Tradiční symbol lásky a víry, hrdlička divoká, dostala od českých ornitologů titul Pták roku 2019. Chtějí upozornit veřejnost na fakt, že v přírodě ubývá prostor, kde by mohli tito pestří tažní holoubci žít. Hlavním viníkem je intenzivní hospodaření. Loni byl Ptákem roku sýček obecný.
Ptákem roku se stala hrdlička divoká. Už u nás moc necukruje, miliony se jich uloví
Hrdliček divokých žije v Česku podle odhadu ornitologů asi 40 až 80 tisíc párů. Na rozdíl od hrdličky zahradní, kterou lze v zimě často vidět na krmítkách, tráví jejich divocí příbuzní zimu na jižním okraji Sahary a na evropská hnízdiště se potom vrací obvykle až v dubnu. Poslechněte si hlas hrdličky divoké:
GALERIE
Hrdlička divoká
„Kvůli tomu, že je plachá a žije skrytě, je možné ji mnohem častěji slyšet než vidět. Zaslechnout a případně i spatřit hrdličku divokou je velký zážitek,“ uvedla Gabriela Dobruská, která má v České společnosti ornitologické (ČSO) na starost osvětu a vzdělávání.
Známější hrdlička zahradní je méně vybarvená než hrdlička divoká
Polovina hrdliček je pryč
Plachost není jediným důvodem, proč je hrdličku divokou stále obtížnější spatřit. V porovnání s výsledky sčítání ze začátku 80. let minulého století ubyla z české krajiny více než polovina hrdliček. „Hlavními příčinami jsou intenzivní zemědělství na hnízdištích i zimovištích a také lov,“ uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.
Hrdlička divoká potřebuje ke svému životu pestrou krajinu s hustými pásy křovin. V oblasti s velkými lány bez luk, remízků a keřů nemá příležitost hnízdit. „Navíc kvůli používání herbicidů nenajde ani dostatek vhodné potravy v podobě semen,“ upozorňuje zemědělský specialista ČSO Václav Zámečník. Pro přežití hrdličky je podle něj zásadní také zásoba vody. Ubývá jednak vysycháním krajiny, ale také odvodňováním polních mokřadů. Ornitologové proto vyzývají veřejnost k podpisu petice za pestrou krajinu a zdravé zemědělství.
Kromě intenzivního zemědělství hrdličku ohrožuje také lov. Přestože je na seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) uvedena jako zranitelný druh, v deseti státech Evropské unie je možné ji lovit legálně. „Odhady hovoří o počtu milion a půl až dva miliony dvě stě tisíc ulovených jedinců ročně,“ uvedl Vermouzek. Dodal, že díky tlaku Evropské unie se lov postupně omezuje, je ale potřeba ho snížit mnohem víc.