V současnosti je na světě asi deset procent levorukých lidí a svůj Mezinárodní den leváků slaví právě 13. srpna. V minulosti ale převaha praváků nebyla zdaleka tak běžná a zřejmě existovaly i časy, kdy se u našich předků levo- nebo pravorukost vůbec nevyskytovala.
Otázka, proč vlastně existují leváci a praváci, stále nezná dokonalou odpověď. Přestože je mnoho hypotéz a teorií, mají stejně zastánců jako odpůrců. Problém je nejenom nedostatek důkazů, ale také rozmanitost problému i to, jak odlišně ho příroda řeší.
Přírodovědci prokázali, že například papoušci kromě zobáku k různým aktivitám používají spíše levý pařátek, u koček se dominantní končetina liší podle pohlaví. A nejbližší příbuzní člověka, lidoopi, zase žádnou končetinu neupřednostňují.
Podobně jako biologie moc nepomáhá ani genetika. Ještě nedávno se ani netušilo, zda je tato vlastnost dědičná, nebo ne. Nejnovější studie na dvojčatech ale ukazují, že levorukost nepochybně dědičná je, ovšem ne zcela triviálním způsobem.
„Jeden levák se oproti jinému levákovi může lišit v míře své levorukosti, levoruký člověk také nemusí mít zároveň dominantní levou nohu, levé oko,“ uvádí antropoložka Linda Horníková v odborném časopise Živá archeologie. „Navíc více než polovina potomků levorukých rodičů jsou praváci, a dokonce bylo zjištěno, že 18 procent jednovaječných dvojčat nemá shodnou dominanci jedné ruky,“ dodává vědkyně.
Tři teorie
Vědci pracují v současné době se třemi hlavními teoriemi o původu leváctví a všechny shodně hledají jeho kořeny až na úsvitu člověka, v době, kde se stával inteligentním. Proč? Protože opice a lidoopi ještě nejsou dominantní na některou ruku, ale dnešní člověk už ano. Změna se tedy musela odehrát někdy v té době.
Sluneční teorie říká, že při pohledu na sever je pravá ruka ta, která směřuje k východu Slunce. A protože bylo Slunce a den vůbec považováno za dobré, byla i pravá ruka považována za tu lepší a stala se tedy dominantní. Problém této úvahy spočívá v tom, že naši předkové vlastně neměli velký důvod upřednostňovat pohled na sever před pohledem k jihu a taky řada starověkých map byla orientována na jih.
Teorie meče vychází z toho, že lidské srdce leží více v těle tak, že se více vyplatí hlídat si ho štítem v levé ruce. Druhá ruka tedy musí ovládat zbraň, ať už je to meč, sekera nebo kopí – a protože je zbraň na ovládání složitější než štít, stala se pravá ruka tou šikovnější.
I tato hypotéza má ovšem řadu slabin, třeba už jen tu, že útočit na srdce je složité a vlastně i zbytečné, protože k vyřazení protivníka je řada jiných míst, kde je úder podobně smrtící, čili krk, hlava nebo široké tepny na končetinách. Ještě slabším místem hypotézy je pak praváctví žen, které bojovaly spíše výjimečně.
Teorie řeči upozorňuje na to, že pravá ruka mohla být ve skutečnosti jen jakousi znouzectností. Člověka člověkem totiž udělal vývoj strukturované řeči, a ta se vyvinula v lidském mozku zejména v jeho levé polovině. Neví se sice přesně proč, ale tyto dispozice mohly vést k tomu, že vznikla nějaká souvislost mezi touto pokročilou schopností a jinými vyspělými dovednostmi spojenými s jemnou motorikou.
Pravěká změna
Archeologové a antropologové mají řadu důkazů o tom, že na úsvitu lidstva to bylo s leváctvím a praváctvím značně složité.
Jedním ze zajímavých důkazů nástupu praváctví je tvar lebek u neandtálců. Jejich mozkovny naznačují, že už u nich existovala dominance pravačky.
Ještě zajímavější svědectví dávají vědcům jeskynní malby, respektive otisky lidských rukou na stěnách pravěkých jeskynní. Francouzští vědci prostudovali přibližně pět stovek známých otisků rukou z šestadvaceti nejznámějších jeskyní Francie a Španělska. Podle výsledků se zdá, že asi 23 procent autorů mohlo být levorukých.
„Což se neuvěřitelně shoduje s výsledkem 22,9 procenta, který výzkumníkům vyšel i při testování 179 současných francouzských studentů, kteří měli za úkol vytvářet negativní otisk své jedné ruky. Přitom levou rukou psalo z testované skupiny necelých devět procent účastníků experimentu,“ uvádí Linda Horníková ve výše zmíněném článku. To by naznačovalo, že už v době kamenné bylo leváků podobné množství jako nyní.
A asi nejpřesvědčivějším důkazem, že leváci byli mezi lidmi od pravěku, jsou pazourkové nástroje, které byly vyrobené tak, že seděly v ruce lépe levákovi. Je to doložená například u srpů, kde se to dá snadno poznat. Zajímavé je, že jedenáctiprocentní podíl nástrojů pro leváky pochází i z jednoho z vůbec nejstarších nalezišť světa, které je staré asi milion let a nachází se v Keni.
