Medúzy jsou jedním z nejstarších druhů zvířat na Zemi. A vypadá to, že těch 500 milionů let, co existují, je naučilo přizpůsobovat se. V současné době se stále častěji přemnožují – to může poškodit člověka.
Medúzy nejsou příliš aktivní tvorové – většinou se nechají jen unášet mořskými proudy a reagují na dostatek potravy tím, že se množí. Do jisté míry mají na ekosystémy velmi pozitivní vliv; živí se jimi spousta druhů zvířat, transportují organické částice do hlubin. Problém ale nastává, když se přemnoží.
Klimatická změna tomu značně nahrává. Jednak se medúzám v teplejších a kyselejších oceánech lépe daří, ale současně vymírají jejich přirození predátoři. Přemnožené medúzy představují značný problém nejen pro ekosystémy, ale zejména pro člověka a jeho civilizaci.
Tito žahavci totiž v létě neohrožují jenom turisty na jihu kontinentu, jejich hejna se přesouvají i na sever. Velké potíže působí také jaderným elektrárnám a rybářům v Severním moři, silně narušit mohou i podmořský život.
Jak škodí medúzy
- V oblasti Středomoří je každý rok ošetřeno na 150 000 osob s popáleninami od medúz.
Hejna žahavců neohrožují jenom turisty, nebezpečí představují i pro průmyslové podniky. Už několikrát došlo k vyřazení jaderné elektrárny z provozu. Snadno ucpou vodní filtry, které propouštějí mořskou vodu k chladicím věžím. Roku 2011 například muselo své dva bloky načas odstavit izraelské zařízení Hadera. „Zablokují chladicí systém, naruší celý proces a v těch nejvážnějších případech může kvůli obavám z přehřátí dojít i k přerušení výroby elektřiny,“ postěžoval si tehdy Nachum Plaumbau, pracovník elektrárny. Něco podobného se odehrálo roku 2013 ve Švédsku, kde kvůli tomu museli odstavit celý jaderný reaktor.
Donedávna takové invaze hrozily jen ve vodách teplejších moří. Poslední dobou ale medúzy pořád častěji pronikají i na sever. Nucenou pauzu kvůli želatinovým živočichům si musela dát třeba skotská elektrárna. Energetické společnosti proto najímají vědce, kteří pravidelně kontrolují počty medúz u pobřeží.
Směr sever!
Na sever se žahavci šíří díky oteplování. Navíc ztrácejí přirozené nepřátele – tuňáky totiž vylovují rybáři. Potravy mají žahavci dost, řas i planktonu přibývá. Z vody tak vytlačují další druhy ryb. Z Černého moře kvůli nim na celá léta vymizely ančovičky. Roku 2007 zase v lososí farmě u pobřeží Severního Irska přemnožené medúzy způsobily úmrtí 100 000 ryb.
Jedním ze způsobů, jak této invazi předcházet anebo alespoň zamezit nejhorším škodám, je sledování pohybu medúz pomocí satelitů. Evropský satelitní systém Copernicus v tom pomáhá. Je totiž schopen pátrat po řadě parametrů, které jsou v oceánu spojené s přemnožením medúz – jak po těch biologických, tak po těch fyzikálních. Že dojde k přemnožení medúz, naznačuje například teplota vody, její slanost nebo koncentrace chlorofylu a řada dalších parametrů.
Všechna tato data se shromažďují v počítačovém modelu, který je s to rozpoznat ideální podmínky vhodné pro množení medúz. Údaje o oceánu pocházejí právě ze sítě satelitů, které oceán sledují. Výsledkem modelu je statistika, která ukazuje, kde jsou jaké pravděpodobnosti pro výskyt medúz.
