V suchých oblastech Středozemního moře by mohla zemedělcům pomoci vodní rostlina původem z Asie. Pokud se správně pěstuje, může nahradit jiná krmiva pro domácí zvířata, ukazují teorie i praxe.
Říká se jí azolka, v Česku je to oblíbená rostlinka, která se pěstuje hlavně na ozdobných jezírkách. Na Blízkém východě se ale začíná stále víc využívat pro hospodářské účely. Vědecké výzkumy naznačily, že má obrovský potenciál snížit zde cenu potravin. A místní to úspěšně prověřují v praxi.
Rostlina azola, které se u nás pro její malé lístky říká častěji zdrobněle azolka, se totiž ukázala jako skvělé alternativní krmivo pro hospodářská zvířata. Je levnější a současně i podstatně méně náročná na pěstování než kukuřice.
„Azolka nám šetří čas, námahu i peníze,“ popisuje pro stanici al-Džazíra osmatřicetiletá Iman al-Athematová ze severojordánské vesnice al-Makeefta. Rostlinu pěstuje už tři roky a nemůže si ji vynachválit, protože jí může snadno nakrmit veškeré domácí zvířectvo. Že tato alternativa existuje, se dozvěděla na školení pořádaném francouzskou humanitární organizací ACTED.
V oblasti, kde žije, se přitom lidé dlouhodobě potýkají s nedostatkem vody, kvůli němuž je chov hospodářských zvířat náročný a drahý. Potravy je přitom zapotřebí stále víc, protože do tohoto regionu míří uprchlíci ze Sýrie.
Nečekaný pomocník
Paradoxní je, že azolce se v jejích původních oblastech daří hlavně v mokřadech, potocích a dalších vlhkých oblastech. Jenže její vlastnosti umožňují, aby se levně pěstovala i v docela opačných podmínkách.
Rostlina se totiž naučila využívat symbiózu s jedním druhem sinic. Díky tomuto spojení umí získávat velké množství dusíku, který se jí usazuje v sinicích ukrytých v dutinkách listů – a azolka je pak skvělým hnojivem. Sinice získává dusík přímo ze vzduchu a pak ho přemění ve formu, kterou umí rostlina využít.
Sinice anabeana vypadá jako řetězec korálků. Každá z jednotlivých kuliček obsahuje modro-zelené barvivo a je schopna fotosyntézy. Rostlina díky této spolupráci se sinicí obsahuje vysoké množství bílkovin, aminokyselin, vitamínů, minerálů a antioxidantů, což podle vědců vede ke zvýšení hmotnosti a produkce mléka u zvířat, jako jsou krávy, ovce nebo kozy.
„To může mít přímý přínos pro zemědělce v podobě zlepšení příjmů a přístupu k výživným potravinám,“ uvedl Naem Mazahrih, který vede výzkum v jordánském Národním zemědělském výzkumném centru v Balqa.
Vlastnosti rostlinky jsou opravdu pozoruhodné. Přestože roste ve vodě, spotřebuje jí tak málo, že podle expertních odhadů jí stačí jen desetina vláhy, kterou by potřebovalo stejné množství kukuřice. Navíc dokáže snížit náklady na hnojiva na polovinu. A do třetice: roste tak rychle, že se dá sklízet během pouhého měsíce a půl. Kukuřice naproti tomu potřebuje přibližně třikrát delší dobu. Azolka také nevyžaduje téměř žádné péči, prostě si roste.
Není zisku bez rizik
Někteří odborníci ale také varují před ekologickými riziky, která tato plodina představuje. Je totiž možná až příliš úspěšná, a kvůli tomu má potenciál se šířit víc, než zemědělci plánují. A tím také vytlačovat jiné druhy.
„Může to mít kaskádovité účinky na celkový ekosystém a jeho biologickou rozmanitost,“ varuje Mazahrih. Přemnožení azolky na hladině by mohlo snížit množství světla a kyslíku ve vodních zdrojích, což by mělo negativní dopad na další živočichy a rostliny.
Aby zemědělci tato rizika snížili, mají od vědců k dispozici řadu doporučení, například pěstovat rostlinku v kontrolovaných podmínkách, jako jsou třeba skleníky umístěné co nejdál od přírodních vodních ploch.
Kde se vzala
Různé druhy azolky rostou na více místech planety, ale pro hospodářské účely se ji naučili využívat jen v Číně a Vietnamu, kde to praktikují už od středověku. Její pěstování sice není náročné, ale je k němu zapotřebí znát přesné postupy, které si místní přísně hlídali.
Teprve v polovině dvacátého století se o fascinujících vlastnostech této rostliny dozvěděl svět. A postupně se začala využívat jako hnojivo i krmivo. Nové studie upozorňují i na její potenciál jako biopaliva a také jako skvělý a rychlý způsob pohlcování atmosférického oxidu uhličitého.
