Přesně před sto lety byla podána první dávka očkování proti tuberkulóze. Vakcíny pomohly v Evropě udělat ze zásadní hrozby nepodstatný problém.
Souchotiny, úbytě či bílý mor – to všehno jsou jiné názvy tuberkulózy (TBC), nemoci, která byla do poloviny 20. století po moru a neštovicích třetí hlavní metlou lidstva.
Boj proti tuberkulóze zahájil Robert Koch, objevitel původce zákeřné choroby. Rozhodující krok přišel ale až s vakcínou proti TBC, kterou vyvinuli francouzští vědci Albert Calmette a Camille Guérin (takzvaná vakcína BCG). Poprvé byla aplikována přesně před 100 lety, 18. července 1921.
Přes značné snížení počtu nemocných se ale tuberkulózu zatím nepodařilo vymýtit, každoročně jí ve světě onemocní devět až deset milionů lidí a zemře kolem 1,5 milionu nemocných.
Tuberkulóza stále hrozí
Tato nemoc sice nejčastěji postihuje dýchací cesty, ale napadá i mízní uzliny, klouby, kosti, močopohlavní trakt, kůži či mozkové pleny.
Vysoce nakažlivé onemocnění způsobují mykobakterie a jeho léčba je stále komplikovaná kvůli antibiotické rezistenci. Očkování je možné jen vakcínou BCG, která je určena především pro rizikové skupiny. Problematická u BCG je její účinnost, která se v závislosti na studiích pohybuje kolem 80 procent.
Světová zdravotnická organizace (WHO) si za cíl mezi lety 2015 a 2035 dala snížení nových případů TBC o 90 procent a počtu úmrtí o 95 procent. Informace WHO za rok 2018 udávají, že tuberkulózou onemocnělo asi deset milionů lidí. Kritická je situace v Indii, na kterou připadá takřka třetina všech případů. Velmi zasažena je i Čína, Indonésie, Filipíny či Pákistán.
V Česku se proti TBC plošně očkovalo od roku 1953, povinné očkování bylo zrušeno v roce 2010. Loni v Česku výrazně poklesl počet lidí, kteří měli tuberkulózu. Podle předběžných čísel onemocnělo 361 lidí, asi o pětinu méně než v roce 2019. Podle lékařů mohou být za poklesem opatření přijatá kvůli boji s epidemií koronaviru.
Původcem choroby je bakterie Mycobacterium tuberculosis. Objev těchto tyčinkovitých bakterií zveřejnil německý bakteriolog Robert Koch 24. března 1882. Koch také dokázal, že se nemoc nejčastěji šíří kapénkovou infekcí – při kašli, kýchání, ale i mluvení. Pokusil se najít i lék na TBC. Jeho tuberkulin se ale ukázal být neúčinný jak v léčbě, tak v profylaxi. Později se osvědčil jako diagnostický prostředek.
Začalo to pokusem na dítěti
Skutečný úspěch v profylaxi zaznamenali až v roce 1921 dva Francouzi. Na vakcíně proti TBC pracovali v Pasteurově ústavu v Lille od roku 1897 mikrobiolog Leon Charles Albert Calmette a veterinář Jean Marie Camille Guérin. Léta bezúspěšně zkoušeli Pasteurovu metodu postupného oslabování virulence pasážováním kmenů, až získali kmen, který byl izolovaný od krávy s tuberkulózní mastitidou. Poté, co přidali k suspenzi přírodní detergent, žluč, zjistili, že mikrob kultivovaný v tomto prostředí ztratil svou virulenci pro telata. Osvědčilo se to i pro další zvířata v laboratoři. Avirulentní kmen byl označen jako Bacille bilie Calmette-Guérin, později jako Bacillus Calmette-Guérin, BCG.
Poprvé byla vakcína BCG podána 18. července 1921. Očkován byl novorozenec, kterému hrozila nákaza od nemocné babičky. Vakcínu dostal třetí, pátý a sedmý den po narození. Dítě přestálo očkování bez komplikací a TBC neonemocnělo.
Kalmetizace, jak se očkování proti TBC říká, se z počátku prosazovala jen s obtížemi. Zájem o očkování narostl až po druhé světové válce, kdy velké přesuny obyvatelstva a těžké životní i hygienické podmínky zvyšovaly nebezpečí šíření infekčních nemocí včetně TBC. V období 1948 až 1951 bylo tuberkulinovým testem vyšetřeno téměř 30 milionů osob a téměř 14 milionů bylo očkováno. První účinný lék na TBC streptomycin byl objeven v roce 1943, ale k léčbě se začal používat po válce.
Mají se Češi bát?
Většina případů onemocnění tuberkulózou v Česku je u lidí, kteří byli v dětství proti této nemoci očkováni. Loni touto chorobou v Česku onemocnělo 368 lidí, z toho dva případy byly u dětí do 15 let, popsal Jiří Wallenfels, vedoucí Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou Fakultní nemocnice Bulovka. Zrušení plošného očkování novorozenců proti tuberkulóze před více než deseti lety bylo podle něj správným rozhodnutím. Nyní se očkují děti z rizikových skupin.
V Česku žijí podle Wallenfelse statisíce lidí, kteří se infikovali tuberkulózními bacily. Jen asi u pěti až deseti procent z infikovaných se někdy v průběhu života rozvine tuberkulóza. Obvykle se tak stane v prvních dvou letech po nákaze, může to nastat ale třeba i po desítkách let v důsledku oslabení imunity člověka. Kvůli tomu tuberkulóza propuká častěji například u lidí v sociální nouzi, HIV pozitivních, u pacientů, kteří podstupují transplantaci orgánů, u starších lidí nebo také u těch, kteří absolvují biologickou léčbu. Mezi nemocnými převládají muži.
Vakcína proti tuberkulóze chrání proti těžkým formám dětské tuberkulózy, takové případy jsou ale podle Wallenfelse vzácné.
Z loňských případů tuberkulózy se jen dva týkaly dětí do 15 let. „Co se týče případů u dětí, máme jednu z nejlepších situací na světě a nic na tom nezměnilo ani zrušení plošné vakcinace,“ řekl Wallenfels.
Problémem vakcinace je to, že z běžně používaných vakcín má očkovací látka proti tuberkulóze nejvíce nežádoucích účinků. Stejně jako před 100 lety, kdy byla první vakcína proti tuberkulóze podána, se i nyní podle Wallenfelse používá očkovací látka obsahující oslabený kravský kmen Mycobacterium bovis. Tehdy ji ale pacienti polykali, dnes se píchá mělce do kůže. Její plošné nasazení u dětí a s tím spojené komplikace v minulosti často způsobovaly zpoždění v dalším povinném očkování dětí proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, přenosné dětské obrně a dalším závažným chorobám.
Navíc u dospělých má vakcína podle Wallenfelse nedostatečnou účinnost. „Většina případů tuberkulóz, které tu dneska máme, je u lidí, kteří byli očkováni. Byť toto samo o sobě mnoho o účinnosti nevypovídá,“ uvedl.
Nejúčinnějším způsobem, jak šíření této nemoci v populaci kontrolovat, je podle Wallenfelse včasné vyhledání nemocných, podobně jako u covidu-19 zjištění jejich blízkých kontaktů a důsledná léčba, která ale trvá minimálně šest měsíců. Problémem je, že asi desetina nemocných loni léčbu přerušila nebo o jejich léčbě nemají lékaři informace. U lidí, kteří léčení nedokončí, se v budoucnu může rozvinout vysoce rezistentní tuberkulóza, jejíž léčba pak trvá i dva roky a více.
Asi třetina případů tuberkulózy v Česku byla loni u lidí narozených mimo zemi, nejčastěji u lidí z Ukrajiny, Vietnamu a Indie. To, že se nemoc rozvine u cizinců, není podle Wallenfelse dáno tím, že by se v jejich mateřské zemi neočkovalo. „Je to přesně naopak, tyhle země očkují daleko více než země, kde je tuberkulózy málo,“ poznamenal šéf Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou. Důvodem, proč u nich nemoc propukne, může být například to, že v Česku žijí v náročných podmínkách, hodně pracují a oslabí si imunitu.
Kdo se očkuje
Většina zemí EU od plošného očkování proti tuberkulóze v minulosti ustoupila. V Česku se nyní očkují děti, které mají vyšší riziko onemocnění. Jde o novorozence ze zemí s vysokým výskytem této choroby nebo ty, jejichž rodiče či sourozenci onemocnění mají nebo měli. Ročně se podle Wallenfelse jedná o jednotky procent z asi 110 tisíc dětí, které se v Česku narodí. To, zda je dítě rizikové, posuzuje na základě dotazníku vyplněného rodiči lékař novorozeneckého oddělení.
Tuberkulóza podle Wallenfelse není tak nakažlivá jako například covid-19. „Udává se, že aby se člověk nakazil, musel by být s nemocným v uzavřeném prostoru osm hodin,“ uvedl Wallenfels. Navíc ne všechny formy tuberkulózy jsou infekční. Riziko, že se člověk nakazí během cesty MHD, je tak podle něj minimální. Podle celosvětových údajů ale kolem 15 procent nemocných této chorobě podlehne. Loni to v Česku bylo 24 lidí, tedy asi 6,5 procenta z nemocných.
