Na Novém Zélandu našli paleontologové fosilie dvou nově popsaných druhů tučňáků. Jeden z nich je zřejmě tím vůbec největším, který kdy existoval. Vážil přes 150 kilogramů, což je více než trojnásobek velikosti nejmohutnějších současných tučňáků.
O objevu informoval mezinárodní tým, jehož součástí byli i vědci z univerzity v Cambridge, v časopise Journal of Paleontology. Hlavní autor článku Alan Tennyson z novozélandského muzea Te Papa Tongarewa objevil zkameněliny v 57 milionů let starých balvanech na pláži v Severním Otagu na Jižním ostrově Nového Zélandu v letech 2016 až 2017.
Jejich stáří vědci určili na 59,5 až 55,5 milionu let, což naznačuje, že tito ptáci žili zhruba pět až deset milionů let po masovém vymírání na konci křídy, při němž zanikli i dinosauři.
Tým použil laserové skenery k vytvoření digitálních modelů kostí a jejich porovnání s jinými fosilními druhy, létajícími potápivými ptáky, jako jsou alky, a moderními tučňáky. Kosti moderních tučňáků pak také vědci využili pro odhad velikosti nově objevených druhů.
Obr mezi tučňáky
Došli k závěru, že největší kosti ploutví patří tučňákovi, který vážil neuvěřitelných 154 kilogramů. Pro srovnání – tučňáci císařští, nejvyšší a nejtěžší ze všech žijících tučňáků, obvykle váží mezi dvaadvaceti a pětačtyřiceti kilogramy.
„Fosilie nám poskytují důkazy o historii života a někdy jsou tyto důkazy opravdu překvapivé,“ řekl spoluautor výzkumu Daniel Field z Cambridge. „Mnoho raných fosilních tučňáků dosahovalo obrovských rozměrů a snadno překonávalo největší dnes žijící tučňáky. Náš nový druh, Kumimanu fordycei, je ale tím úplně největším fosilním tučňákem, jaký byl kdy objeven.“
Tým pojmenoval nový druh Kumimanu fordycei na počest R. Ewana Fordyce, emeritního profesora Otagské univerzity. „Ewan Fordyce je legendou našeho oboru, ale také jedním z nejvelkorysejších mentorů, jaké jsem kdy poznal,“ řekl první autor Daniel Ksepka z Bruceova muzea v Greenwichi ve státě Connecticut. „Bez Ewanovy práce v terénu bychom ani nevěděli, že mnoho ikonických fosilních druhů existuje, takže je jen dobře, že má teď svého tučňáčího jmenovce.“
Našlo se také několik exemplářů dalšího druhu tučňáka. Petradyptes stonehousei vážil padesát kilogramů, což je sice méně než Kumimanu fordycei, ale stále je to více než váha tučňáka císařského.
Název je kombinací řeckého „petra“ pro skálu a „dyptes“ pro potápku – jmenuje se tedy „potápivý pták nalezený ve skále“. „Stonehousei“ je zase poctou zesnulému Bernardu Stonehouseovi, prvnímu člověku, který pozoroval celý rozmnožovací cyklus tučňáka císařského, což byl významný milník v biologii tučňáků.
Dva nově popsané druhy ukazují, že tučňáci se extrémně zvětšili už na počátku své evoluční historie, tedy již miliony let předtím, než si vyladili ploutvový aparát. Tým pozoroval, že oba druhy si zachovaly primitivní rysy, jako jsou štíhlejší kosti ploutví a místa pro uchycení svalů, která se podobají svalstvu létajících ptáků.
Do hlubin
Na otázku, proč raní tučňáci vyrostli do titánských rozměrů, odpovídá Ksepka, že díky tomu byli ve vodě efektivnější. „Velikost přináší mnoho výhod,“ řekl. „Větší tučňák mohl ulovit větší kořist, a co je důležitější, mohl si lépe uchovat tělesnou teplotu v chladných vodách. Je možné, že překonání bariéry velikosti padesáti kilogramů umožnilo pravěkým tučňákům rozšířit se z Nového Zélandu do dalších částí světa.“
„Když o těchto nálezech začneme uvažovat ne jako o izolovaných kostech, ale jako o částech celého živého zvířete, pak se nám začne skládat obraz,“ dodal spoluautor Daniel Thomas z Massey University v Aucklandu. „Velcí teplokrevní mořští živočichové žijící v současnosti se mohou potápět do velkých hloubek. Což ve mně vyvolává otázku, jestli se Kumimanu fordycei nechoval jinak než dnešní tučňáci. Tedy, že se dokázal dostat do větších hloubek a najít tam potravu, která není pro žijící tučňáky dostupná.“
„Kumimanu fordycei by byl na plážích Nového Zélandu před 57 miliony let naprosto ohromujícím zjevem a kombinace jeho obrovské velikosti a neúplnosti fosilních pozůstatků z něj dělá jednoho z nejzajímavějších fosilních ptáků, kteří kdy byli nalezeni,“ je přesvědčen Field, který je zároveň kurátorem ornitologie v Cambridgeském zoologickém muzeu. „Doufejme, že budoucí fosilní objevy vnesou více světla do biologie tohoto úžasného tvora.“
