Významné archeologické objevy bývají nejčastěji výsledkem mnohaletého pečlivého výzkumu s využitím špičkovým vědeckých metod. Anebo k nim dojde naprostou náhodou, jako nyní v Norsku.
Osmiletá školačka našla vzácný archeologický artefakt
Osmiletá Elise z norského Vestlandu si hrála s kamarády na hřišti a hrabala se v písku, když narazila na něco, co v něm nečekala. Vypadalo to jako kámen, ale bylo to velmi ostré. Její učitelku předmět zaujal. Podobný totiž kdysi viděla v muzeu.
Elise
Archeologové, které zavolala, byli z nálezu nadšení. Artefakt je totiž podle analýzy neolitická dýka stará asi 3700 let. Experti uvedli, že tento konkrétní druh čepelí se často nachází u obětin, je tedy možné, že i v tomto případě se jedná o něco podobného.
Ostrá jako břitva
Patnáct centimetrů dlouhá čepel je vyrobená z pazourku, který se v Norsku přirozeně nevyskytuje. Archeologové předpokládají, že se jednalo o export z Dánska. Prozkoumali pak zbytek hřiště, nic dalšího tam už ale nenašli. Jak se tam artefakt ocitl, zůstává záhadou.
V Norsku objevená dýka
Dýka je stále stejně ostrá jako v době, kdy vznikla, kamenné nástroje se totiž neotupí tak snadno jako ty ze železa nebo z bronzu. Čepel teď zkoumají archeologové z univerzitního muzea v Bergenu. Chtějí se podívat na to, jaké materiály mohla zpracovávat a jak a kde byla vyrobena.
Pro vědce je nález velmi důležitý, protože právě kolem roku 2400 před naším letopočtem se v Norsku začala „vytvářet civilizace“. Významnějí část obyvatelstva se začala usazovat a přecházet od lovu a sběru k zemědělství. Současně lidé začali vytvářet trvalejší sídla, pravděpodobně proto, že se sem dostaly nové skupiny obyvatel, zřejmě z jihu. Lovci a sběrači žili vedle sebe a využívali různé části země a zdroje. Nástroje a zbraně z této doby byly vyrobeny z kamene, dřeva nebo zvířecích kostí.