Díky rychlé dostupnosti informací mají lidé mnohem lepší možnosti rozhodování v krizové situaci, ani současná technika by však nedokázala v řádu dní předpovědět přesný rozsah záplav, říká hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Katastrofální povodně v Česku v roce 2002 podle něj uspíšily přechod k pokročilým on-line technologiím přenosu dat o počasí a stavu vod. Předchozí systém během záplav neobstál.
„Velké technologické a organizační změny byly v našem oboru velmi často výsledky povodní,“ podotkl hydrolog, který v roce 2002 pracoval v ČHMÚ jako prognostik a patřil k těm, kteří vydávali hydrologické předpovědi.
Daňhelka řekl, že třeba po ničivé povodni na Slovensku v roce 1965 začali tuzemští experti propojovat informace z lokalit a zavedli systém povodňových stupňů. Před záplavami v roce 1997 se zase podle něj vůbec nevyužívaly operativní přenosy dat. „Existovaly telefonní hlásiče. Po vytočení čísla to automat zvedl a nadiktoval třeba: ,Stanice Ústí nad Labem, 7:00 ráno, stav 137 centimetrů.‘ A takových automatů bylo v Česku pár,“ uvedl hydrolog. Experti také dostávali záznamy od dobrovolných pozorovatelů.
Podle Daňhelky v roce 2002, v reakci na předchozí povodeň, už po celém Česku existovala páteřní síť necelé stovky profilů. Automaty, měřící co hodinu, byly dostupné vytáčeným spojením. Hydrolog uvedl, že přímo z pražské centrály se jich běžně obvolávalo asi 12. „Při povodních v roce 2002 to přestalo fungovat, protože voda většinou zaplavila rozváděcí stanici pro pevné telefonní linky. Člověk vytáčel stanice a dostal data ze dvou, za hodinu zase,“ řekl expert.
Povodně pomohly k on-line komunikaci
Právě po povodních tak podle něj během několika let celá komunikace přešla do on-line prostředí a funguje na mobilních sítích. „Těch stanic máme automatizovaných přes pět set. V okamžiku, kdy jedna vypadne, není to problém. Víme, co se děje okolo a dokážeme stav dopočítat,“ vysvětlil hydrolog. Aktuální data o srážkách i vodních stavech jsou podle něj ústavu dostupná prakticky okamžitě.
Pouze v experimentálním provozu před 20 lety byly i hydrologické modely. „Pořád jsme se s nimi učili, v roce 2002 byl rok jejich provozu,“ zavzpomínal Daňhelka. Až později nastal ohromný progres. „Už z hlediska rozlišení. Dříve se to počítalo jako jedna rovnice. V povodí spadlo tolik srážek a tolik odteče, takový to bude mít průběh – bylo to jedno číslo. Dnes (…) jdeme v rozlišení stupňů. Každý kilometr má své vlastní číslo, počítá se,“ popsal rozdíly Daňhelka.
Chaos v atmosféře se mění v řád v datech
Meteorologické modely, z nichž vycházejí data pro hydrologické modely, také nepočítají jen jednu variantu budoucího vývoje počasí. „Atmosféra je chaotický systém. Velmi podobné počáteční podmínky rozložení teploty a tlaku mohou vést rychle k velmi rozdílnému vývoji. I malinký rozdíl v tlaku za pár dní vede k velkému rozdílu v tom, jak vypadá teplota v lokalitě o 100 kilometrů dále,“ vysvětlil hydrolog.
V modelech se tak podle něj trochu mění aktuální počáteční podmínky a počítají se i desítky variant. „Ty hydrologické modely předpovídají pravděpodobnosti na základě stupňů. Říkáme třeba, že v daném bodě je pravděpodobnost překročení třetího stupně povodňové aktivity deset procent, protože nám to vychází z variability možných stupňů,“ řekl vědec. ČHMÚ má nyní dva takzvané superpočítače a využívá data z různých předpovědních modelů.
„Už jen množství dat, které máme, představuje obrovský posun. A ta data jsou přístupná komukoliv,“ konstatoval Daňhelka. Dnes by tak lidé a příslušné orgány měli daleko více aktuálních informací pro to, aby učinili potřebná rozhodnutí. Tehdy se sepsalo několik zpráv denně, které pak ústav e-maily rozeslal příslušným orgánům a institucím. „Je asi iluzorní předpokládat, že dnes bychom dostali dva dny předem přesnou čáru, kam vystoupí voda. Nedostali, to je mimo schopnosti lidstva a vždy bude. Ty systémy jsou náhodné,“ upozornil však expert.
Sám na čtrnáctidenní největší fázi povodní vzpomíná jako na nesmírně intenzivní období. „Pamatuji si, že jsem skoro nespal, na druhou stranu to byl neuvěřitelný adrenalin. Člověk měl pořád potřebu něco dělat, snažit se počítat a získat data ze zaplavených stanic. Napsat zprávu, která by mohla být přínosná,“ uzavřel Daňhelka.
