Když si v Barceloně naplníte sklenici vodou z vodovodu, tak pětinu jejího obsahu tvoří voda z moře, která prošla zařízením na odsolování, a další pětinu voda z čističky. Právě tak zřejmě vypadá budoucnost pitné vody ve středomořském regionu, kde teploty stoupají a srážky klesají více, než je světový průměr, píše deník The Wall Street Journal (WSJ).
Přibývá lidí i tepla, ubývá pitné vody. Středomoří se adaptuje na změny klimatu
Dlouhotrvající sucho v Katalánsku přimělo španělský region k rychlé změně. Ještě před několika lety bylo zařízení na odsolování vody ve městě Llobregat, které zahájilo provoz v roce 2009, jen málo využívané a zajišťovalo jen pět procent pitné vody, která jinak pocházela především z nádrží a podzemních zásob. Od minulého léta však zařízení funguje na plné obrátky o dodává na 2000 litrů vody za sekundu. „Počet obyvatel roste, podnikatelské aktivity rostou, ale vody je spíše méně,“ řekl ředitel katalánské agentury pro vodu Samuel Reyes.
V zemích okolo Středozemního moře, které zažívají dlouhá sucha a pokles hladiny řek tekoucích z hor do moře, musí přizpůsobit svou infrastrukturu pro vodu. A snižující se přístup k pitné vodě představuje jednu z největších hrozeb pro celou oblast.
Vodovod dlouhý 100 kilometrů
V italském regionu Apulie plánují vybudovat přes 100 kilometrů dlouhý produktovod za jednu miliardu eur (24 miliard korun). Nemá však převážet plyn nebo ropu, ale pitnou vodu. Podle projektu má přepravovat vodu z řek v Albánii do tohoto italského regionu, který nemá větší řeky ani vysoké hory se sněhovou pokrývkou. Kraj se zatím snaží naplno využít vodu, kterou má. Místní úřady plánují investice ve výši 1,7 miliardy eur (41 miliard korun) na opravy a modernizaci vodovodů, kde se nyní ztrácí zhruba 48 procent přepravované vody.
„Potřebujeme novou infrastrukturu a také znovu promyslet náš přístup k vodě, kterou máme,“ řekla Francesca Portincasaová, šéfka společnosti Acquedotto Pugliese, která provozuje hlavní vodovod v regionu. Regionální investiční plán počítá s vybudováním čističek vod a také prvního ze tří zařízení na odsolení mořské vody, které chce mít kraj do konce desetiletí.
Evropa začíná těžit mořskou vodu
Odsolování mořské vody bylo dlouho jedním z hlavních zdrojů pitné vody v horkých a velmi suchých zemích, jako jsou Saúdská Arábie, Izrael či Spojené arabské emiráty. Nyní se rozmáhá i tam, kde krajina zajišťovala dostatek vody mnoho tisíc let. Tato technologie má však i své stinné stránky. Je hodně energeticky náročná, a tudíž i drahá a škodlivá pro životní prostředí. Při procesu vznikají velmi slané kaly, které mohou být nebezpečné pro mořské prostředí.
Desalinační zařízení ve Španělsku
Na odsolování mořské vody hodně sází Španělsko. Je to hlavní bod jeho vládní strategie pro boj se suchem. V Katalánsku chtějí úřady v průběhu tří let zdvojnásobit objem takto vytvořené pitné vody. Vloni dvě zařízení na odsolování vyrobila 63 milionů metrů krychlových pitné vody, což bylo šestkrát více než v roce 2009. Tato voda Katalánsku pomohla vyrovnat se s následky extrémního tepla a sucha. V minulosti region musel využívat mimořádná řešení, jako byl dovoz pitné vody loděmi.
Srážek bylo v regionu tak málo, že největší katalánská přehrada Sau byla naplněna jen ze šesti procent. Středověký kostel, který byl zatopen při budování nádrže v 60. letech, se znovu ukázal nad hladinou. Úřady musely povolat rybáře, aby odstranili a usmrtili ryby, které zůstaly na suchu.
Ekonomické dopady sucha jsou velmi citelné především v zemědělství. Letošní jaro bylo ve Španělsku nejteplejší od začátku měření a patřilo k nejsušším. Vědci z katalánského Ústavu pro zemědělsko-potravinářský výzkum a technologie se snaží pomáhat zemědělcům s adaptací na nové podmínky, včetně toho, jak nejlépe využívat klesající zásoby vody. „Naším cílem je produkovat více jídla s menší spotřebou vody. Pokud se nám to nepodaří, tak budeme mít problém s výživou našeho obyvatelstva,“ uvedl Joan Girona, který v ústavu působí.
Pětačtyřicetiletý sadař Sergi Balué se snaží přizpůsobit novým podmínkám sběrem dešťové vody do nádrží. Poprvé po 150 letech bylo totiž letos v dubnu zakázáno odebírat vodu z kanálu d'Urgell, který zemědělci používali pro závlahu polí a sadů. Balué také znovu přemýšlí, co pěstovat. „Dříve tady byly jen broskve,“ řekl v parném horku uprostřed sadu s mandloněmi, které jsou, jak vysvětlil, vůči suchu odolnější než broskvoně. „Hlavní myšlenka spočívá v tom, že i s menší spotřebou vody tady mohu mít něco, co budu moci sklízet,“ dodal. „Ale jsem z toho smutný, protože na tomto území jsme vždy pěstovali broskve, hrušky či jablka. To není to samé, co mandle,“ dodal.
