Novozélandský papoušek, kterému dali vědci jméno Bruce, je takovou papouščí kombinací Stephena Hawkinga a Chucka Norrise. Přes vážné tělesné postižení dokáže díky své inteligenci v soubojích porazit jakéhokoliv nepřítele. Stal se tak dominantním samcem ve svém hejnu.
Člověk je druh, který dokázal nad silou svalů a ostrostí zubů vyhrát inteligencí. Schopností adaptace porazil i mnohem silnější tvory. Nový výzkum popsal něco podobného u zvířat, konkrétně u ptáků.
Bruce je zelený, váží asi jeden kilogram a na první pohled je postižený. Tento zástupce druhu novozélandského papouška nestor kea nemá vůbec horní polovinu zobáku. Protože je tento orgán pro papoušky klíčový, mohlo by se zdát, že Bruce nemá šanci a že bude sotva přežívat. Jenže výzkum přírodovědců z rezervace Willowbank Wildlife Reserve, kde žije, ukazuje, že nic nemůže být vzdálenějšího od pravdy.
Vědci už Bruce studovali dřív, všímali si toho, jak si chybějící část zobáku kompenzuje obratnou prací s oblázky. Teď se ale podívali na to, jak si mezi ostatními papoušky svého druhu stojí sociálně. A výsledky je překvapily. „Bruce je alfa samec své skupiny,“ konstatoval hlavní autor studie Alexander Grabham z University of Canterbury na Novém Zélandu. „Tohoto postavení dosáhl sám s pomocí zcela nové bojové techniky – úderu svým obnaženým spodním zobákem –, kterou kea s neporušeným zobákem nedokáže napodobit.“
Papoušek využil svou slabinu k vytvoření bojové techniky, jež je silnější než ty, které využívají jeho protivníci v boji o dominanci. Ve srovnání s ostatními papoušky svého druhu Bruce nejenže útočil zobákem častěji, ale také se zaměřoval na různé části těla unikátním způsobem. Jeho útoky zobákem byly také účinnější než kopání: v 73 procentech případů stačil k vítězství hned první úder. Jeho inovativní bojová technika mu pomohla zvítězit v každém souboji o dominanci mezi samci, který vědci zaznamenali.
Jeho vítězná bilance zřejmě vedla k dalším výhodám. Bruce měl nejnižší hladiny metabolitu hormonu kortikosteronu, což dokazuje, že ve srovnání s konkurenty trpí výrazně menší mírou stresu. Současně pozorování prokázala, že ho ostatní samci považovali za dominantního – mohl ke krmítku jako první nebo kdykoliv se mu zamanulo, a navíc mu ostatní samci submisivně čistili zobák.
Příběh adaptace
Výzkum zdůrazňuje, jak pozoruhodně rychle se dokázal Bruce adaptovat na své postižení. Prokazuje to podle vědců, že papoušci druhu nestor kea patří k nejinteligentnějším druhům ptáků. V minulosti je například vědci pozorovali, jak využívali dopravní značení pro vlastní prospěch.
Tento konkrétní samec je ale zřejmě i v tomto ohledu výjimečně inteligentní. „Bruce nám ukazuje, že inovace v chování mohou pomoci překonat tělesné postižení, alespoň u druhů, které disponují kognitivní flexibilitou potřebnou k vyvinutí nových řešení,“ vysvětluje Grabham.
„Předchozí výzkumy prokázaly souvislosti mezi velkým mozkem, flexibilitou chování a přežitím na úrovni druhu. Bruce demonstruje, jak se tyto souvislosti projevují u jednotlivce, a to na vlastnostech, které hrají roli v každodenním životě, jako je sociální dominance. Naše studie ale také vyvolávají důležitou otázku týkající se welfare. Pokud si postižené zvíře dokáže vybojovat cestu k úspěchu pomocí inovací, nemusí dobře míněné zásahy, jako jsou protézy, vždy zlepšit jeho kvalitu života. Někdy si zvíře poradí lépe bez pomoci,“ zakončuje vědec.
