Pět viditelných planet i každoroční meteorický roj Perseidy jsou „taháky“ srpnové oblohy. Maximum Perseid nastane příští týden, jejich pozorování však letos trochu zkomplikuje Měsíc. Za výlet do míst mimo světelné znečištění pak stojí i pohled na Mléčnou dráhu. Uvedl to tiskový tajemník Astronomického ústavu Akademie věd ČR Pavel Suchan.
Perseidy jsou letos aktivní od 24. července do 17. srpna. Nejčetnější budou 12. srpna odpoledne. „Denní termín“ však podle Suchana není zásadní problém. V takovém případě je podle něj k pozorování nejlepší noc z 12. na 13. srpna, dodal, že se vyplatí sledovat nebe i z 11. na 12. a z 13. na 14. srpna. Lidé však tentokrát musí počítat s tím, že jim podívanou trochu ztíží Měsíc.
„Bude po poslední čtvrti. To znamená, že bude vycházet těsně po půlnoci, a jakmile čtvrtka Měsíce vyjde na oblohu, tak se člověk přece jen podívá na ,měsíční půlku', zúží se mu zornička a slabé meteory vlastně neuvidí,“ nastínil tajemník. „Přestože se doporučuje sledovat meteorické roje spíše v druhé polovině noci, neboť jdou jakoby proti nám, tak bohužel kvůli Měsíci má smysl dívat se, až se opravdu setmí, do jihovýchodu. Protože jak Měsíc vyjde, bude stoupat rychle nad obzor,“ doporučil.
Suchan připomněl, že Perseidy patří k nejjasnějším meteorům a mezi nejvýraznější, co se hodinové frekvence týče. „V podstatě vám každou chvíli něco proletí nad hlavou,“ podotkl. Jako maximum se u Perseid uvádí až stovka meteorů za hodinu, byť i za „ideálních podmínek“ jich člověk spatří jen menší část.
Srpen – měsíc planet
„Srpen je také planetární měsíc. Nyní je pět planet viditelných pouhýma očima. Kromě večera tak lze po celou noc spatřit Jupiter a Saturn. Po půlnoci se přidává Mars, nad ránem je vidět velmi jasná Jitřenka – Venuše. A teď v prvních dnech srpna ještě Merkur,“ upozornil Suchan.
Jako poslední „nebeský tip“ pak Suchan přidal Mléčnou dráhu. „Ta se vypíná vysoko nad obzor v zimě a v létě, kdežto na jaře a na podzim ji vidíme jen nízko u obzoru. Určitě tedy teď stojí za to. Ale protože ji kvůli světelnému znečištění, kterého je kolem nás čím dál víc, vidíme z menšího a menšího území, musíme vyrazit opravdu do přírody,“ uzavřel.
Perseidy se jmenují podle souhvězdí Perseus, od něhož zdánlivě vylétají. Jsou to prachové částice z komety 109P Swift-Tuttle, která se naposledy přiblížila ke Slunci v prosinci 1992. Znovu tak učiní až v roce 2126.
Částečky vstupují do atmosféry rychlostí až 59 kilometrů za sekundu. Začínají zářit ve výšce 120 kilometrů nad zemí a pohasínají o desítky kilometrů níže, v případě větších Perseid je to i méně než 80 kilometrů nad povrchem. Působí jako „padající hvězdy“, nakonec se zcela vypaří.
První zmínky o meteorickém roji pocházejí ze třetího století, kdy si jich lidé všimli krátce po umučení svatého Vavřince. Někdy se jim tak přezdívá Slzy svatého Vavřince.
