Ve čtvrtek krátce po tři čtvrtě na pět ráno ozářil rozsáhlé území Česka, Bavorska a především Rakouska velmi jasný meteor neboli bolid. Na velké části našeho území i okolních států, kde letěl, bylo tou dobou jasno a tak upoutal pozornost řady náhodných svědků. Zvláště v oblasti letu bolidu se jednalo o zcela mimořádný zážitek.
Noční oblohu nad Českem rozsvítil výrazný bolid. Byl jasný jako Měsíc v úplňku
Pro popis tohoto vzácného přírodního úkazu bylo rozhodující, že se ho podařilo zaznamenat i vědcům, a to speciálními přístroji, které jsou rozmístěny po celém českém území na stanicích tak zvané Evropské bolidové sítě, jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd v Ondřejově.
Bolid zachytily i kamery v Praze:
V době přeletu bolidu bylo zcela nebo alespoň částečně jasno na většině stanic, včetně těch nejbližších k dráze letu v atmosféře. Díky těmto záznamům celkem z 11 stanic bylo možné velmi podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu bolidu, tak také jeho předsrážkovou dráhu ve Sluneční soustavě.
„Kromě toho máme i velmi dobré informace o složení a struktuře původního tělesa (meteoroidu) a také jsme určili oblast, kde by měl relativně velký počet úlomků původního tělesa, tedy meteoritů, na zemském povrchu ležet,“ uvedl Pavel Suchan z Astronomického ústavu.
Bolid označený jako EN191120 byl velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými kamerami na stanicích Churáňov, Přimda, rakouský Martinsberg, ale i ze vzdálenějších stanic, jako je Šindelová v Krušných horách, Kocelovice, Ondřejov a další.
Zejména snímek z Churáňova je důležitý. Zde byl bolid velmi blízko stanice, a proto se daly podle tohoto snímku určit přesné parametry jeho průletu.
Co se odehrálo nad Šumavou a Rakouskem?
Přesně ve 4 hodiny 46 minut a 47 sekund středoevropského času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti přibližně 270 kilogramů a podle záznamu nejcitlivější kamery MAIA začal svítit již ve výšce 100 kilometrů nad hranicí Čech a Bavorska v prostoru Českého lesa.
Těleso se v té době pohybovalo rychlostí přes 14 kilometrů za sekundu a po velmi málo skloněné dráze pokračovalo v letu jihovýchodním směrem. Podél hranice přeletělo Šumavu a dále postupně zjasňovalo.
Trasa bolidu
Maximální jasnosti, která odpovídala jasnosti Měsíce v úplňku, bolid dosáhl ve výšce 42 kilometrů krátce po přeletu Dunaje jihovýchodně od Lince. V této fázi letu už také meteoroid začal v atmosféře brzdit a rozpadat se.
„Fragmentace tělesa pokračovala až do jeho pohasnutí ve výšce 25 kilometrů nad zemí jihozápadně od známého rakouského poutního místa Mariazell,“ uvádí Pavel Suchan.
Snímky bolidu
Celou světelnou dráhu dlouhou téměř 290 kilometrů uletěl za 24 sekund. Tak dlouhé trvání bolidu je vzácné. I když většina původní hmoty shořela v atmosféře, relativně hodně drobných meteoritů mohlo dopadnout na zemský povrch. Vzhledem k malému sklonu dráhy v atmosféře a tomu, jak se ke konci letu těleso rozpadalo, je ale tato oblast velmi dlouhá a také relativně široká. Leží navíc převážně v horském terénu, takže hledání meteoritů bude značně komplikované.
„Kromě menších řádově gramových až stogramových meteoritů očekáváme dva meteority o hmotnostech 1 až 4 kilogramy, které by měly ležet v jihovýchodní části pádové oblasti,“ doplnil Suchan.
Dopadová oblast
Před srážkou se Zemí tento meteoroid o průměru asi půl metru obíhal Slunce po dráze typické pro asteroidy typu Apollo, která byla jen 5 stupňů skloněna k rovině ekliptiky, tedy rovině zemské dráhy.
V přísluní se meteoroid dostával o něco blíže ke Slunci, než je dráha Země, a v odsluní se dostal přibližně do středu hlavního pásu planetek, tedy do oblasti mezi planetami Mars a Jupiter. Velmi pravděpodobně se jednalo původem o část asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek.