Před deseti lety se na oběžné dráze kolem Země poprvé srazily dvě velké družice. Ve výšce osmi set kilometrů se nad Sibiří střetl americký satelit komunikačního systému Iridium a nefunkční ruská vojenská družice Kosmos-2251.
Družice systému Iridium z roku 1997 vážila 560 kilogramů, o čtyři roky starší ruský satelit 950 kilogramů. Po jejich srážce 10. února 2009 se na oběžné dráze vytvořily dva velké mraky trosek – srážka proběhla rychlostí 42 tisíc kilometrů za hodinu, tedy asi čtyřicetkrát rychleji, než letí nadzvukové letadlo.
Jednalo se o první takovou nehodu v dějinách lidstva, do té doby byly zaznamenány jen čtyři srážky lidmi vyrobených objektů na oběžné dráze kolem Země. Vždy se ale jednalo pouze o odhozené součásti nebo stupně nosných raket, případně malých satelitů, a tyto srážky se považovaly za zanedbatelné.
Společnost Iridium, jejíž satelit se při srážce roztříštil, měla v časech incidentu na oběžné dráze 64 telekomunikačních družic. Zničení jedné z nich způsobilo uživatelům sítě, kterou využívá především americké ministerstvo obrany, dočasný výpadek signálu. Družice ale byla rychle nahrazena rezervním satelitem.
Událost, která tu bude ještě tisíce let
Trosky z deset let staré srážky budou kolem Země obíhat tisíce let a budou ohrožovat množství satelitů. Uvedl to krátce po katastrofě šéf ruského střediska řízení kosmických letů Vladimir Solovjov a ani po dekádě se na tom nic nezměnilo.
Podle Solovjova i expertů z NASA může řada úlomků po úterní kolizi zůstat na oběžné dráze Země až deset tisíc let. I ty nejmenší fragmenty přitom mohou pro vesmírné lodi vyrobené z lehkých slitin představovat vážné nebezpečí.
Podle NASA vzniklo při srážce asi tisíc kusů vesmírného odpadu, které jsou větší než deset centimetrů, množství těch menších je jen těžko odhadnutelné. Dodnes jich tato kosmická agentura zmapovala přes dva tisíce.
NASA také popsala riziko, které tyto trosky představují pro ostatní vesmírná tělesa v okolí Země, zejména pro Mezinárodní kosmickou sanici (ISS), která se pohybuje na oběžné dráze asi o 400 kilometrů níže, než se nachází pole trosek. Nebezpečí je velmi nízké, hrozí ale o něco více některým čínským družicím.
Roku 2012 byla na ISS dokonce kvůli jedné z trosek vyhlášená pohotovost – větší úlomek sledovaný americkými satelity se dostal do kontaktní blízkosti stanice. Posádka se musela ukrýt do jednoho z únikových modulů Sojuz, než se nebezpečný kus vesmírného odpadu dostal bezpečně daleko.
Vina byla na americké straně
Rusko a USA se okamžitě po nehodě začaly přít, kdo za střet těles nese vinu. Vlivný ruský expert na kosmonautiku Igor Lisov prohlásil, že nechápe, proč pracovníci NASA, kteří sledují tělesa pohybující se ve vesmíru, včas před kolizí nevarovali. Poukázal na to, že satelit firmy Iridium byl funkční, a tudíž mohl být od své dráhy odkloněn. „Byla to chyba nějakého počítače nebo člověka,“ řekl.
„Trosky družic se nedají odstranit. Jediná možnost, jak se jim vyhnout, je upravit dráhy satelitů, kterým by s nimi hrozila srážka,“ komentoval tehdy srážku český astronom Perek. Ve vesmíru podle Pereka platí „pravidla provozu“ podobná silničním. „Hrozí-li srážka dvou družic, má přednost ta, která nemá manévrovací schopnost. Satelit s možností pohybu je naveden na jinou dráhu, aby nedošlo ke kolizi.“
Srážka ale pomohla bezpečnost na oběžné dráze Země zlepšit. Díky ní zavedly Spojené státy zásadu, že vysloužilé satelity musí použít poslední zbytky paliva, aby se dostaly na místo, kde už nebudou nic ohrožovat – takovým místům se říká vesmírné hřbitovy.
