Některé druhy papoušků dokáží zvažovat pravděpodobnosti, když jim to může pomoci při rozhodování, uvedli vědci. Zatím byla tato schopnost popsána jen u lidí a primátů, o jiných zvířatech se to doposud netušilo. Objev zdůrazňuje inteligenci těchto tvorů i fakt, jak málo toho zatím věda o ptácích ví.
Novozélandští papoušci využívají při rozhodování teorii pravděpodobnosti, stejně jako lidé
Přírodovědci většinu dvacátého století studovali především savce, protože jsou nejpříbuznější lidem. Výzkum ptáků byl podceňován, takže výsledky studií z konce dvacátého století vědce překvapily. Ukázalo se totiž, že například afričtí papoušci šedí altruisticky pomáhají ostatním plnit úkoly. A také rozpoznávají a identifikují barvy, a dokonce umí počítat. Papoušci kakadu žijící v Austrálii a Oceánii zase umí sledovat stopy předmětu, přestože jim zmizí z dohledu – a vymýšlí si vlastní taneční pohyby.
Nyní biologové studovali papoušky nestor kea, kteří žijí na Novém Zélandu. Jde o ohrožené ptáky, kteří se od ostatních v mnohém liší – například jde o jediné vysokohorské papoušky a také jsou to dravci, kteří útočí dokonce i na ovce. Před několika lety překvapili biology tím, že na silnicích začali přemisťovat dopravní kužely.
Ptáci si totiž všimli, že lidé z pomalu jedoucích automobilů je z oken často krmí. A pak si papoušci dokázali najít spojitost mezi rychlostí jízdy automobilů a polohou kuželů – a uvědomovali si, že z toho dokáží profitovat. Když vytvořili na silnici umělé zpomalení provozu, lidé jim dali víc jídla.
GALERIE
Nestor kea
Nový výzkum prokázal, že když se tito papušci musí rozhodovat mezi více možnostmi, využívají teorie pravděpodobnosti. Je to úplně poprvé, kdy byla tato schopnost rozpoznána mezi jinými tvory, než jsou lidé nebo velcí primáti. Pozoruhodné je, že u papoušků je neobyčejně vyvinutá a ptáci při jejím použití využívají více zdrojů informací.
„Máme důkazy, že lidská inteligence je založená na tom, že lidé dokáží kombinovat informace různých typů – společenské, fyzické i číselné – aby dospěli k jednomu rozhodnutí,“ popsala Amalia Bastosová, spoluautorka výzkumu. Přestože lidé a papoušci měli společného předka (před více než 300 miliony lety), podle autorů studie vznikla tato schopnost v dějinách zřejmě vícekrát, tedy u primátů a ptáků vždy individuálně.
Jak vypadal experiment
Vědci vytrénovali šest samců papoušků kea, aby si dokázali spojit černé dřevěné krabice s chutnou odměnou, oranžové krabice zase s tím, že v nich není nic dobrého. Poté postavili ptáky před jiný úkol: vědec jim ukázal dvě průhledné nádoby s černými a oranžovými žetony.
V prvním experimentu obsahovaly obě nádoby stejné množství žetonů, ale v jedné byly převážně žetony oranžové, zatímco druhá nádoba obsahovala spíše žetony černé. Každý z ptáků byl testován celkem dvacetkrát. Tři z ptáků jednoznačně preferovali nádoby s více černými žetony – tedy s barvou, kterou měli ptáci spojenou s potravou/odměnou.
V druhém pokusu pak bylo v obou nádobách stejné množství černých žetonů, ale odlišné množství žetonů oranžových. Tentokrát už se jasně rozhodovali čtyři ptáci z pěti: všichni upřednostňovali nádobu, kde byl vyšší poměr černých žetonů.
To podle Bastosové říká, že ptáci nereagují jen na množství žetonů, ale umí si vyhodnotit i jejich poměr. „Papoušci kea musí využívat poměru černých žetonů proti oranžovým. A to znamená, že zvažují relativní pravděpodobnost toho, jak jisté je, že dostanou žeton z obou nádob,“ uvedla výzkumnice.
Podle ní to dokazuje, že papoušci prokazují pružnou inteligenci, která je srovnatelná s lidskou nebo šimpanzí. Vědkyně věří, že jim to nabízí spoustu možností, jak tuto schopnost využít v přírodě. „Například by se jim mohla hodit, když zjišťují, na jakém stromě může být zralejší ovoce,“ uvedla.
Ohrožení géniové
Ve volné přírodě žije tento pták pouze na jediném místě planety – v horách novozélandského Jižního ostrova. Nové výzkumy neziskové organizace Kea Conservation Trust varovaly, že stav papoušků zažívá obrovský propad. Podle kvalifikovaných odhadů jich přežívá jen posledních jeden až pět tisíc kusů.
„Kea patří mezi nejvíce milované a současně nejvíce nenáviděné ptáky Nového Zélandu,“ popsal problém šéf nadace Tamsin Orr-Walker pro deník Guardian. Kea má s lidmi velmi dlouhou a komplikovanou historii: rád vyhledává lidskou společnost – a také na to doplácí.
Hlavní příčiny, proč jsou nyní papoušci tak ohrožení:
- Invazivní druhy: asi největší riziko je dnes vliv invazivních druhů v přírodě Nového Zélandu. Jejich důsledkem je to, že se dvě třetiny vyklubaných mláďat nikdy nedožijí dospělosti.
- Lov: od roku 1860 bylo uloveno asi 160 tisíc těchto papoušků, za mrtvoly platila novozélandská vláda odměny.
- Otrava olovem: spousta starých domů v horách, kde papoušci žijí, má části z olova. Keové jsou na olovo velmi citliví, tento kov jim způsobuje poškození mozku a smrt.