Malá družice, kterou sestavil mezinárodní tým kolem astrofyzika Norberta Wernera z Masarykovy univerzity v Brně, poprvé od vyslání na oběžnou dráhu zaznamenala záblesk gama záření. Zapsala se tak do historie jako první astronomický nanosatelit kategorie CubeSat, kterému se to podařilo. Tento vesmírný jev zatím pozorovaly jen velké a tedy mnohonásobně dražší družice.
Malá družice poprvé zaznamenala gama záblesk, na jejím sestavení pracovali i v Brně
Detekce záblesků je hlavním úkolem nanosatelitu nazvaného GRBAlpha. Prvním záznamem tak prokázal svou funkčnost. Pozorování publikoval v úterý on-line věstník Goddardova centra pro vesmírné lety Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA).
Na vývoji malé družice spolupracovali maďarští, čeští, japonští a slovenští vědci a konstruktéři. Do vesmíru ji vynesla v březnu raketa Sojuz. Necelých patnáct hodin po startu se týmu podařilo s družicí poprvé spojit. „Je to úžasný pocit, vidět, jak něco, co jste ještě před pár měsíci drželi v rukou, vezli v autě a pracovali na tom, teď létá na oběžné dráze kolem Země,“ řekl tehdy Werner.
Cílem mise je ověřit fungování navrženého technického řešení detektoru záblesků gama záření, které vznikají při srážkách neutronových hvězd nebo při gravitačním zřícení velmi hmotných, rychle rotujících hvězd. Pro astrofyziky představují možnost, jak objasnit a prokázat řadu fyzikálních jevů. Pokud bude detektor fungovat, dostanou se do vesmíru další podobné družice ve třech různých oběžných rovinách.
Proč CubeSat
Nápad zajistit monitoring záblesků gama záření pomocí malých nanosatelitů se zrodil poté, co v roce 2016 došlo k havárii japonského rentgenového astronomického satelitu Hitomi, na jehož přípravě Werner několik let spolupracoval. Sonda Hitomi vydržela na oběžné dráze pouhých čtyřicet dnů a pak se vlivem rotace úplně rozpadla. Mnoho úsilí a energie celé řady vědců bylo ztraceno.
„Byli jsme z toho opravdu velmi smutní a při jedné diskusi s Andrásem Pálem z maďarského astronomického ústavu jsme se zaměřili na takzvané nanosatelity, jejichž konstrukce není tak náročná a dají se postavit mnohem levněji. Hledali jsme, jak by se daly využít, a tehdy nás napadlo, že by šlo tyto minidružice využít pro sledování záblesků gama záření, které jsou sice velmi krátké, ale zato velmi silné, a tak jsme pustili do vývoje,“ vzpomíná Werner na zahájení spolupráce na vývoji takzvaného GRB (Gamma-Ray Burst, GRBAlpha) detektoru, který probíhal v maďarském astronomickém ústavu.
