Vědci objevili nejstarší známý doklad o hybridizaci cíleně způsobené lidmi. Kříženec dvou druhů osla přišel na svět před asi 4500 lety v Mezopotámii.
Lidstvo cíleně křížilo zvířata už před 4500 lety. Archeologové našli nejstarší důkazy
Za objevem stojí tým z Institutu Jacquese Monoda v Paříži, který provedl detailní DNA analýzu zvířete, jehož kosti zpočátku vypadaly jako koňské. Ukázalo se ale, že ve skutečnosti se jedná o potomka samice osla domácího a dnes již vyhynulého samce ašdariho, neboli divokého osla syrského. Takovému zvířeti se v jeho vlasti říká kunga. Vědci výsledky výzkumu popsali v odborném časopise Science Advances.
Kosti pětadvaceti zvířat archeologové objevili roku 2006 v Tell Umm el-Marra, slavné královské hrobce v severní Sýrii. Kompletní kostry sice vypadaly jako koně, ale měly jiné proporce, což archeology mátlo. Ještě divnější bylo, že nález neodpovídal tomu, co se ví o domestikaci koní v tomto regionu – byli sem totiž dovezeni asi o půl tisíciletí později.
Zprvu záhadní tvorové podobní koním se ale objevovali i ve starověkých textech a na obrazech z Mezopotámie – tam jsou zobrazováni jako zvířata využívaná v „diplomacii, ceremoniích i válce“. Větší byli používáni k tažení vozů, jejich menší příbuzní se využívali v zemědělství.
Jak výzkum probíhal
Existence koním podobných zvířat v mezopotámské kultuře nebyla neznámou, ale až doposud se nevědělo, co přesně výraz kunga označoval. To dokázal teprve tento tým – tím, že, porovnal jejich genomy s genomy jiných druhů a dokázal určit, co přesně tato záhadná zvířata byla. Kostry nepatřily koním, oslům ani onagerům (asijským divokým oslům), což vedlo vědce k hypotéze, že by se mělo jednat hybridy.
Asyřané na lovu divokých oslů
Aby to potvrdili, sekvencovali DNA z jedenáct tisíc let staré kosti nalezené v Turecku a zubů a srsti z 19. století po posledních přežívajících syrských divokých oslech. Díky tomu zjistili, že kostry v Sýrii mají mateřskou linii osla domácího a otcovskou linii syrského divokého osla.
Vědci se domnívají, že tato genetická směs mohla poskytnout potomkům obou druhů dokonalou kombinaci temperamentu osla a rychlosti divokého osla. Výsledná kunga by byla silnější a rychlejší než osel, ale zároveň by se dala snadněji ochočit než divoký syrský osel. Předpokládá se také, že jejich cena byla až šestkrát vyšší než cena osla.
„Je překvapivé, že tyto starověké společnosti používaly něco tak složitého, jako je hybridní chov. Šlo o záměrný čin: měli domácího osla, věděli, že nemohou domestikovat syrského divokého osla, a koně ještě nedomestikovali,“ uvedla spoluautorka studie Eva-Maria Geiglová pro Gizmodo. „Záměrně tedy vyvinuli strategii křížení dvou různých druhů, aby zkombinovali různé znaky, které u každého z rodičovských druhů považovali za žádoucí.“
Nebylo to nic jednoduchého, protože zvířecí hybridi jsou většinou (ale ne vždy) sterilní, což znamená, že každá kunga musela být záměrně vyšlechtěna. Tyto potíže mohou vysvětlovat vyhynutí těchto hybridních oslů. Příchod koně domácího pak před čtyřmi tisíci lety poskytl mezopotámským společnostem podobně silné a rychlé zvíře, které bylo možné využít a které bylo mnohem snazší rozmnožit.
Jeden z posledních exemplářů osla syrského