, aniž by vstali.
Civilizace, která se proseděla k problémům
Dlouhodobé sezení je součástí sedavého životního stylu, charakterizovaného sníženým výdejem energie v pozici vsedě nebo ležmo. Typický sedavý život zahrnuje sezení u televize, hraní her, řízení nebo sedavé zaměstnání a je spojován s vyšším rizikem kardiovaskulárního onemocnění, cukrovky a předčasného úmrtí. Doba, kterou strávíme vsedě, je rizikovým faktorem pro řadu zdravotních potíží.
Vědci se od roku 2010 snaží upozornit na to, že sedavý životní styl se liší od nedostatku fyzické aktivity. Lidé mohou mít denně dostatek pohybu, a přesto příliš dlouho sedět. Rizika jsou ale vyšší u těch, kteří mají sedavý život a zároveň nemají dostatek pohybu.
„Sezení je charakterizováno snížením svalové aktivity. Když sedím na židli, veškerou zodpovědnost za mě přebírá ta židle,“ uvedl fyziolog David Dunstan z Deakinovy univerzity v australském Melbourne. Kombinace snížené svalové aktivity, nižšího metabolického výdeje a gravitační síly snižuje periferní prokrvení svalů na nohou, což může vést k hromadění krve v lýtkách. Při sezení jsou navíc nohy obvykle pokrčené, což může snížit průtok krve.
„Myslím si, že vedeme stále více sedavý způsob života, protože to společnost prosazuje,“ uvedl sociální psycholog Benjamin Gardner z univerzity v anglickém Surrey. „Nejde o to, že by nás k tomu někdo záměrně nutil. Je to tím, že se vše zefektivňuje, nemusíme se tolik hýbat,“ dodal.
Stání společensky nefunguje
V roce 2018 Gardner a jeho kolegové zjistili, že snaha prosadit stání na schůzkách přináší jedinečné sociální překážky. „Povzbuzovali jsme lidi, aby si to (stání) vyzkoušeli na třech různých schůzkách, a po každé z nich jsme s nimi udělali rozhovor, abychom zjistili, jak se jim daří. Zjištění byla fascinující – na formálním mítinku měli pocit, že stát je nevhodné,“ uvedl odborník.
Mezi další opatření patří polohovatelný stůl, židle pro sezení i stání, pracovní místa s běžeckým pásem nebo s možností různého šoupání, protřepávání a pohupování nohou, které zvyšuje průtok krve. Prospěšné je i občas vstát a trochu se projít nebo vyjít do schodů.
Sedavé zaměstnání se mnohým může zdát jako nevyhnutelný důsledek moderního života a práce. Ale i malé změny – ať už jde o to protáhnout se, zavrtět se na židli, nebo vstát, aby si člověk uvařil čaj – mohou pomoci zbavit se sedavých návyků.
