Lidé se za poslední staletí vzdálili od přírody více než kdykoliv předtím v dějinách, tvrdí nový výzkum. Stačilo 220 let a propojení s přírodou se podle této studie snížilo o celých 60 procent. A pokud lze věřit počítačovým modelům, jež vědci využili, tak toto propojení bude klesat i nadále.
Studie Milese Richardsona z univerzity v britském Derby našla důkazů rovnou několik: v datech o urbanizaci, v údajích o úbytku zvířat v okolí lidí, ale také přímo v naší komunikaci.
Richardson se mimo jiné snažil pomocí modelů strojového učení najít v knihách publikovaných v letech 1800 až 2020 slova věnovaná přírodě, a pak sledovat, jak se jejich výskyt mění. Veškerá data se věnovala situaci ve Velké Británii. Výzkumníci tam viděli dramatický pokles, který vyvrcholil v devadesátých letech minulého století, kdy pokles dosáhl 60,6 procenta. Když se pokoušeli pomocí stejných metod podívat na očekávaný vývoj, což sami autoři připouštějí, že není úplně spolehlivé, viděli pokračování tohoto trendu i v dalších letech.
Autoři na základě těchto dat předpovídají, že bude pokračovat fenomén, který označují jako „vymírání zkušenosti“ – tedy to, že rodiče už toho budou vědět o přírodě tak málo, že budou schopní svým potomkům předat jen minimum příslušných informací nebo vztahu k přírodě. A děti pak budou tento „dluh“ přenášet zase na své potomky. Vědci přitom vycházejí z jiných výzkumů, které opakovaně potvrdily, že právě vliv rodiče a výchovy je klíčový pro to, jaký vztah bude mladý člověk k přírodě mít.
„Spojení s přírodou se dnes považuje za klíčovou příčinu environmentální krize,“ uvedl pro deník The Guardian Richardson. „Je to ale také velmi důležité pro naše duševní zdraví. V něm se spojuje blahobyt přírody a ten náš. Pokud chceme změnit vztah společnosti k přírodě, je nutná transformační změna,“ doporučuje expert.
Řešení je prý téměř nemožné
Autoři se také snažili hledat způsoby, jak lidem blízkost k přírodě alespoň částečně vrátit. Ale vzhledem k tomu, jak moderní civilizace vytlačila přírodu na okraj zájmu a daleko od běžných životů, to podle nich nebude snadné.
Richardson popsal, že když v modelu testoval různé politické a městské environmentální změny, byl překvapen tím, jak velký by musel být rozsah opatření, aby to stačilo ke zvrácení ztráty spojení s přírodou. Nabízí se možnost „zazelenit města“, ale podle modelů by v tomto případě bylo nutné, aby se města stala více než desetkrát zelenějšími, než jsou v současnosti.
Nefungují dokonce ani charitativní organizace, které se snaží lidem svět přírody přiblížit. Ty mají sice silný pozitivní vliv na duševní zdraví, ale nedokáží prý zabránit mezigeneračnímu úbytku spojení populace s přírodou.
Zdaleka nejsilnější efekt měla v této studii opatření, která cílila na malé děti, například takzvané lesní školky. Ale jejich pozitivní vliv hatí další predikce: aby tato opatření zabrala, musela by být opravdu masivně rozšířená a musela by proběhnout během dalších 25 let.
„Klíčové je spolupracovat s rodinami a rodiči, aby se děti zapojily do přírody, se skutečným zaměřením na mezigenerační přenos. Již nyní se klade velký důraz na propojení dětí s přírodou, ale já raději říkám – neodpojujte je,“ glosuje Richardson. „Novorozenec nyní je v podstatě stejný jako dítě narozené v roce 1800. Děti jsou fascinovány přírodním světem. Je důležité, aby si tuto fascinaci udržely během dětství a školní docházky. A to spolu s ozeleněním měst,“ nastínil vědec.
Změna bez aktivních zásahů?
Zajímavé je, že možná existuje naděje na kulturní změnu i bez zásahů, ale není úplně jasné proč a z čeho tato změna vychází. Richardson totiž také zjistil, že alespoň část výše popsaného trendu se začala měnit sama, bez zapojení aktivních opatření. Jeho studie totiž ukázala, že počet slov souvisejících s přírodou v knihách začal po devadesátých letech opět růst. Z maximálního doloženého poklesu 60,6 procenta z roku 1990 se změnil na dnešních 52,4 procenta.
Není ale jasné, proč k tomu došlo. Lidé se reálně s přírodou setkávají stále méně, takže by mělo ubýt i podobných zážitků. Ale přitom o přírodě nyní píší více.
