Komáří navigační systém dokáže poznat potravu na velkou vzdálenost a nesmírně přesně. Jejich „zaměřovač“, který je zavede ke krvi, kombinuje informace obrazové, chemické i teplotní. Tento nesmírně citlivý nástroj teď analyzovali vědci v nové studii. Popsali také, jak se člověk může „zahalit do pláště neviditelnosti“, aby komářímu apetitu unikl.
Ruka v tričku je pro komáry téměř neviditelná, ukazuje studie
Vědci v odborném časopise Nature popsali, jak komáří „zaměřovač“ funguje. Biologové zkoumali druh Aedes aegypti neboli komára tropického. Tento pisklavý predátor je přenašečem horečky dengue, nemoci chikungunya, žluté zimnice, viru zika a celé řady dalších chorob. Do Česka naštěstí zatím nepronikl.
Na cíl se tento druh zaměřuje skrze více zdrojů informací, jež bleskurychle analyzuje. „Ty zahrnují oxid uhličitý z dechu, pachy, obrazové informace, teplo kůže a vlhkost lidského těla,“ shrnul Avinash Chandel, biolog z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, který je spoluautorem studie. „Každý z těchto signálů má však svá omezení,“ dodává vědec.
Komáři nemají dobrý zrak, ten je v podstatě až jejich poslední zbraní. Na největší vzdálenost umí najít ve vzduchu molekuly oxidu uhličitého. Tedy plynu, který vydechují všichni teplokrevní živočichové, přirozená kořist komárů.
Do vzdálenosti asi deseti centimetrů od lidské kůže mohou komáři detekovat teplo, které z ní stoupá. Jakmile hmyz přistane na kůži, může přímo vnímat její teplotu. Podle tohoto nového výzkumu ale hmyz detekoval také tepelné infračervené záření. Řeč je celou dobu pochopitelně jen o komářích samičkách, protože samci tohoto druhu se živí nektarem rostlin.
Praktické dopady
Vědci měřili, jaké z výše popsaných vjemů ovlivňují úspěšnost komárů nejvíc. Ukázalo se, že pokud mohou vnímat teplo lidské kůže, jsou komáři dvakrát aktivnější a snaží se usilovněji a úspěšněji najít cíl. „Žádný jednotlivý podnět sám o sobě nestimuluje aktivitu komárů při hledání hostitele,“ konstatoval hlavní autor práce Craig Montell. „Jen v kontextu dalších signálů, jako je zvýšená koncentrace oxidu uhličitého a lidského pachu, má infračervené světlo vliv.“
Vědci věří, že tento výzkum nemusí zůstat jen za zdmi laboratoří a na stránkách odborných časopisů. Jeho výsledky jsou totiž využitelné velmi snadno v praxi. Z toho, co zjistili, totiž vyplývá, že se vyplácí chránit si povrch těla oblečením, zejména volným. Takový oděv může být skvělou ochranou proti komárům, protože ponechává prostor mezi kůží a látkou pro rozptýlení tepelného infračerveného záření, což hmyzu logicky ztěžuje nalezení hostitele.
Při testech se ukázalo, že právě volný oděv je v tom mnohem účinnější než oblečení těsné, jako jsou například funkční trička. Oba druhy oděvů současně chrání pokožku před samotným bodnutím. Stále sice zůstává problém s vyzařováním tepla z hlavy, ale tam z velké části může pomoci klobouk nebo jiná ochrana.
