Čína se prezentuje jako imunní vůči mezinárodnímu tlaku, především v otázce lidských práv. Praxe ale ukazuje, že Peking je ve skutečnosti na mezinárodní tlak citlivý, ukazuje nový výzkum českých vědců z Ústavu mezinárodních vztahů. Právě tento tlak měl podle nich vést k tomu, že Čína zrušila většinu táborů, kde věznila milion Ujgurů, a zadržené propustila nebo je přesunula jinam.
V roce 2014 čínský vůdce Si Ťin-pching vyzval při návštěvě regionu Sin-ťiang k tvrdým a nemilosrdným zásahům. Sin-ťiang je rozlohou největší čínský region a leží v severozápadní Číně, v sousedství Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Převažují tam etnické menšiny vyznávající islám, převážně Ujguři. Mezi místními etniky a Pekingem dlouhodobě trvá konflikt, který eskaloval v násilné pouliční střety v červenci 2009. Peking na ně reagoval dalšími represemi, které vedly k radikalizaci několika Ujgurů a teroristickým útokům. Si Ťin-pching ve svém projevu nařídil „léčbu extremistických myšlenek“.
Léčba neměla probíhat v nemocnicích: krátce poté se v zemi začala otevírat první „deradikalizační centra“, kam byli nedobrovolně zavíráni místní obyvatelé, především právě Ujguři. Zpočátku se s tábory experimentovalo a podmínky v nich se lišily, spojovalo je to, že svět o nich tehdy nevěděl. Místní úřady je prezentovaly jako úspěšnou inovaci a chlubily se, kolik Ujgurů se jim podařilo převychovat. Peking byl s experimentálními tábory spokojený. Na začátku roku 2017 proto rozhodl o vybudování sítě podobných táborů napříč celým regionem.
Milion převychovávaných
Následovalo masové zatýkání a stovky tisíc Ujgurů a příslušníků dalších etnických menšin zmizely v táborech. V prvních měsících se úřady stále ještě těmito tábory chlubily. Pak se ale objevily první informace o nich v mezinárodních médiích. Podle studie Jana Švece a jeho kolegů uniklé dokumenty ukazují, že vedení Sin-ťiangu bylo znepokojeno tím, že „nepřátelské síly doma i v zahraničí“ se o táborech dozvěděly. Brzy poté Peking vytvořil zvláštní úřad, který se měl věnovat „citlivým otázkám“ v Sin-ťiangu. Od té doby se lágry staly zakázaným tématem a přestaly se objevovat v oficiálních dokumentech i médiích.
Tábory podle Švece tímto způsobem zatajoval Peking déle než rok. Mezitím ale i přesto významně narostlo mezinárodní povědomí o této čínské aktivitě. V září 2017 zahraniční média podrobně popsala systém převýchovných táborů. Krátce poté vydaly čínské bezpečnostní složky interní pravidla fungování táborů, která mimo jiné zdůrazňovala jejich „přísné utajení“ a zakazovala zaměstnancům používat mobilní telefony.
V té době už ale dál narůstal mezinárodní tlak. Po celém světě se konaly demonstrace a američtí kongresmani vyzvali k uvalení sankcí na Čínu. V dubnu 2018 byly zveřejněny přesvědčivé důkazy o existenci desítek táborů na základě analýzy satelitních snímků a oficiálních dokumentů. Čína pak už nedokázala dál informace o lágrech tajit.
Tři roky „studia“ jako trest
Místo tajení podle Švece nasadila Čína jiný přístup. V červnu 2018 vyjádřil čínský ministr vnitra obavy z mezinárodního tlaku a vyzval k legalizaci táborů. V srpnu téhož roku se o důkazech o táborech jednalo už i na půdě OSN a v reakci na to Čína poprvé oficiálně přiznala existenci „odborných školicích středisek“. Nadále ale popírala, že by se jednalo o převýchovné tábory.
Tato „střediska“ pak byla zpětně „zlegalizována“ prostřednictvím regionálních předpisů. Následně úřady zorganizovaly přímo v táborech fingované soudní procesy a část zadržovaných převezly do věznic nebo přesunuly na práci do továren. „Legalizace“ a inscenované procesy měly podle Švecovy studie vytvořit zdání řádného postupu.
Současně čínské úřady spustily masivní propagandistickou kampaň, jejímž cílem bylo existenci „středisek“ ospravedlnit. Propaganda je ukazovala jako úspěšná převýchovná a protiextremistická opatření, ačkoliv ještě pár měsíců předtím tvrdily úřady, že k tomuto účelu neslouží. Do táborů pak začaly úřady zvát na inscenované prohlídky pečlivě vybrané zahraniční novináře a diplomaty. Například v jednom z oficiálních článků je citovaný bangladéšský novinář, který se „přímo zeptal několika studentů, jestli ve středisku čelí útlaku nebo mučení, a ti to popřeli“.
Neobratná čínská propaganda měla spíše opačný efekt, tvrdí Švec. Naopak vyvolávala další obavy. Přístup Pekingu se pak na začátku roku 2019 opět změnil. Zatímco ještě pár týdnů předtím obhajoval tábory jako nutné dlouhodobé opatření, najednou je popisoval jako dočasnou záležitost. Počítal s nimi ale nadále alespoň v horizontu několika let. Ještě v květnu 2019 byli lidé odsuzováni ke třem letům „studia“.
Lágr, nebo škola?
Ve druhé polovině roku 2019 pak mezinárodní tlak výrazně zesílil. Spojené státy vyhlásily sankce a v listopadu byly zveřejněny dva různé soubory čínských interních dokumentů, které odhalily podrobnosti o represích.
Jen několik dní poté uspořádaly čínské úřady konferenci, kde uvedly, že všichni „studenti již kurzy absolvovali“, a „školicí střediska“ proto už vlastně nebudou nutná. Velká část táborů pak byla podle seriózních zdrojů opravdu uzavřena a vězni byli buď propuštěni, nebo přesunuti do jiných detenčních zařízení.
„Převýchovné tábory v jejich původní formě v podstatě vymizely. Jejich architekti, místní představitelé v Sin-ťiangu, přišli o významné politické pozice. To naznačuje, že Peking nebyl s jejich postupem spokojený,“ vysvětluje Jan Švec. Jejich nástupci se pokusili „normalizovat“ situaci a omezili radikální bezpečnostní opatření. V květnu 2022 navštívila Sin-ťiang vysoká komisařka OSN pro lidská práva a místní úřady ji ujišťovaly, že všechny tábory už byly zavřeny. Tábory také téměř zmizely z oficiálních dokumentů, včetně těch, které se věnují boji s terorismem.
Čína proti tlaku
„Čína opakovaně měnila svůj postoj vůči převýchovným táborům v Sin-ťiangu a mezinárodní tlak v tom hrál významnou roli. Zároveň se Peking úzkostlivě snaží vyhnout dojmu, že mezinárodnímu tlaku ustupuje,“ konstatuje Švec. Ještě pár dní před ohlášením uzavření táborů přitom oficiální média měla potřebu sdělit, že Západ nemůže mít na situaci v Sin-ťiangu žádný vliv.
Nebylo to ale poprvé, kdy Čína reagovala podobným způsobem. Jedny z nejvíce nechvalně proslulých detenčních táborů, označované za „převýchovu prací“, byly zavřeny na konci roku 2013 po medializovaném skandálu, kdy Američanka našla mezi svými halloweenskými dekoracemi skrytý dopis od vězně.
V jiném případě zase Peking reagoval na mezinárodní tlak ohledně odebírání orgánů vězňům a praxi formálně v roce 2015 zrušil, i když neoficiálně k ní v menší míře pravděpodobně dochází nadále. „Všechny tyto případy by ale mohly být povzbuzením, že svět může dotlačit i autoritářskou velmoc ke změně, a to i v těch nejcitlivějších otázkách,“ zakončuje Švec.
